Domů     Život a zdraví
Život a zdraví
3 minuty čtení

Dnes je mi 67 let. Pocházím z Prahy, kde jsem se vyučila jako prodavačka průmyslového zboží v jednom obchodním domě.

Každou svou práci jsem skutečně milovala, ale život – moje zdraví mě dost zrazovalo. Vdala jsem se do Příbrami a zázrakem jsem porodila jednu dceru.

Měla jsem degenerativní onemocnění dělohy, přirostlý vejcovod ke stěně pánevní a ke střevu a děloha měla „dva rohy“. Zároveň jsem se narodila bez jedné ledviny. Na toto všechno mi přišli až v mých 50 letech.

Jsem dvakrát rozvedená, neměla jsem v manželství zrovna na růžích ustláno.

Pracovala jsem jako prodavačka (stále na nohou). Potom jsem šla na vesnici, kde jsem měla na starosti celou půlku kravína bez jediné mechanizace! Kydal se ručně hnůj, dával šrot, krmení – těžký jetel, na to krmná sláma.

Dojení po 25 litrech mléko nosit ven do mléčnice. V zimě v kyblících nosit do žlabů melasu, kravám podestýlat. No dřina! Ale práci jsem milovala. Až do onemocnění plicní toxoplazmózou, kdy mi skočil na nohu potkan a kousl mě. To byl pro mě zákaz kravína.

Po 10 měsících na neschopence jsem šla dělat servírku. Opět hodiny na nohou! Pro neshody s vedoucím a pro jeho aroganci jsem odešla.

Našla jsem si tehdy práci jako závodní stáž v podniku velkém 24 ha. Opět, práce mě bavila a získala jsem s ostrahou a pochůzkami velkou praxi. V roce 1989 to vzala soukromá bezpečnostní služba a mě si nechali. Jenže já musela zaučit 15 chlapů!

Oni, velitelé, dostali 25 korun na hodinu, ostatní 22 korun a já? 18 korun.

Firma skončila a já šla dělat uklízečku. Vůbec mi to nevadilo, vždyť jsem sebe i dceru musela živit. Chodila jsem 12 dní s bolestmi břicha, až mě to málem složilo! Praskl mi vřed na dvanácterníku a já krvácela do žaludku. Opět dlouhá neschopenka, protože jsem z ležení ochrnula od pasu dolů.

Nikdy jsem nedostala ani částečný invalidní důchod, že mi chybí půl bodu.

Pak rakovina, děloha šla ven. Pak „kontaminace“ z prostředí z nemocnice, kde jsem nakonec uklízela a hotovo! Zákaz práce. Šla jsem tedy o tři roky dříve do předčasného důchodu.

Chodím o čtyřkolovém chodítku. Tak živořím z poctivé práce z důchodu, protože na sociální dávky na zdravotní stav prý nemám nárok. 6513 korun. Nikomu nedlužím ani korunu! Ale hrozně hladovím! Dcera ovdověla ve 4. měsíci těhotenství a také přežívá. Pomoci mi nemůže, takhle dopadáme my ženy!

Marcela S. (67), Příbram

Předchozí článek
Další článek
Související články
5 minut čtení
Když můj bratr přišel před důchodem o práci, oznámil nám něco nevídaného. Muž, který celý život bloudil i po známých cestách, se rozhodl živit řízením auta! Když mi bratr Oldřich oznámil, že bude vozit lidi, málem jsem se rozesmála. Vždyť celý život odmítal jet autem i na dovolenou, protože neměl orientační smysl. Navigaci považoval za nesmysl a při cestě do Ostravy kdysi skončil u Kladna. Jenž
5 minut čtení
Se snachou jsme si jednoduše nesedly. Asi bychom s tím mohly obě v klidu žít, jenže péče o vnučku nás nutila spolupracovat. A to moc nešlo. Hlavně mně. Když mi syn Adam oznámil, že se bude ženit, měla jsem radost. Připravila jsem slavnostní večeři a těšila se, že se s jeho nastávající lépe poznáme. Renata přinesla květiny, pochválila jídlo a nabídla se, že umyje nádobí. Byla milá, ale od začátk
3 minuty čtení
Po manželově smrti se o mě příbuzní začali nečekaně zajímat. Nejdřív mě jejich starostlivost těšila, pak mi ale došlo, že to nebude jen tak. Ve svém pražském bytě žiju už dlouhá léta. S manželem jsme ho kdysi pořídili za částku, která by dnes nestačila ani na pořádné auto. Teď má hodnotu několika milionů. Pro mě ale zůstává především domovem plným vzpomínek. Jenže po manželově smrti se najednou
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Puškin o vlas unikl vyhnanství na Sibiři
historyplus.cz
Puškin o vlas unikl vyhnanství na Sibiři
Zakladatel moderní ruské literatury Alexandr Sergejevič Puškin trpí pocitem, že v něm žijí dvě rozdílné bytosti. Jednou je plodný básník a tou druhou nadutý, domýšlivý hejsek, svárlivý rváč, karbaník a záletník. Vystihl se dokonale…   Světlo světa spatřil Alexandr Sergejevič Puškin 6. června 1799 (podle juliánského kalendáře 26. května) v Moskvě. Nadmíru společenští rodiče přenechávají
Dusno s manželkou Švehlíka na premiéře
nasehvezdy.cz
Dusno s manželkou Švehlíka na premiéře
Zavládla snad krize i v druhém manželství hvězdy seriálu Kriminálka Anděl Davida Švehlíka (54)? Média herce chválila, že dorazil na premiéru filmu Wirbel do pražského Kina Pilotů, a to i se ženou, u
Posilovna pro zdravé vlasy
nejsemsama.cz
Posilovna pro zdravé vlasy
Zdravé a silné vlasy nemusejí být nedostižným cílem. To, jak vypadají, je odrazem jídelníčku i vlasové péče. Jak posílit slabé vlasy? Jednoduše. Dopřejte jim správnou péči, a to jak zevnitř, tak i zvenčí. Nakrmte je Když je v těle něco v nepořádku, často se to nejdříve projeví právě na vlasech nebo nehtech. Především v zimě je na místě zamyslet se nad tím,
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud