Byla o čtyři roky mladší než já. Když začaly přípravy na její svatbu, nemohla jsem zlostí spát. Všichni ve vesnici se mi určitě smáli. Svatbě jsem musela zabránit!
Když jsem se tu zprávu dozvěděla, bylo to krátce po tom, co jsem se rozešla s Milanem, svým prvním klukem. Už čtvrtý rok studoval v Praze vejšku, a já na něho jen a jen čekala – až přijede v pátek domů, až si na mě udělá čas, ležel jen v knihách a šprtal se, aby byl jednou inženýr. Já chtěla chodit do kina, na zábavu, randit kolem našeho rybníka a hlavně se vdát a pořídit si rodinu. Na začátku jeho čtvrťáku mi povolily nervy – ještě dva roky? To už nevydržím! A tak jsem mu dala kopačky. Nesl to těžce, ale já si postavila hlavu. A do toho mého neštěstí najednou vstoupila moje mladší sestra Iveta, která se měla úderem osmnácti, hned po učňáku, vdát? To se nesmělo stát! Přemýšlela jsem, jak to udělat, aby ze svatby sešlo. Čas se řítil kupředu jako lavina a nedal se zadržet. Vzteky jsem si rozkousala rty a okousala nehty nejen na rukou, ale i na nohou. V obličeji každého člověka, kterého jsem na ulici potkala, jsem viděla škodolibý výraz, v každém hloučku lidí, kteří se vybavovali, jen samé pomluvy, jak jsem nemožná, že jsem se ještě nevdala a určitě zůstanu na ocet. Scházel už měsíc do svatby a mě to najednou v zoufalství napadlo… taková to byla hrozná hloupost a dnes zpětně bych si za ní dala s chutí pár facek!
Skočili mi na lest
Věděla jsem, kdy Martin jezdí z práce a na autobusáku jsem se na něho přilepila. Zašli jsme spolu na pivo do místní hospody, dali několik panáků a já ho doprovodila domů. Už ani nevěděl, co mluví. Moc nevydržel. Když jsem ho ukládala do postele, tak mě už oslovoval Ivetko, protože si myslel, že jsem sestra. Usnul jako dřevo, já ale nelenila, vysvlékla se a zalezla k němu pod peřinu. Chvíli jsem si četla, než se mi podařilo usnout. Hrozně chrápal, ale já to do rána vydržela. Připravovala jsem se na ten cirkus, až se vzbudí. A ten tedy byl! Se slzami v očích jsem hrála komedii a pak běžela domů. Cestou jsem navštívila svou kamarádku, o které jsem věděla, že si takovou zprávu nenechá pro sebe. V hospodě potvrdili, že jsme tam spolu seděli a našlo se hned několik očitých svědků, kteří nás dva viděli potácet se k Martinovi domů. Takové zprávy se nesou rychle, a tak, než jsem obešla další kamarádku, abych si šíření žhavé novinky pojistila, věděla ten drb už celá moje rodina. Sestra po mně skočila hned mezi dveřmi. Hádaly jsme se a já brečela, že za nic nemůžu. To všechno Martin! Nikdy bych to do něho neřekla, že tak zneužil mé slabé chvilky! Hrála jsem divadlo hodné ceny Thálie jen, aby ta zatracená svatba nebyla. A to se mi podařilo. Sestra si Martina nevzala stejně jako já Milana. Obě jsme se nevdaly z lásky, a když se dnes, po tolika letech, spolu sejdeme, staré zášti už vyhasly. Ale to, že jsem si to tehdy všechno vymyslela a s jejím vyvoleným nic neměla, to jsem se přiznat nikdy neodvážila. I po čtyřiceti letech by mě za to sestra asi zabila
Zdena (64), Ostravsko
