Vlítli jsme do jeho ordinace

Total
1
Shares

Když jsem se svým malým pejskem běžela do veterinární ordinace, ani ve snu mě nenapadlo, že za dveřmi najdu kromě pomoci pro zvířátko i něco víc.

V únoru letošního roku jsem si pořídila štěňátko border teriéra. Už kdysi jsem tohle plemeno měla, a tak vím, jak úžasnou mají povahu a jací to jsou skvělí parťáci pro život. A když jsem se krátce před Vánoci rozešla s přítelem, bylo mi takové smutno, že jsem si opět začala pohrávat s myšlenkou pořídit si pejska. A jelikož jsem ten typ, co hned jedná, zvedla jsem telefon a zavolala chovatelce, od které jsem měla i svého prvního border teriéra. Štěstí mi přálo. V listopadu se jí narodila štěňata a jeden pes byl ještě volný. Hned jsem si ho zamluvila a začátkem února jsem si svého Franklina jela vyzvednout.

Parťák pro život

Už z fotek, které mi chovatelka posílala, jsem se do toho malého chlupáčka zamilovala. Když jsem ho ale uviděla na vlastní oči, moje srdce doslova roztálo. Z Franklina se stal okamžitě můj nejlepší kamarád. Když maličko povyrostl, začali jsme spolu chodit na cvičák a také se věnovat různým psím disciplínám. Kromě toho jsme spolu vyráželi na všelijaké výlety a procházky. Na jeden náš výlet hned tak nezapomenu.

Byl na pokraji smrti

Byl květen a venku už bylo pravé léto. Bylo teplo a sluníčko krásně svítilo. Vzala jsem auto a udělali jsme si výlet do lomu Velká Amerika na Berounsku. Všechno probíhalo jako jindy. Franklin lítal jako smyslů zbavený. Aportoval míček, cachtal se ve vodě, hrál si s jinými psy, které jsme cestou potkali. A pak najednou, zničehonic, ho něco ďoblo do čumáku a vzápětí upadl do šoku. Dásně mu zbělely, byl dezorientovaný, upadal do mdlob. Okamžitě jsem ho začala ochlazovat, snažila jsem se ho udržet vzhůru a na mobilu jsem vyhledala veterinu. Nejbližší byla asi deset kilometrů. Popadla jsem Franklina do náruče a utíkala k autu. Cestou jsem s ním pořád třásla, aby neusnul.

Záchrana na poslední chvíli

O necelých dvacet minut později jsem zastavila před veterinární klinikou. Aniž bych se obtěžovala nějakým zaklepáním, vběhla jsem do ordinace. Veterinář na mě překvapeně zamrkal. Bez pozdravu a omluvy jsem mu vylíčila, co se stalo. Veterinář Franklina vyšetřil, změřil mu teplotu a pak mu píchl injekci. Pověděl mi, že pejsek pravděpodobně dostal anafylaktický šok. Několik minut jsme v ordinaci setrvali, dokud nebyl Franklin zase stabilní. „Zítra přijďte raději ještě na kontrolu,“ rozloučil se s námi veterinář.

Dali jsme se do řeči

Druhý den byla návštěva na veterině mnohem příjemnější. Franklin byl opět čilý a energický, jako by se mu ani nic nestalo. Veterinář z nás měl radost, dokonce pochválil moje poskytnutí první pomoci. Jeho kompliment mi zalichotil, obzvlášť proto, že to byl velice milý a přitažlivý muž. Protože tam kromě nás žádní jiní pacienti nebyli, dali jsme se spolu do řeči a povídali jsme si až do konce ordinační doby. Dokonce jsme si i potykali. Nakonec nás Martin doprovodil domů a zeptal se, zda s ním a jeho psem Teddym nechceme druhý den vyrazit na procházku. Samozřejmě jsem byla pro.

Trávíme spolu čas

Teddy byl parson russell teriér a s mým Franklinem si hned padli do oka. Podobně tomu bylo i mezi mnou a Martinem. Skvěle jsme si spolu rozuměli a ukázalo se, že máme mnoho společných zájmů. Zanedlouho jsme si všichni udělali výlet na čtyři dny do Krkonoš, kde jsme měli s Martinem možnost lépe se poznat. A dopadlo to skvěle. Od té doby se pravidelně vídáme a začínáme pomalu uvažovat, že se sestěhujeme…

Andrea N. (43), Praha

Také se vám může líbit

Dostali jsme druhou šanci

Vypadá to, že někteří lidé jsou nám opravdu osudem předurčeni. Muž, kterého jsem kdysi milovala, je nyní opět součástí mého života. Svého prvního muže jsem hodně milovala, ale manželství bohužel…
Zobrazit