Svého nastávajícího manžela jsem považovala za skvělého a spolehlivého chlapa. Ve svém věku jsem nepochybovala, že mám na lidi nos. Netušila jsem, jak moc jsem se zmýlila.

Moje druhá svatba byla na spadnutí. Ne, že bych o ni tolik stála, první manželství mi ke štěstí bohatě stačilo. Zpětně vůbec nechápu, proč jsem tu trýzeň tak dlouho snášela. Obvyklé výmluvy, že kvůli dětem, použít nemohu. Děti jsem totiž bohužel nikdy neměla.

Moc jsem po nich toužila, ale po těžkém úrazu páteře to prostě nešlo. Jeden čas jsem přemýšlela, že si nějaké osvojím, ale manžel byl proti. „Budeme se start o nějaké cizí děcko, ty ses snad zbláznila!“ nadával a já si mu netroufla vzdorovat.

K čemu by mi to asi tak bylo? Dítě by mi coby rozvedené stejně nedali a já bych si na to ani s jedním platem netroufla. Vždyť s tím, co jsem vydělala jako kuchařka ve školce, jsem moc vyskakovat nemohla.

Náhodné setkání mi změnilo život

Tak jsem se starala alespoň o děti ze školky. Podstrojovala jim koláčky a taky malé pizzy, ty měly nejraději. Chodily mi i pomáhat do kuchyně, ale já samozřejmě nic pomoct nechtěla!

Jen si ke mně sedly a hezky si vždycky popovídaly…No, po těch třiceti letech jsme se s manželem konečně rozvedli. Byla jsem šťastná a dokonce musela skrývat, abych se nezačala moc usmívat. To by mu mohlo být podezřelé a ještě by mi něco nevyvedl.

Byl totiž dost potměšilý. Pár let jsem si užívala svobody a bylo mi krásně. Necítila jsem se ani osamělá, ani nějaká méněcenná kvůli tomu, že nemám chlapa. Vůbec nic mi nescházelo, a přesto jsem se, úplně náhodou seznámila s přítelem Jeníkem.

Nebyl žádný krasavec, ale takový spolehlivý a slušný chlap. Alespoň jsem si to tehdy myslela. Po roce chození jsme spolu začali bydlet.

Přítel byl čím dál náročnější

On moc nevydělával a tak jsem všechno platila já. Nevadilo mi to, kdybych bydlela sama, stejně bych platila, tak co. On byl čím dál víc náročnější. „Magdi, co si dát k večeři losůska?“ ptal se mile a já, stará naivka, hned běžela do obchodu. Potom zase:

„Magdo, pročpak mi neupečeš kachničku?“ A já pekla v největších vedrech kachnu. No, byla jsem pěkně hloupá, ale nevěděla jsem to. Potom mi v práci jedna kolegyně řekla, že ho viděla s nějakou blondýnou. Vedli se prý za ruce a dost se k sobě měli.

Nevěřila jsem tomu, ale stejně mi to nedalo. Večer, když usnul, jsem mu prošacovala kapsy. A ejhle. Účet z restaurace skoro za pět stovek. A potom že nemá peníze. Udeřila jsem na něho a on se, k mému údivu, hned přiznal.

Koupila jsem dovolenou u moře

„Pochop to, chlap potřebuje trochu vzrušení. A ty jsi taková pořád stejná. Nudná! Ale miluju tě, to mi musíš věřit!“ A já mu, světe div se, věřila. Přece Jeník by mi nelhal! No a co, tak byl s nějakou ženskou na večeři. To snad není smrtelný hřích!

Ale mrzelo mě to, ne že ne. Pořád jsem přemýšlela, kde dělám chybu a potom mě něco napadlo. Pozvu Jeníka na dovolenou k moři a pěkně si to užijeme. Nakoupím si nové oblečení, nějaký drahý parfém a to by v tom byl čert, aby mě neobdivoval.

Já mu dám, že jsem nudná! Jeník byl mým nápadem nadšený. Samozřejmě se do placení nehrnul, ale mě to bylo jedno. Hlavně když se mnou pojede. Vybrala jsem Krétu, která byla mým snem už odmalička.

Ve škole jsme četli všechny ty báje a já si představovala, jinak si jednou prohlédnu památky a vykoupu se v jejich krásném moři.

Přítel flirtoval s jinou

Jenže, hned první den mi přinesl zklamání. Jeník nepokrytě flirtoval se všemi ženskými u bazénu a mně si ani nevšimnul. Přihlásila jsem nás na celodenní výlet, ale jemu se nechtělo. Musela jsem sama.

Celý den byl skvělý, ale já musela myslet na Jendu, co asi vyvádí. Měla jsem úplně zkaženou náladu. Všimla si toho jedna paní, co byla s námi v autobuse. Bydlela v jiném hotelu, ale neměla se s kým bavit, tak jsem jí asi padla do oka.

Byla moc milá a já neodolala a svěřila se jí se svým trápením. Trpělivě mě vyslechla, aniž by mě přerušila. To je v dnešní době vzácnost, když vám někdo naslouchá! Většinou si všichni skáčou do řeči a vůbec nevědí, o čem ten druhý mluví.

No, vyslechla mě a potom se na mě tak zvláštně podívala. Mateřsky a zároveň přísně. Nebo spíš vážně.

Výlet nestál za nic

„Paní Magdo, zkuste se zamyslet, co jste mi právě řekla. Máte tohle všechno zapotřebí? Nežilo se vám lépe samotné? Neopakujete chyby z minula?“ Já mlčela. Nevěděla jsem, co jí odpovědět. Měla samozřejmě pravdu, ale já si to nedokázala přiznat.

Nebo spíš, nechtěla jsem! Večer jsem s Jeníkem moc nenamluvila. Jemu to bylo divné, a když jsem trucovala i další den, navrhnul, že si půjčíme auto a pojedeme se podívat po ostrově.

Moc se mi nechtělo, protože řídit jsem musela já a v těch kopcích se mi to nezdálo moc bezpečné. On ale trval na svém. Uděláme si výlet jen my dva! Vyjeli jsme brzy ráno, dokud nebylo takové vedro.

Oběd jsme si dali v místní restauraci a byl tak dobrý, že jsme se málem usmířili. Potom ale Jeník zahlédl takovou místní krasavici. Černovlasá ženská s poprsím jako Sněžka.

Přistihla jsem ho s jinou

Měla jsem podezření, zda to není prostitutka, ale s jistotou to nevím. Nicméně, Jeník byl jako divý. Nakonec si odskočil na WC, ale nějak se nevracel. Když jsem ho šla hledat, nevěřila jsem svým očím. Rozdával si to s tou potvorou hned za barákem!

Ani si mě nevšimli, jak byli do té bohulibé činnosti zabraní. Vrátila jsem se na místo, poručila si pořádnou zmrzlinu a čekala, až se Jeník vydovádí. Vymýšlela jsem pomstu. Jeník se vracel z toalety jako by nic.

„Promiň, trvalo mi to trochu déle, mám nějaké střevní problémy!“ omlouval se a vůbec nevypadal, že lže. Kriticky kouknul na můj obří pohár a rýpnul si: „Nepřeháníš to trochu? Abys mi nepřibrala!“ Tak to už vážně přehnal. Ten hajzl! Zuřila jsem v duchu a plánovala jeho likvidaci.

Z hor šel domů pěšky

Konečně jsme nasedli do auta a hnali se do hor. Zastavili jsme u takové prašné cesty. Kolem jen stromy, suchá tráva a klášter nikde. Široko daleko žádný živáček.

Jen co se Jeník vzdálil od auta pár metrů, nastartovala jsem a dupla na plyn. V zrcátku jsem viděla, jak za mnou nechápavě kouká a něco volá. Ať se těch dvacet kilometrů projde! Když má tolik přebytečné energie. Zvedla se mi nálada.

Cítila jsem se zase po letech volná jako pták! Byl to týž pocit, jako po mém rozvodu. Do hotelu jsem dorazila ve skvělé formě. Objednala jsem si jednolůžkový pokoj. Jeníkovy věci jsem vyhodila do kontejneru. Byly za moje peníze, tak co?

Lehla jsem si k večerně nasvícenému bazénu, objednala ovocný drink a vychutnávala nově nabyté svobody. Život byl najednou zase krásný. Tak proč si ho neužít!

Lenka H. (56), Litvínov