Dlouho jsem nemohla najít toho pravého. Nejspíš to bylo tím, že nevypadám zrovna jako modelka. Chlapi se o mě nikdy moc nezajímali a tak jsem sama hledala na tom nejméně vhodném místě – na internetu. Dnes mi přijde neuvěřitelné, že to nakonec přece jen vyšlo! Bylo mi už skoro čtyřicet, když mi přišel mail z jedné seznamky: „Ahoj Vlasto, tady Vlasta. Je to legrační, že máme stejná křestní jména,

Žiju sama. Manžel zemřel už dávno a dcera je v zahraničí. „Přítel“, o kterého jsem zpočátku nestála, mi nejen zachránila život, ale zase mě s ním těší žít. Rok před mým odchodem do důchodu odešel i manžel. Bohužel ne do penze, ale na hřbitov. A tak jsem zůstala jako kůl v plotě. Dcera žije dlouhodobě v zahraničí. Nedávno mě ale překvapila. Přiletěla bez upozornění na mé narozeniny. „To je La

Vždy jsem se těšila na dobu až budu v důchodu. Teď v něm jsem a mám trápení, které bych nejraději hned zase vyměnila za práci. Jde totiž o moji dceru. Ta se mi totiž nedávno svěřila, že ji manžel podvedl. A k tomu všemu ještě s jejich rodinnou přítelkyní, manželkou zeťova nejlepšího kamaráda. A nezůstalo to bez následků. Podvedl ji s kamarádkou Olga a Radek se před deseti lety seznámili p

Zdánlivě nevysvětlitelný osud mého bratrance měl tajemnou příčinu, kterou jsem odhalila až s odstupem času. Můj starší bratranec Miroslav byl po celý život nadšeným cestovatelem. Když se po listopadu 1989 otevřely hranice, plně toho využíval. Nikdy se neusadil, nezaložil rodinu. Zůstal starým mládencem, takže se na nikoho nemusel ohlížet. Vydělával si dost peněz a mohl si tedy dovolit jezdi

S manželem jsem se seznámila ještě za studií. Bezstarostná léta jsme vyměnili za spokojené manželství a děti. Bohužel to nebyla poslední změna v našem životě. S Milanem jsme bydleli ve stejném areálu kolejí. Časem jsem si všimla, že na toho tmavovlasého a tmavookého vysokého kluka narážím čím dál častěji a líbí se mi čím dál víc. Vlastně jsem každý den vstávala s tím, jestli ho potkám. Co vi

Nevysvětlitelné zvonění na domovní zvonek nám s manželem zachránilo životy. Vždycky jsem milovala bouřky. Celé hodiny jsem se na ně dovedla dívat z okna. Když mě ale jedna velmi zlá zastihla na samotě u lesa, začala jsem se bát. Zvlášť, když do toho nepřestával zvonit domovní zvonek. Dali jsme městu sbohem Žijeme s manželem skoro na samotě. Vždycky jsme si takové bydlení přáli, protože ž

Naše studentské manželství prošlo mnoha fázemi. Neminula nás ani nevěra. Díky ní se nám narodil syn. Paradoxně svému otci nemůže odpustit moji nevěru. S manželem jsme se vzali už na vysoké, abychom získali bydlení na koleji pro manželské páry. Byla to rychlá svatba, bez rodičů, jen se svědky a pár přáteli. Zakládat rodinu se nám nechtělo. Většinu času jsme trávili prací a zábavou s přáteli.

V období letních prázdnin jsme se kdysi s partou přátel rozhodli zažít trochu dobrodružství. Sebrali jsme spacáky, stany, nějaké oblečení a vyrazili na toulky po jižních Čechách. Vždy jsme si našli místo na přespání a druhý den jsme pokračovali stopem nebo vlakem dál. Jednoho dne jsme se na své cestě dostali do vsi Kubova Huť, která je na prahu Boubínského pralesa. V místní hospůdce jsme po

V naší rodině vždy panovaly velmi dobré vztahy, které nezničila ani skutečnost, že nám do života restituce přinesla spoustu peněz. Až cizí vetřelec. Naše rodina byla vždy považována za šťastnou. A to i přesto, že babička s dědou, rodiče našeho táty, dostali v restituci činžák v centru Prahy a naše rodina tím byla rázem bohatá. Některé rodiny peníze nakonec rozdělí. Naše vztahy to naštěstí nikte

Bylo uplakané září. Čekala jsem na příjezd vlaku a brečela jsem také. Můj přítel Karel mi totiž zrovna dal kopačky. Seděli jsme s Karlem v denní vinárně. Na okenní tabule bubnoval déšť. Nemohla jsem uvěřit vlastním uším. To se mi snad zdá. Tohle se nestalo, nikdo by tomu nevěřil. Kamarádky mi to nikdy neuvěří! Dívala jsem se na svého společníka jako na zjevení. Seděl tu ve vojenské uniformě