Když jsem přijela poprvé do Španělska, cítila jsem se jako doma. Procházela jsem se uličkami, zdály se mi tak známé. Snad z minulého života? Horké sluneční paprsky, jasně modrá obloha, slaná voda a pláže mě vždycky přitahovaly. Procestovala jsem toho opravdu hodně, myslela jsem si, že mě už na cestách v mých padesáti letech nemůže nic překvapit. Přesto jsem před lety zažila něco, co mi stále ne

Bylo, přesně tak, jak se to dělává, prostřeno i pro náhodného hladového pocestného. A jeho místo protentokrát nezůstalo prázdné. Neměla jsem tušení, kdo je můj otec. V tomhle případě byla máma jako umanutá. Přitom jinak to byla rozumná ženská, chápavá, láskyplná, ale jakmile zaznělo slovo táta, začala se chovat jako nějaká hysterka. Už od dětství mi vysvětlovala, že táta byl neuvěřitelný padouc

Můj David je mlčenlivý samotář. Nemá rád večírky a oslavy. Já jsem jeho opak. Hvězdou podnikové akce se ale kupodivu stal on. David byl pěkný kluk, který nemusel trpět nedostatkem sebevědomí. Přesto byl plachý, citlivý. Obzvlášť se bál doktorů. Poznali jsme se v ordinaci, kde jsem pracovala jako zdravotní sestra. Tu lékařskou prohlídku museli tehdy absolvovat všichni kluci kvůli vojně, byla pov

V nouzi nejvyšší je pomoc boha nejbližší. Myslím, že na této větě je mnoho pravdivého. Na Štědrý den jsme dostali dárek shůry za dobrý skutek. Prožila jsem už mnoho Štědrých dnů, nikdy se nám ale nestal takový zázrak, jako kdysi, když byly naše děti malé. Byly to naše nejchudší Vánoce. Já byla na mateřské s mladším synkem Vojtou, tomu staršímu Jirkovi bylo sedm. Mateřská tehdy nedorazila včas,

Nikdy jsme žádné domácí mazlíčky neměli, až nyní v důchodu si to naplno užíváme. Naše vnoučata se díky nim k nám moc těší. Jen se o ně musíme dělit se sousedem. Já ani můj muž jsme jako děti nikdy doma neměli žádné zvíře. Proto jsme ani neplánovali, že bychom si domů nějakého mazlíčka pořídili. A našim dětem jsme to také vysvětlili, co všechno taková starost obnáší, jak zvíře smrdí, co všechno

Dostali jsme se do finančních potíží. Neuměla jsem si představit Vánoce bez dárků, a tak jsem jako smyslů zbavená začala propadat hazardu. Tohle zkusil asi každý. Čas od času si koupit los a doufat, že to konečně vyjde. Kdykoli jsem to udělala, většinou následovalo zklamání, jen ve výjimečných případech jsem vyhrála směšnou částku. Tu jsem pak proměnila za nový los a zase doufala. Jindy jsem si

Čekal mě neobvyklý Štědrý večer. Věděla jsem, že až pod stromečkem promluvím a cosi prozradím, budou se dít všelijaké věci. Proto jsem se bála. Naštěstí jsem na to nebyla sama! Hrůzou se mi třásla kolena. Vánoce jsou mimo jiné i časem nejrůznějších tajemství, vymýšlíme překvapení, koumáme, jaké koupit dárky, a kam je schovat. Jenomže to moje tajemství bylo trošku jiného kalibru, něco jako ruční

Naše dcera Lucka je výjimečná bytost. Vždy se zajímala o nadpřirozeno a jednoho dne začala mít dokonce prorocké sny. Říká se, že každý sen je pro nás určitým poselstvím, jen my si ho nedokážeme vždy správně vyložit. Můžeme se ale podívat do snáře, který nám o našem snu ledacos napoví. Pak je jen na nás, zda tomu uvěříme, nebo ne. A také jsem zjistila, že někteří věřící lidé mohou mít vidění, kt

K této příhodě došlo už dávno. Bylo mi třináct let a byly zrovna letní prázdniny. V takovém věku člověk často koketuje se záhrobím. S partou kamarádů jsme se to odpoledne toulali lesem, až jsme došli ke hřbitovní zdi. Byl to starý, zchátralý hřbitov, který už řadu let nebyl přístupný veřejnosti. U vstupní brány byla malá loučka, a tak kamaráda Kubu napadlo, že bychom tam mohli přenocovat. Prý ž

Ráda se procházím sama neznámými místy. Tentokrát jsem ale narazila na podivný opuštěný dům. A v něm slyšela hlasy. Před deseti lety jsme byli s přítelem na dovolené na jihu Itálie. Protože nerada trávím celé dny jenom na pláži, toulala jsem se i po okolí. Ten den, kdy se mi stala ona podivná věc, jsem se vydala na procházku sama. Obloha se zrovna zatáhla, což mi vyhovovalo, protože na chůzi ne