Život jsem promarnila s nesprávným mužem. Člověk se může snažit, jak chce, se špatným partnerem šťastnou rodinu nevybudujete! Chtěla jsem najít hodného a chápavého muže a s ním si pořídit velkou rodinu. A našla jsem ho. Jmenoval se Martin. Naše svatba byla romantická − bílé krajky a růžičky. První roky jsem se cítila šťastná. Vše se ale muselo podřídit mému muži. Staral se o nás a byl stále

Nemohla jsem se toho snu zbavit. Jakmile jsem zavřela oči, už tu byl. Nakonec jsem podlehla zvědavosti a vyrazila do míst, o kterých se mi zdálo. Nevím, kde se tak najednou vynořil sen, ve kterém jsem se pohybovala v prostředí, které rozhodně nevyhledávám. Za celý svůj život jsem se nezajímala o sport. Proto jsem byla hodně překvapená. V tom snu jsem seděla jako divák na fotbalovém hřišti a sle

Dcera a zeť všechno Matyášovi dovolí! Z vnuka se stává rozmazlený a nesnesitelný kluk. Vidím, jak pomalu přerůstá rodičům přes hlavu. Náš Maty si pejska strašně přál a prosil, kudy chodil. Mluvili jsme o tom s ním několik dnů, nejen já jako babička, ale také dcera se zetěm. Já byla zásadně proti. Rodiče Matyášovi totiž neuměli říct NE! Nakonec je samozřejmě přesvědčil a k letošním Vánocům mu

Říkala si Klementýna a byla to brigádnice na naší poště. Každý den mi vhodila do schránky obálku, v níž jsem našel své vlastní parte. Vyndal jsem z poštovní schránky dopis. Odesilatel neznámý. Na známce žádné razítko. Možná nějaký omyl, mně totiž většinou nikdo nepsal. Žil jsem sám jako strážce majáku. Učil na místní škole a po většinu času četl, nebo psal povídky. Vyndal jsem dopis. Bylo to

Oslňoval celý kraj. Bavil chlapy po hospodách, psal protirežimní verše, krásně zpíval, ženy mu ležely u nohou. Domů chodil jen přespat. Táta byl chloubou našeho okresu. Měla bys být na něj pyšná, plácali mě po ramenou obyvatelé města, v němž jsem se narodila. Psál básničky proti režimu, pěkně zpíval, songy si sám skládal a při kytaře jimi oslňoval bojovníky za svobodu, a ještě víc bojovnice.

Byla jsem ztracená a marně hledala cestu. Nevěděla jsem, co si počít, když se z mlhy nad řekou najednou vynořila pramice. Stalo se to už hodně dávno. Bylo mi tehdy necelých dvacet let a byla jsem na návštěvě u svých prarodičů. U babičky a dědečka jsem se ten den zdržela déle než odvykle. Když jsem se pak vracela domů kolem řeky, byla už tma. Najednou spadla hustá mlha a já nevěděla kudy jít dál

Moje manželství za nic nestála. První muž mi jen zahýbal, druhý navíc prohýřil se svou milenkou celé dědictví a pak měl ještě tu drzost se ke mně vrátit. Poprvé jsem se vdávala, když mi bylo dvacet jedna let. Byla jsem příliš mladá a hodně naivní. Starala jsem se obětavě o malého synka, zatímco manžel si velmi aktivně odskakoval k milenkám. První manželství vzalo zasvé Dokud to bylo v okr

Dobro nebývá vždy odměněno dobrem. Ale to samotné zklamání, že vůbec k něčemu takovému došlo, je mnohem horší než to, co se mi stalo. Stojíme proti sobě, dělí nás pouze jedna řada lavic v soudní síni. Eda má na rukou želízka, já visím na berlích. Uhýbá pohledem, klopí hlavu. Chtěla bych, aby se mi podíval zpříma do očí, abych v nich mohla hledat odpověď na mou otázku, která zůstane asi navždy n

Když jsem se dozvěděla, že moje tchyně umírá, zhroutil se mi svět. Měly jsme spolu totiž krásný vztah. Byla jako moje druhá máma. V té době jsem čekala své první dítě a moc jsem si přála, aby se tchyně dožila jeho příchodu na svět. To se mi bohužel nesplnilo. Skvělá ženská Moje tchyně Vladimíra byla tou nejlepší ženskou na světě. Svým způsobem mi nahradila matku, která mi před lety zemřel

Martina byla moje kamarádka již od mého prvního zaměstnání. Prožily jsme tak spolu kus života, kdy jsme si byly oporou v běžných rodinných starostech. Jak už to ale bývá, i naše cesty se na čas rozešly. Když jsem skoro před čtyřiceti lety nastoupila do své první firmy, Martina tam už nějaký čas pracovala. Byla na pozici zástupkyně vedoucího. Jako jediná ze zaměstnanců měla vystudovanou vysokou