Když jsme se konečně dočkali a otěhotněla jsem, byla jsem šťastná. To štěstí mi vydrželo ještě pár let, ale pak jsem začala mít zlé tušení. Náš Honzík byl roztomilé miminko. Ostatně, které miminko není roztomilé… U Honzíka to bylo ale období, které já, jako jeho matka, musím, bohužel, považovat za nejkrásnější a pak už to šlo vlastně tak trochu z kopce. Jak postupně rostl a dospíval, začala se

Bratranec mým historkám nevěřil a strašidlům se smál. Nepomohla ani bílá paní ani oběšenec, až se nakonec objevilo záhadné stvoření, které nás děsilo až do rána. Ve svém dětství jsem byla známá svým vypravěčstvím uměním, a to zejména, co se týká strašidelných příběhů. Jakmile došlo na společné večery s ostatními dětmi, ať již z příbuzenstva nebo z vesnice, věděla jsem, že budu muset vyprávět, jak

Ta noc byla svatojánská a my vyrazily s s kamarádkami sbírat devatero bejlí. Světlušky nás zavedly k pasece, nad níž se vznášela podivná zjevení. Bylo to před třiceti lety, krátce po revoluci se začaly šířit ty nejrůznější zvěsti o magii, bylinkách a různých starých zvycích. Já, moje sestra a dvě naše kamarádky jsme byly přímo posedlé po všem tajemném a magickém a tyto věci jsme hltaly. Už nevím,

Manžel mi umřel a já jsem s mladými zůstala v domě sama. Najednou jsem získala pocit, že jsem tam navíc. Ten pocit je pořád silnější. Já tedy nevím, možná jsem nějaká předpojatá, taky mám asi jiné představy o tom, jak se má vychovávat chlapec v muže, ale nemůžu si pomoct. Dosud jsem svou snachu docela brala, řekla bych, že jsem ji měla ráda, i když, to víte, vždycky se najde něco, co vás nenec

Nejen muž, když se napije, dělá věci, kterých později lituje. Jednou se to povedlo i mně. Bylo těžké přesvědčit šťastného výherce, aby se své výhry vzdal. Nebyla jsem vysloveně závislá na hraní, ale občas jsem karbanu podlehla. Je pravda, že jsem to občas i přehnala. Nejraději jsem měla karty. Sešla se nás skvělá parta v naší hospodě, byla legrace a dost se u toho pilo. Je pravda, že jsem za konz

Každé prázdniny jsem si brala vnoučka na chalupu a myslím si, že jsem svědomitou babičkou. Ale ani to nestačilo, aby se třináctiletý kluk nedostal náhle do ohrožení života. Náš vnuk Martin se každý rok těší na první horké dny hlavně proto, že miluje spánek na rozkvetlé louce. To, že ho tato záliba bude stát málem život, nikoho z nás ani ve snu nenapadlo. Sluníčko se tehdy pomalu ukládalo ke spánk

Využívá toho, že ho slepě miluje. Všichni vidí, jaký to je patlal bez talentu a lenoch k tomu. Umí jen brát, a ne dávat. Dcera ho však obdivuje a podporuje na úkor sebe. Dcera byla vždy hodně akční, ráda sportovala, doma nevysedávala. Po škole si našla v zaměstnání skvělou kamarádku, se kterou hodně jezdily po výletech a podnikaly různé akce. V práci se jí zalíbil kolega. Znali se jen zběžně, pra

Byla jsem naivní, když jsem si myslela, že láskou a péčí si svého manžela pojistím na celý život. Abych si ho udržela, musela jsem se stát mazanou mrchou. S manželem jsme se brali, když mi bylo dvacet, jemu v té době o sedm let více. V jednadvaceti se mi narodil syn, o tři roky později dcera. S příchodem dětí jsem si zvykla být v domácnosti. Manžel slušně vydělával, já měla kolem dětí taky dost p

Můj vyvolený byl o hodně mladší, navíc kytarista. Babička s mámou o takovém ženichovi nechtěly ani slyšet. Pracovala jsem v tu dobu v hotelu Sport jako pokojská. Bylo to svým způsobem tragikomické, neboť hotel patříval v lepších časech, které jsem bohužel už nepamatovala, naší rodině. Tehdy se jmenoval Korso a ještě před tím Corso. V osmdesátých letech jsem tu tedy dělala pokojskou dílem z nostal

Bylo mi osmnáct a líbil se mi Jaromír. Vůbec mi nevadilo, že je jeho tatínek příštipkář z nuzné chaloupky. Když jsem byla malá, ve školách nás horlivě ujišťovali, že v naší pokrokové společnosti už neexistují ani chudí, ani bohatí, neboť majetkové rozdíly byly odstraněny a všichni jsme si rovni. Jako holčička jsem to samozřejmě baštila, s léty mi začalo připadat, že to možná není tak docela pravd