Domů     Kolegyně usvědčila samu sebe z přetvářky
Kolegyně usvědčila samu sebe z přetvářky
3 minuty čtení

Naše Verunka byla velká herečka. V práci hrála divadlo na všechny. Na muže špulila neodolatelnou pusinku, u žen zase zabíraly srdceryvné výjevy z jejího smutného dětství.

Od první chvíle, co jsem naši Verunku uviděla, mi něco v duši říkalo, že to je jedna veliká přetvářka. Měla vypracovanou celou dokonalou škálu hereckých etud na nás všechny, včetně mě. Jenže já ji to moc „nežrala“.

Důvodem jejího jednání bylo jedno jediné – práci si v zaměstnání co nejvíce usnadnit, aby z ní většinu udělali druzí a aby jí také procházely její pozdní ranní příchody a brzké odchody krátce po obědě.

Na muže, včetně našeho šéfa, používala všech možných i nemožných ženských rafinovaných taktik, od špulení rtíků, které byly očividně vylepšené botoxem, až po rafinované výstřihy, minisukénky a lodičky na vysokém podpatku, na kterých vždy přiskotačila k nějakému obětnímu beránkovi.

Nám, ženám, zase vyprávěla se slzami v očích své srdceryvné historky z dětství. Jak byla odstrkovaná rodiči, šikanovaná sourozenci, zkrátka jediné oko nezůstalo suché, jak talentovaně uměla vyprávět.

Často jsme si říkala, zda to všechno na nás jen hraje, nebo je skutečně tak citlivá, éterická bytost z jiného světa. Až nám jednou nahrála náhoda.

Ukázala svou duši

Do naší kanceláře zabloudil ptáček, ošklivě se potloukl o okna a zůstal ležet na zemi. Verunka vypískla úlekem, hned vyskočila, chytla se za srdce a běžela k poraněnému ptákovi, lomila rukama, plakala, propadala stavům zoufalství.

Chopila se telefonu a obvolávala nejspíš i ministra zdravotního prostředí, nakonec přesvědčila kolegu, aby s ní nasedl do auta a vyrazil na nejbližší chovnou stanici, kde ptáčka předali.

Celé dvě hodiny pak proplakala postupně na rameni každého z kolegů, a pak ještě dodatečně se vyplakala na prsou samotného šéfa. Tehdy jsem si říkala, že je možná opravdu takovou výjimečně citlivou duší, která to nemá na tomto světe lehké.

Když jsme naši Verunku uchlácholili, vytáhla naše kolegyňka svůj oběd. Většina z nás si nosila jídlo z domova a ohřívala si ho v naší kuchyňce v mikrovlnce. Vůně z jejího oběda si linula po chodbě do kanceláří.

Verunka ještě pofňukávající nad osudem nebohého ptáčka se s velkou chutí zakousla do svého oběda – pečeného kuřete! Nebylo snad jediného člověka v naší práci, kterého to tehdy nezarazilo. Od té doby už bereme výlevy emocí naší Verunky s rezervou. Je to prostě taková naše firemní hérečka!

Romana (45), Ostrava

Předchozí článek
Související články
3 minuty čtení
Nikdo jsme tehdy netušili, že se u mé sestry Aničky začíná projevovat zapomnětlivost. Sedla do špatného vlaku a nevěděla, kde je. Pomohl jí ochočený krkavec. Krkavci jsou učenliví. Dokážou věrně napodobovat zvuky z okolí, dokonce i lidský hlas. Jeden takový šikula pomohl mé starší sestře, když se dostala do úzkých. Dodnes na příběh o opeřeném hrdinovi vzpomínáme... Sestra Anička k nám jezdila n
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
3 minuty čtení
Na Věru jsem nikdy nedala dopustit. Znaly jsme se od střední školy a považovala jsem ji za tu nejvěrnější kamarádku. Kdybych jen věděla... Když mi zemřel manžel, byla to právě ona, kdo ke mně první týdny skoro denně chodil. Nosila mi sladkosti na nervy, tahala mě na procházky a poslouchala moje nekonečné vzpomínání. Kdybych jen věděla, co dělá Věra za mými zády... Cizí žena mi radila Všec
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.