Domů     Horko u nás krutě zabíjelo
Horko u nás krutě zabíjelo
5 minut čtení

Pár horkých dnů dokázalo během jednoho prosluněného léta zničit celou naši rodinu. Už se z toho asi nikdy nevzpamatujeme.

Dodělávala jsem právě rajskou. Tak, jak ji má Zdenda rád. Hustou, trochu nakyslou, s dobrým hovězím masíčkem a houskovým knedlíkem. Za chvíli měl přijít domů na oběd. Byl s traktorem na poli. Právě vrcholily žně. Letos skoro o měsíc dřív.

Vedro bylo k zalknutí. A nemilosrdné slunce spalovalo krajinu i lidi. Vůbec jsem nechápala, jak to ti chlapi na tom poli vydrží. Ale po obědě se už Zdenda pěkně natáhne doma v chládku. I když ani tam se asi dostatečně neochladí.

No a večer si dojde na dvě pivka do hospody. Nikdy moc nepil a dvě piva byla jeho dobrá míra. V těchto vedrech jsem to naprosto chápala

.

Rána z čistého nebe

Náhle jsem uviděla, jak přes náš dvorek pospíchá se sklopenou hlavou Toník. Nejlepší kamarád mého muže. Tvářil se dost vyděšeně a mnou projel mráz po celém těle. Zdenda! Napadlo mě okamžitě. Bylo to tak. Toník nebyl poslem dobrých zpráv.

Můj manžel za volantem traktoru zkolaboval. Oživovali ho, dokud nepřijela sanitka. Ta ho prý odvezla do nemocnice. Toník tu byl autem, že mě za mužem odveze.

Dlouhé minuty čekání

V nemocnici to nějak hrozně smrdělo dezinfekcí. Nebyla tam klimatizace a poskrovnu větráků, takže tam byl vzduch k zalknutí. A strašlivé vedro. Seděla jsem na lavici před urgentním příjmem a čekala. Tonda zkoušel někde sehnat nějakou vodu k pití.

Ale oba nejbližší automaty na nápoje, byly prázdné. Mimo provoz. Minuty se nekonečně vlekly a my s Tondou seděli vedle sebe a po těle nám stékaly potůčky poty.

Krutá pravda

Po nekonečném čekání vyšel ze dveří lékař. Hned jsem věděla, co mi jde říct. To člověk nějak intuitivně vycítí. Zdenek, přes veškerou rychlou pomoc a snahu lékařů, zemřel. Prodělal srdeční kolaps. Zatmělo se mi před očima. Co jen proboha budu dělat. Jak to vysvětlím našim dvěma dospělým synům a staré Zdenkově mamince?

Maminka vůbec neplakala

Toník mě odvezl domů a nabídl se, že mi pomůže se zařizováním potřebných věcí. Druhý den také přijeli synové. Připravovali jsme pohřeb a museli jsme dojet pro Zdenkovu maminku. Hrozně jsem se bála chvíle, kdy jí budu muset říct pravdu.

Bylo jí už 88 let a zpráva o smrti jejího jediného milovaného syna ji mohla klidně zabít. Skutečnost byla nakonec mnohem horší. Maminka si zprávu vyslechla docela klidně. Ani slzu neuronila.

Moc jsem se o ni bála

Všem nám to vyrazilo dech. Moc jsem se o tchyni bála. Přišlo mi to naprosto nepřirozené a neadekvátní k situaci. Jakoby vůbec nepochopila, co jí říkáme. Nebo, jakoby se to snažila vytěsnit skutečnost a dělat, že se nic nestalo.

Dokonce odmítla jít i na Zdenkův pohřeb. Měla jsem už tenkrát pochopit, že něco není v pořádku a nějak to řešit. Jenže já měla v té chvíli úplně jiné starosti. A tchyně byla přece v bezpečí u nás doma. Rozhodla jsem se totiž, že si ji k sobě nastěhuju.

Strašlivý den na druhou

V den pohřbu se k nám sjelo všechno příbuzenstvo. Zdenkova maminka neustále trvala na tom, že nikam nepůjde. Nechala jsem ji tedy doma s příslibem, že se brzy vrátíme. V domě se měla konat pohřební hostina.

V kuchyni na stole bylo připravené občerstvení, v lednici se chladilo víno. A my se vydali na poslední cestu, vyprovodit mého milovaného muže.

Návrat do minulosti

Cestou na hřbitov mi myšlenky zalétaly až ke chvíli, kdy jsme se před čtyřiceti dvěma roky se Zdendou potkali na hasičském bále. Přišel pro mě tancovat a od té doby jsme už zůstali spolu. Byl hezký, šikovný a ve své podstatě i hodný a milý.

Samozřejmě, že za ta léta to mezi námi občas pěkně zaskřípalo. Ale nakonec se zase vyjasnilo. Po několika letech v manželství jsem totiž pochopila, že je zbytečné některé věci hrotit. Ale naše manželství bylo šťastné a já Zdendu milovala do poslední chvíle.

Všude byl samý dým

Z mého vzpomínání mě vyrušil výkřik. „Hoří!“ Rychle jsem se vrátila do reality a uviděla náš dvůr v plamenech. Všichni jsme se rozeběhli ze hřbitova zpět k domu. „Matka!“ Vyhrkla jsem.

„Je tam Zdenkova matka!“ Tonda už na nic nečekal a hnal se dopředu, jak nejrychleji uměl. Než jsme k požáru doběhli my ostatní, byl v plamenech už pomalu i dům. Tonda zmizel někde v ohni a dýmu. To už přijížděli i hasiči.

Tonda s maminkou nikde

Díky strašlivým horkům a suchu, byla půda kolem domu vyschlá na troud. I dům hořel jak věchýtek. Naštěstí oheň hasiči celkem rychle ovládli. Maminka s Toníkem však nebyli nikde vidět. Byla jsem hrůzou bez sebe. Kde jsou, co se děje. Přece neuhořeli?

Hasiči prohledávali marně dům. Pak se dostali až na zadní dvorek za barák.

Zbytečná smrt

Tam je oba našli. V nádrži na vodu. Maminka už nežila, ale Toníka se podařilo přivést k životu. Ukázalo se, že tchyně založila na dvorku ohýnek, ve kterém chtěla spálit všechny synovi věci.

Jenže sucho bylo tak velké, že se oheň rychle rozšířil po dvoře a přeskočil i na dům. Tonda se starou paní, na které už hořeli šaty, skočil do té naší nádrže s vodou. Jenže pro maminku bylo už pozdě a Tonda přiotrávený kouřem se málem utopil.

Připomínka na celý život

Toníkův delší pobyt pod vodou se bohužel, neobešel bez následků. Má poškozený mozek a šel do invalidního důchodu. Protože je už několik let vdovcem, vzala jsem ho nakonec k nám domů. A starám se o něj. Jsem mu tolik dlužna. Vždyť to kvůli naší rodině si zničil život.

Monika B. (57), Sedlčansko

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může