Domů     Už se nikdy nepodívám své dceři do očí
Už se nikdy nepodívám své dceři do očí
7 minut čtení

Na miminko čekali dlouho. Už to vypadalo, že se ho nikdy nedočkají. Když se na nás štěstí konečně usmálo, báli jsme se těžkého těhotenství. To ale nebylo tím nebezpečím, které dítěti hrozilo.

Byla to láska jako z románu. Milovali se už od školy – moje dcera Dominika a Hynek. Byli mladí, když se brali, a říkali si, že je skvělé, jak žijou naplno, ale také, jak si dávají pozor a nemusí řešit neplánované rodičovství, jako mnozí z jejich okolí.

Byl to velmi rozumný mladý pár. Postupně se všichni jejich vrstevníci poženili, povdávali a nebo také ne, ale všichni přivedli na svět své potomky a někteří se už stačili i rozejít.

Tehdy mi jednoho dne, bylo to na mých narozeninách, řekli, že nadešel jejich čas. Dominice bylo dvacet devět let, Hynkovi třicet a po jedenáctiletém vztahu si konečně řekli, že do toho praští.

Vzali se a vydali se na svatební cestu na Kanárské ostrovy a věřili, že se třeba vrátí ve šťastném očekávání. Domů se dcera těhotná nevrátila, neotěhotněla ani následující měsíc ani za tři ani za půl roku. A tak to šlo celé čtyři roky.

Dcera se radila se svým gynekologem, zda není někde problém, ale ten nebyl. Prozatimní radou bylo, ať to ještě zkouší, ale pro klid obou manželů, že dceru pošle na vyšetření, které napoví, proč se jí nedaří otěhotnět.

Uběhlo opět několik měsíců a lékařské zprávy říkaly, že žádný problém není. Vyšetření podstoupil následně i manžel a u něho také bylo vše v pořádku. Všichni jsme je uklidňovali, že každý šestý pár má problémy s otěhotněním, že nemusí zoufat.

Další rok snažení uběhl. A další a další…

Propadala panice

Bylo jí třicet devět a zeť měl čtyřicítku na krku. To se už rozhodli pro odběr vajíček a následné umělé oplodnění. Všichni jsme byli velice natěšení, ale i napjatí. Vše proběhlo hladce. Po necelých dvou týdnech se ale ukázalo, že to nevyšlo.

Vše jsme statečně ustáli. Nevyšlo to však ani podruhé. Třetí oplodnění se konečně uchytilo. Nemohli jsme tomu uvěřit, dcera byla konečně těhotná. Po této zprávě se Dominika bála i pohnout, aby miminku neublížila. Radost však trvala jen tři měsíce.

Dcera potratila. Bylo to hrozné zklamání! Další oplodnění přicházelo v úvahu nejdříve za půl roku. Stále jsme je všichni uklidňovali, že ještě není nic ztraceno. Dominice bylo čtyřicet jedna pryč a s manželem se dohodli, že podstoupí poslední umělé oplodnění.

Opět to nevyšlo a viděla jsem, jak moje jediné dítě začíná propadat depresi a beznaději. Naštěstí měla vedle sebe báječného chlapa. Díky Hynkovi vše ustála a navození klidné atmosféry jí dávalo klid, že ji má stále rád.

Nechtěl, aby dcera podstupovala další zákroky. Řekl, že pokud jim není přáno mít vlastního potomka, tak se s tím prostě musí smířit. Nebylo to ale tak jednoduché. Čas začal ostré hrany obrušovat a dcera se pustila do nějakých kurzů. Ne, že by toužila po dalším vzdělání, ale musela si něco dokázat.

Zázrak se náhle stal

Žena velice ráda slyší takové to – čas se nedá zastavit! Ale ono to tak někdy je. Blížily se dceřiny dvaačtyřicáté narozeniny a zeť jí dal týden před nimi obálku, ve které byly letenky s termínem odletu přesně na její narozeniny.

Vybral z nostalgie Kanárské ostrovy, kde před řadou let prožili překrásné líbánky. Tím chtěl dceři říct, že ji stále miluje a utvrdit , že ji provždy zůstane oporou. Dominika byla sice nadšená, ale trochu se zlobila, že na ničem nešetřil. Tehdy jen poznamenal:

„Máme vše, tak proč šetřit?“ Rozbrečela se, protože rozhodně vše neměli. Blížil se termín odletu. Dcera se samozřejmě těšila, protože to bylo něco, co jí přivede na jiné myšlenky.

Když se Dominika vrátila, s nadšením líčila, že tak krásné dva týdny ve svém životě nikdy nezažila. Ani se jí nechtělo vracet, ale to už je osud dovolených, dojdou peníze a musíte domů.

Každý, kdo dceru po dovolené potkal, tvrdil, že jen září a ona se opravdu cítila šťastná a byla to opět ona energická a veselá žena, kterou jsem znala. Vše bylo najednou veselejší. Krátce na to se vypravila ke svému gynekologovi.

Lékař říkal, že má ještě rok, možná dva na to, aby ještě postoupila umělé oplodnění. Prohlídka byla jen taková rutina, ale pan doktor se začal náhle usmívat: „ Zdá se, že je tam krásně zahnízděný plod, a to už osm, možná devět týdnů.“

Dcera prý v tu chvíli nechápala, co říká. Tak to ještě zopakoval a něž si to vůbec uvědomila, měla v ruce žádanku na ultrazvuk, který byl o patro níž. Dcera si uvědomila, že její poslední mentruace byla výrazně slabší, než běžně bývá.

Ale přikládala to změně prostředí na dovolené. Asi desetkrát dokola četla, zda je opravdu na žádance napsáno, že je těhotná. Zavolala nejprve mně a pak manželovi, který nejdříve nevěřil, ale pak řekl, ať si ihned někde sednu, že sedá do auta a jede za ní.

Neuvěřitelné a bez problémů

Celé těhotenství bylo bez jakýchkoli potíží. Dcera nebyla unavená, neměla žádné ranní nevolnosti ani pověstné zvláštní chutě. Výbavičku jsme začali pořizovat až se vstupem do sedmého měsíce.

Vzhledem k věku podstoupila Dominika celou řadu vyšetření, takže jsme věděli, že budeme mít chlapečka. Začali jsme zařizovat pokojíček a pořídíli veškeré vymoženosti jako je chůvička, monitor dechu i speciální podušku.

Nelitovali jsme žádných vynaložených prostředků. Dcera se zetěm se smáli, že za dovolenou utratili peníze, které by se nyní hodily.

Říkala jsem jím, aby ničeho nelitovali, že si Tadeáška přivezli z Kanárských ostrovů, sice o několik let déle než chtěli, ale přeci. Náš malý chlapeček se narodil přesně na den. Vše proběhlo bez komplikací. Dcera i vnouček byli v naprostém pořádku.

Svět zaplavilo naše štěstí. První měsíc jeho života jsme měli všichni pocit, že žijeme v ráji. Radovala jsem se jako malé dítě a stejně tak narození vnoučka prožívali rodiče zetě. Byl to sice už jejich třetí vnouček, ale ti dva už byli podstatně větší. Celá velká rodina žila sluníčkem, které k nám přišlo.

Jak jen vrátit čas?

Tadeáškovi bylo pět měsíců, smál se, byl veselý a my s ním. Každá návštěva poradny byla plná radostných zpráv. Naše štěstí se nedalo popsat. Mladí měli veškeré vymoženosti dnešní doby, dávalo jim to větší jistotu a klid.

A já byla připravena pomoct, jak jen to bude v mých silách. Ten den jsem je přesvědčila, aby spolu vyrazili do divadla. Aby si zašli někam prvně od narození malého. Toho jim pohlídám. Společně jsme jim zamávali a já malého uložila do postýlky.

Chvíli jsem mu zpívala a pak, když usnul, jsem si sedla do obýváku a četla si. Spoléhala jsem na „chůvičku“, technickou vymoženost. Kdyby začal malý plakat, byla bych tam hned. Po necelých třech hodinách se ozvaly klíče v zámku, jak se mladí vraceli.

Hlásila jsem, že malý celou dobu spí. S dcerou jsme šly do pokojíčku. Když jsme ale dorazily k postýlce, byl Tadeášek studený a nedýchal. Dcera začala křičet. Zeť ihned zavolal záchranku. Lékař konstatoval smrt.

Dcera hystericky křičela, že jen tvrdě spí a on je lékař a je jeho povinnost ho probudit. V úmrtním listu je zapsáno, že vnouček podlehl syndromu náhlého úmrtí kojence.

Cítím svou strašnou vinu, že jsem u něho neseděla a spoléhala na nějakou techniku, i když nám odborníci vysvětlovali, že bychom smrti malého Tadeáška nezabránili. Jeho smrt si budu vyčítat provždy. Proč se to stalo? A proč, když jsem hlídala já?

Eva (51), Olomouc

Další článek
Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Skořápka plná zdraví
panidomu.cz
Skořápka plná zdraví
Při pohledu na ořechy nejspíš pomyslíte na kalorie. A to je chyba. Jak vlašské, tak i lískové patří k nejdravějším plodům, které u nás rostou. A právě teď je jejich doba. Věříte na superpotraviny? U vlašských ořechů to není víra, ale skutečnost. Mají tak neobyčejně blahodárný vliv na zdraví, že bychom je měli jíst, samozřejmě
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
historyplus.cz
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
Je rozhodnuto! Senetářov na Blanensku bude vystěhován. Němci chtějí v jeho katastru za okupace zřídit vojenskou střelnici. Místní lidé přesto neztrácejí víru, že se sem jednou vrátí. Dají si slib, který se jim po mnoha letech a starostech podaří naplnit!   „Při poslední bohoslužbě v roce 1944 jsme si slíbili, že pokud se někdy vrátíme,
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
nejsemsama.cz
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
Zelňačka nemusí být těžká a mastná. Tahle verze je jemnější, krémová a uzený sýr jí dodá překvapivě výraznou chuť. Ingredience pro 4 osoby: 500 g bílého zelí 400 g brambor 1 cibule 1 mrkev 1 stroužek česneku 1 l zeleninového vývaru 150 ml smetany na vaření 120 g uzeného sýra 1 lžíce másla 1 lžička kmínu ½ lžičky sladké papriky sůl a pepř petrželka
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
nasehvezdy.cz
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
Už roky platí, že ve StarDance vzniká mnoho nových lásek. Možná jedna z dalších čeká zpěvačku Martu Jandovou (52). Jejím tanečním partnerem je totiž Martin Prágr (32). V soutěži už tančil s několika