Domů     Být opatrný motorkář vás vždy před smrtí nezachrání
Být opatrný motorkář vás vždy před smrtí nezachrání
7 minut čtení

Nikdy jsem o syna neměla strach, nepochybovala jsem, že se mi vrátí domů v pořádku. Byl velmi zodpovědný motorkář. Přesto si ho našla děsivá shoda náhod.

Mé děti byly mým největším štěstím, jak to u každé dobré mámy bývá. Měly mezi sebou rozestup tří let, což je prý ideální, a možná proto z nich vždycky byli úžasní sourozenci.

Starší Jitka byla takovou tou typickou princeznou a starostlivou holčičkou, která se o mladšího bratříčka ráda starala, a mladší Pavlík miloval fotbal, hokej, auta a hlavně motorky. Srdce měl na správném místě, chránil slabé a pomáhal starým.

Byl synem, jakého by si jistě přála každá matka. Patřičně pyšný byl i otec, se kterým bouřlivě diskutoval o sportu, o motorismu, a později o ženských, zkrátka o všem, o čem mluví kluci se svými otci.

S odstupem času všechno vidíme v lepším světle, pokud chceme, ale já mohu odpřisáhnout, že náš Pavel byl vždy svědomitý, pracovitý a pečlivý. Studoval v Praze ČVUT, od malička se toužil stát odborníkem na počítače.

Žádnou vážnou známost neměl, ale měl několik dobrých kamarádů, za které by se kdykoli a v jakékoli situaci postavil a samozřejmě oni za něj. Ten den bylo krásné odpoledne, počasí jako na objednávku.

Blížila se třináctá hodina a před náš dům přijelo několik motorek. Partička skvělých přátel se chystala na vyjížďku. Přijeli pro Pavla, který se tentokráte chtěl vézt, a tak se mimořádně vydal jako spolujezdec.

Jeho motorka mu totiž trochu zlobila a necítil se na ní dostatečně bezpečný. Usedl za Pepíka, svého kamaráda. Po několika kilometrech se skupinka přátel podle letité tradice rozdělila.

Setkat se měli za hodinu v malé motorkářské restauraci, kam se dalo přijet z několika směrů. Za úkol měli každý přivézt kytičku sedmikrásek.

Nešlo o žádnou velkou ambici zvítězit, šlo pouze o tradici, ale především o setkání skvělých přátel, kteří nikdy zbytečně nehazardují se zdravím a života si váží a raději si ho užívají.

Zpráva je zaskočila

Téměř na minutu přesně přijely dvě dvojice, na třetí pár čekali jen několik minut. Na stole v panákové skleničce voněly dvě kytičky chudobek a přibyla třetí.

Jak velí tradice, objednali si všichni utopence a nealko pivo a útrata měla být k tíži poslední dvojice, tedy Pavla s Pepíkem. Už dojídali a dopíjeli, když zaslechli od vedlejšího stolu, že nedaleko smetlo nákladní auto motorkáře.

Řidič náklaďáku nedal přednost v jízdě. Ta zpráva jim vzala klid. Rychle zaplatili a vydali se směrem, kde k nehodě došlo. Po pěti kilometrech dojeli k místu, odkud právě odlétal vrtulník. Plné ruce práce měli i záchranáři v sanitce.

Už z dálky motorkáři poznali, že na silnici leží Pepova motorka a kus dál v poli se válela jeho helma. O tragické události jsem se dozvěděla s hodinovým zpožděním, když k nám přijeli Pepovy rodiče, abychom s nimi okamžitě jeli do nemocnice. Vyrazili jsme hned.

Několik minut po nás vyrazila i dcera s manželem. V nemocnici nám na urgentním příjmu oznámili, že oba kluky právě operují. Čas se vlekl nekonečně dlouho. Jako prvního ze sálu převáželi na ARO Pepíka. Utrpěl celou řadu zranění.

Jeho stav byl vážný, ale mimo ohrožení života, i když lékaři podotýkali, že někdy se mohou přidat nečekané komplikace, kterých může být celá řada. Na zprávy o našem Pavlovi jsme čekali další dvě hodiny.

Když konečně vyšel hlavní chirurg, v první moment mě napadlo, že to je nějaký kakabus, který se tváří tragicky a nevraživě vždycky. U lékařů nic neobvyklého. Slova, která následovala, ale potvrdila jeho ponurou zasmušilost.

Začal krvácením do mozku, pokračoval tříštivými zlomeninami v obličeji a skončil rozdrcenou pánví. Než synka převáželi na ARO, upozornil nás ještě, abychom se připravili na to, že pohled nebude nikterak hezký.

Slíbil nám ale, že hned, jak ho uloží, umožní nám za ním jít. S velkými obavami jsme čekali, až se otevřou dveře operačního sálu…

Tragický výjev hrůzy

Ani s odstupem času nedokážu popsat obraz, který se nám naskytl. Ta krásná lidská bytost, můj mladý a pohledný syn, ležel na lůžku, obklopený blikajícími přístroji a byl až po bradu přikrytý bílým prostěradlem.

Hlavu měl zabalenou v obvazech, obličej téměř neidentifikovatelný, nemohla jsem uvěřit, že to může být náš Pavel. Po chvíli za námi přišel ošetřující lékař. Sdělil nám, že stav je velice vážný. Bez obalu nám řekl, že tento boj se vyhrát nedá.

Nikdy nepochopím, jak něco takového může lékař příbuzným říct – vzít jim poslední naději.

To je zpráva, kterou nechcete slyšet, pokud váš drahý ještě dýchá, a když vám ji lékař řekne, tak ji nemůžete vůbec zpracovat, nepřijímáte ji, protože tomu nechcete věřit… Strach jsem začala mít i o manžela, který stál vedle mě bledý jako smrt.

Nohy se mi podlomily a já klesla ztěžka na lavici. Vedle mě usedl manžel a jen zhluboka dýchal. Dcera se ale odhodlala, jako opora ji na oddělení za synem doprovodil její manžel.

Stála tam prý u Pavlovy postele, držela bratra za ruku a prosila ho, aby svůj boj nevzdával. Chvíli prý měla pocit, že ji Pavel vnímá. Že se mu víčka zachvěla a lehce ji stiknul ruku. Manželovi mezitím museli dát kapačku na uklidnění.

Stála jsem u něho a hlavu měla prázdnou. Nezrodila se v ní jediná myšlenka. Slyšela jsem jen, jak mi buší ve spáncích srdce. Ani nevím, jak dlouho to trvalo, když se ke mně přidali Jitka a zeť. Synův život dospěl ke svému konci. Navždycky odešel.

Apaticky jsem seděla na chodbě, manžel dostal nějaká sedativa, a dcera se zetěm se snažili být aktivní. Moc se jim to ale nedařilo. V jejich hlase jsem cítila chvění a strašlivou námahu vyslovit každé slovo, jak je dusil pláč.

Nikdy nezapomeneme!

Pavlovi bylo dvacet tři let, když se přestaly naplňovat jeho sny a naše společné dny. Když přijdete o dítě, máte pocit, že není možné se s tím vyrovnat.

Cítíte bolest, jaká se nedá vypovědět, která je tak hluboká, že slzy na její dno nikdy nedopadnou… Když se mi do ruky dostal synův mobil, který měl při jízdě v kapse bundy, byl rozbitý. Vlastně se jen tak jevil.

Po několika týdnech mi napadlo ho dobýt, ale neznala jsem jeho PIN. Prohledala jsem celý Pavlův pokoj, ale to čtyřmístné číslo jsem nenašla. Druhý den mi to nedalo a začala jsem hledat znovu. Tentokráte jsem byla úspěšná. V mobilu byla poslední zpráva jeho života, kterou už nestačil odeslat.

Bylo v ní: „Maminko, až se vrátím, tak Ti musím něco důležitého říct.“ A na konci byl smajlík, který se mi v tu chvíli zdál jako škodolibý škleb cirkusového klauna… Nikdy se nedozvím, co mi chtěl Pavel sdělit? Možná si našel konečně holku?

Co to bylo za skvělou zprávu? Přešel první rok a já si začala uvědomovat, že nezbývá nic jiného, než tu těžkou káru táhnout dál a začít opět žít a věnovat se i jiným aktivitám, než je smutek a truchlení.

Dnes je tomu pět let, už to tak nebolí, ale stále si říkám, jak málo stačilo a nic tak smutného by nás nepotkalo. Snažím se odpustit řidiči nákladního auta, který jim nedal přednost v jízdě, protože ho oslepilo ostré slunce.

I on se potýká s tím, že zabil, je to jinak slušný člověk a vzorný táta. K místu neštěstí se často vrací i Pepík, který se se zraněními statečně popral, ale prázdné místo v srdci ani v duši se stále ještě nemůže ničím naplnit.

Dnes na místě nehody stojí dřevěný kříž, u něhož téměř stále svítí svíčka nebo ve vázičce vadnou sedmikrásky od nás a jeho kamarádů motorkářů.

Markéta (51), Praha

Související články
3 minuty čtení
Ve stejném vchodu žiju skoro padesát let. Přišli jsme sem s mužem krátce po svatbě. Bylo tu tehdy tolik energie. Tolik mi to chybí. Výtah se porouchával každý týden, ale všechno mělo nějaký smysl. Lidé se znali, mluvili spolu, slavili Silvestra na chodbě, scházeli se u kávy. Dnes tu bydlím sama. Manžel umřel před dvanácti lety. Děti žijí v zahraničí, občas mi pošlou pohled nebo fotku přes e-mai
6 minut čtení
Když jsem byla mladší, měla jsem spoustu představ o tom, jak by měl život mých dětí vypadat. Jenže vize se naprosto rozešly s realitou. Možná až příliš jsem měla na srdci dobro pro své děti. Někdo by řekl, že jsem si myslela, že když jsem je přivedla na svět, kojila je, vodila do školy, tak tím získávám i právo určovat, s kým budou žít. Nebo spíš s kým žít nemají. Tak to není. Pokud vycítíte, ž
2 minuty čtení
V posledních letech si čím dál častěji vybavuji dům na kraji vesnice, kde jsem vyrůstala. Mohu jen vzpomínat. Nebyl nijak výjimečný. Malý, kamenný domek s oprýskanou omítkou a střechou, kam pořád někde zatékalo. Ale v mém srdci je to místo, které mě naučilo milovat obyčejné věci. Dny dětství pod ořešákem Na zahradě stál veliký ořešák. Pod jeho korunou jsme si s kamarády stavěli bunkry z d
3 minuty čtení
Byli pro mě rytířové. Starší bráchové, kteří se o mě starali jako o princeznu. Ta pohádka však brzy skončila. Nebyla jsem jejich otravná ségra, hráli si se mnou a hýčkali mne. Všichni jsme mezi sebou měli velké pouto. Jenže pak… Byla jsem malá holčička, když jsem přišla o svého prvního bratra Pavla. Bylo mi deset let, když se to stalo. Ten den se mi navždy vypálil do paměti, jako by to bylo vče
5 minut čtení
Tíží mě šrám. Bolest z mateřské lásky. Té, kterou jsem od mámy nedostala, i mojí, kterou jsem nebyla schopná V srdci cítím těžkost, kterou nosím celý život. Byla jsem adoptovaná. Moji rodiče nebyli moji. Žila jsem ale roky ve sladké nevědomosti, měla jsem díky tomu šťastné dětství. Normální období mého života. Ale pak… I když mi má náhradní rodina dala střechu nad hlavou, teplo a péči, některé
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Udělala jsem největší chybu svého života
nejsemsama.cz
Udělala jsem největší chybu svého života
S manželem jsme nadšení houbaři, a přesto se nám stalo, že jsme se jednou otrávili. A stačilo k tomu udělat jedinou, ale zato fatální chybu! O prázdninách k nám jezdí pravidelně vnoučata. To osudové léto bylo Davídkovi šest a Karolínce deset. Toho roku bylo tolik hub, že se na ně mohlo chodit s nůší. Vnoučata chodila každý den s námi a vždy jsme přinesli dva
Zmizelé kolonie v Americe: Osud osadníků z Roanoke se stal jednou z největších záhad historie!
enigmaplus.cz
Zmizelé kolonie v Americe: Osud osadníků z Roanoke se stal jednou z největších záhad historie!
Historie je plná nevyřešených záhad, a jedna z nich se odehrála na malém ostrově u pobřeží Severní Karolíny. V roce 1587 zde byla založena anglická kolonie Roanoke s cílem připravit půdu pro další osa
Jedna královna a dva druhy: Neuvěřitelná reprodukční strategie středomořských mravenců
21stoleti.cz
Jedna královna a dva druhy: Neuvěřitelná reprodukční strategie středomořských mravenců
V říši hmyzu vědci objevili zcela neobvyklou strategii rozmnožování, která jakoby snad ani nepocházela z tohoto světa. Královny středomořských mravenců druhu Messor ibericus totiž dokážou produkovat s
Půjčka na cokoliv je v moderní době velmi populární
epochalnisvet.cz
Půjčka na cokoliv je v moderní době velmi populární
Rychlá pomoc v případě, že domácnost navštíví finanční výdaje, s nimiž nikdo dopředu nepočítal. Ano, taková je online cesta, díky které rozhodně není nutné chodit na pobočku nebo vyřizovat časově náročný telefonický rozhovor. Stačí jen základní osobní údaje, ve hře není dlouhá zpověď nebo kontakt mezi čtyřma očima. Chcete znát všechna důležitá čísla, abyste měli jasnější představu
S muži je to složité. Bude Bernášková raději sama?
nasehvezdy.cz
S muži je to složité. Bude Bernášková raději sama?
Po rozvodu s producentem Rudolfem Merknerem (53), se kterým má syna Theodora (11), je herečka ze seriálu ZOO Nové začátky sama. Nějaké to rande prý už sice proběhlo, ale žádný chlap do života se n
Tokio spustilo mega projekt za 5,8 miliardy dolarů
iluxus.cz
Tokio spustilo mega projekt za 5,8 miliardy dolarů
Tokio se chystá na jednu z nejambicióznějších stavebních proměn své historie. Investice ve výši 5,8 miliardy dolarů přetvoří areál bývalého rybího trhu Tsukiji v ultramoderní čtvrť s celkovou podlažní
Medvědí česnek je jarní rostlina nabitá energií
tisicereceptu.cz
Medvědí česnek je jarní rostlina nabitá energií
Období medvědího česneku se blíží, proto by byla škoda ho promeškat. Máme pro vás totiž chutné recepty z této jarní bylinky. Bylinkové máslo Do mixéru dejte 250 g změklého másla, 60 g medvědího
Kvůli muži na mě zanevřela
skutecnepribehy.cz
Kvůli muži na mě zanevřela
Když jsem byla mladší, měla jsem spoustu představ o tom, jak by měl život mých dětí vypadat. Jenže vize se naprosto rozešly s realitou. Možná až příliš jsem měla na srdci dobro pro své děti. Někdo by řekl, že jsem si myslela, že když jsem je přivedla na svět, kojila je, vodila do školy, tak tím získávám
Peruánské pyramidy: Skryté poklady dávných civilizací starší než egyptské
epochaplus.cz
Peruánské pyramidy: Skryté poklady dávných civilizací starší než egyptské
Zatímco o egyptských pyramidách ví dnes už každé malé dítě, ty v Peru stále stojí tak trochu na okraji zájmu běžných turistů i milovníků historie. Navíc pokud je někdo spatří poprvé, jen stěží se ubrání zklamání. Vypadají totiž jako kopce nahnědlé hlíny. Přesto se pod nánosem staletí skrývají fascinující svědectví o vyspělých kulturách, které předcházely
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
epochanacestach.cz
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
Jedná se o jednu z největších a nejoblíbenějších akcí ve městě. Slavnost sklizně vinné révy je spojena s kulturním programem, hudebními vystoupeními, degustacemi vína, burčáku a dalších pochutin. Kulturní program bude probíhat opět na několika scénách – Mírové náměstí, historická scéna, divadelní nádvoří, hradní nádvoří, Tržnice Felixe Holzmanna, Dominikánské náměstí a klub Baronka. http://mkz-ltm.cz/mimoobjekty/program/vinobrani-2025-6126.html
Nepotopitelná Violet přežila ztroskotání tří lodí včetně Titanicu
historyplus.cz
Nepotopitelná Violet přežila ztroskotání tří lodí včetně Titanicu
„Postarejte se o něj!“ křikne lodní důstojník na mladou stevardku a do náručí jí vloží dítě. Žena je oběma rukama obejme a v záchranném člunu začnou klesat. Titanic se v tu dobu už nebezpečně naklání na příď. Píše se 15. duben 1912 a údajně nepotopitelný parník jde po nárazu do ledovce ke dnu. Z více