Náš syn začal u jedné firmy rozvážet zboží do bister, restaurací a barů. Jednoho dne přišel domů celý zasmušilý. Důvod byl zvláštní a byli jsme z toho velmi překvapení. Můj manžel na stále zadumaného syna vylétl: „Tak už konečně řekneš, co se stalo? Máš dluhy? Abychom se pak s mámou nedivili, až tu zaklepe exekutor!“ Chvíli bylo ticho. „Ilona, je těhotná,“ řekl pak Pavel. „Tvoje dívka?“ zeptala

Kdybych to nezažila, nevěřila bych. Ta kniha naší rodině málem přinesla neštěstí. Odnesli jsme ji do místní knihovny, aby byla v archivu. Moje sestra má syna Hynka, který se v mládí zajímal o historii, historický šerm, procházel různé antikvariá­ty, kupoval si nejrůznější knihy. Jeho pokoj se plnil figurkami rytířů a taky brněním. Kde ho synovec tehdy vzal, dodnes netušíme. Se sestrou jsme s

Když jsem už měla odejít do důchodu, nemohla jsem se dočkat, až se nebudu muset ráno líčit, oblékat do kostýmu a střevíčků. Pracovala jsem totiž jako asistentka ředitele firmy. Konečně nastal den, kdy jsem už nemusela večer nařídit budíka. Ráno jsem si s rozkoší natáhla tepláky. Jenomže ten oděv se u mě pomalu stával tradicí, netrvalo dlouho a já v něm chodila všude. Postupně se přidaly i odros

Tu noc byl Jiří v šoku. S tak hrozným zážitkem a výčitkami nechtěl žít dál. jeho děsivý plán se nám ale naštěstí tehdy podařilo překazit. Jiří měl již roky vlastní auto, do kterého se naskládalo i šest lidí. Dokonce jsme se mu smáli, že si auto vybírá podle toho, kolik má přátel. I toho osudného večera se pasoval do role taxikáře a kamarády vozil po širokém okolí. Zaslouženě se mu říkalo anděl

Po svatbě to šlo se mnou z kopce, domov mě ubíjel. Musela jsem pryč, pryč od dětí, pryč od manžela! Nechtěla jsem nikoho už nikdy vidět. Byla jsem odjakživa společenská, měla jsem spoustu přátel, s nimiž jsem vyrážela pravidelně na skleničku. A při jednom takovém večírku jsem poznala Filipa. Rodinný typ Byl to milý, leč oproti mně trochu tichý, kluk. Ale to vůbec nevadilo, naopak, dali js

Byla jsem tehdy už několik let rozvedená, neměla štěstí na slušné muže, až se jednoho dne v mém životě objevil jeden, který byl o téměř patnáct let mladší... Nebe se zatáhlo a nad městem se rozprostřel velký, černý mrak. Sotva jsem doběhla k autobusové zastávce, uviděla jsem od mého spoje již jen koncová světla. Měla jsem dvě možnosti, buď čekat další hodinu na další bus nebo risknout, že cesto

Do domu, kde jsem žila i se svou dcerou, přišla nová nájemnice. Působila velmi tajemně. Když jednoho dne zemřela, udělaly se mi podivné modřiny. Dodnes nemám jasné vysvětlení pro to, co se u nás dělo. V panelákovém domě, kde jsem prožila většinu života, zemřela před časem jedna žena. A od té doby se mi přes noc dělaly podivné modřiny na těle. Dcera měla zase noční můry. Vše ustalo, když jsme se

Konečně jsem se dokázala rozhodnout. Nebudu přece neustále jen ustupovat. Jestli si nedokáže odpustit ty své aférky, tak ať si klidně jde, kam chce. lda stojí přede mnou s kyticí růží v ruce a nejistě se usmívá. Dívám se na něj a uvědomuju si, jak strašně ho pořád miluju. I po těch dlouhých dvaadvaceti letech, co jsme spolu. Jenže teď se na něj nemohu koukat láskyplně. Musím být dostatečně odmě

I když jsme obě prožily tragickou událost, moje dcera žila, což jí její tchyně nemohla dlouho odpustit. Doufám, že už to konečně skončilo. Drahuška ještě stále není úplně v klidu. Malého Davídka svírá v náručí tak pevně, až se bojím, že ho zadusí. Beru si ho tedy raději zpět a pokládám ho do kočárku. Park zdejšího sanatoria je rozlehlý a krásný. Sluníčko pěkně hřeje a já najednou pociťuji velko

Některé skutky mají svůj odraz ještě dlouho poté, co se stanou. Manžel věděl celou dobu, co je v sázce, ale já bych mu bývala stejně nevěřila. Hodně mužů si určitě přeje mít jako první dítě syna. Možná že je to tak trochu znak ješitnosti, trochu sklon k tradicím, možná i z minulosti, kdy takhle na svět vlastně přišel dědic. Mirek, můj manžel, nebyl kdysi výjimkou. Zdálo se mi, že si syna přeje