Dnes je mi 67 let. Pocházím z Prahy, kde jsem se vyučila jako prodavačka průmyslového zboží v jednom obchodním domě.

Každou svou práci jsem skutečně milovala, ale život – moje zdraví mě dost zrazovalo. Vdala jsem se do Příbrami a zázrakem jsem porodila jednu dceru.

Měla jsem degenerativní onemocnění dělohy, přirostlý vejcovod ke stěně pánevní a ke střevu a děloha měla „dva rohy“. Zároveň jsem se narodila bez jedné ledviny. Na toto všechno mi přišli až v mých 50 letech.

Jsem dvakrát rozvedená, neměla jsem v manželství zrovna na růžích ustláno.

Pracovala jsem jako prodavačka (stále na nohou). Potom jsem šla na vesnici, kde jsem měla na starosti celou půlku kravína bez jediné mechanizace! Kydal se ručně hnůj, dával šrot, krmení – těžký jetel, na to krmná sláma.

Dojení po 25 litrech mléko nosit ven do mléčnice. V zimě v kyblících nosit do žlabů melasu, kravám podestýlat. No dřina! Ale práci jsem milovala. Až do onemocnění plicní toxoplazmózou, kdy mi skočil na nohu potkan a kousl mě. To byl pro mě zákaz kravína.

Po 10 měsících na neschopence jsem šla dělat servírku. Opět hodiny na nohou! Pro neshody s vedoucím a pro jeho aroganci jsem odešla.

Našla jsem si tehdy práci jako závodní stáž v podniku velkém 24 ha. Opět, práce mě bavila a získala jsem s ostrahou a pochůzkami velkou praxi. V roce 1989 to vzala soukromá bezpečnostní služba a mě si nechali. Jenže já musela zaučit 15 chlapů!

Oni, velitelé, dostali 25 korun na hodinu, ostatní 22 korun a já? 18 korun.

Firma skončila a já šla dělat uklízečku. Vůbec mi to nevadilo, vždyť jsem sebe i dceru musela živit. Chodila jsem 12 dní s bolestmi břicha, až mě to málem složilo! Praskl mi vřed na dvanácterníku a já krvácela do žaludku. Opět dlouhá neschopenka, protože jsem z ležení ochrnula od pasu dolů.

Nikdy jsem nedostala ani částečný invalidní důchod, že mi chybí půl bodu.

Pak rakovina, děloha šla ven. Pak „kontaminace“ z prostředí z nemocnice, kde jsem nakonec uklízela a hotovo! Zákaz práce. Šla jsem tedy o tři roky dříve do předčasného důchodu.

Chodím o čtyřkolovém chodítku. Tak živořím z poctivé práce z důchodu, protože na sociální dávky na zdravotní stav prý nemám nárok. 6513 korun. Nikomu nedlužím ani korunu! Ale hrozně hladovím! Dcera ovdověla ve 4. měsíci těhotenství a také přežívá. Pomoci mi nemůže, takhle dopadáme my ženy!

Marcela S. (67), Příbram