Vždy jsem žila pro našeho jediného syna. Teď jen pláču a ptám se sama sebe: kde jsem udělala chybu? Miluji děti. Sama jsem si vždy přála velkou rodinu s hodně dětmi. Bohužel osud tomu chtěl jinak. Po letech marného snažení jsem konečně otěhotněla a po devíti měsících se nám narodilo vysněné miminko, syn Ondřej. Můj muž byl v sedmém nebi, protože i když to nikdy neřekl, snad aby se nerouhal, po

S mojí nejlepší kamarádkou Míšou jsme nejlepšími kamarádkami už od třetí třídy. Přísahaly jsme si, že nás nic nerozdělí. Teď o tom začínám pochybovat… Na vysokou jsme šly každá jinam, ale ani toto období nás nerozdělilo. Prostě přátelství až za hrob. Po vysoké jsme se vrátily do rodného města. Bydlely jsme kousek od sebe, takže jsme spolu byly každou volnou chvíli. Míša byla doktorkou na kli

Některé lásky mají smůlu, protože jim není dopřáno se rozvinout. Občas se to stane dokonce i opakovaně. Poznala jsem v životě několik partnerů. Nejprve jsem chodila s jedním spolužákem na gymnáziu. Rozdělilo nás to, že odjel do Brna studovat vysokou školu. Já jsem se pak na jedné diskotéce zamilovala do kluka, který mě zaujal na první pohled. Aleš mi ale nabízel pouze kamarádství. Byli jsme důvě

Když mě Vladimír pohladil, uvědomila jsem si, jak moc mi chyběly mužské doteky. Kdysi jsem měla platonický románek s mým tanečním trenérem, ale od té doby už uplynulo mnoho let. Vdala jsem se, s manželem jsme vychovali dceru a nakonec jsme usoudili, že bude lepší, když se naše cesty zase rozejdou. Dokud jsme se starali o dceru, tak nám to tak nepřišlo, ale jakmile vylétla z hnízda, došlo ná

Po smrti manžela jsem se zamilovala do ženatého muže. Čekala jsem na něho roky. Manžel byl moje velká láska, byl to skvělý, pracovitý člověk. Každý ho měl rád. Jenže naše štěstí netrvalo dlouho. Zemřel při autonehodě. Nebýt syna, kterému tehdy bylo pět let, tak bych se snad dobrovolně vydala za ním. Dámská jízda Začala jsem nový život rozhodnutá se už nikdy nezamilovat a nemít žádné další

Měla jsem vše, co si žena před třicítkou může přát. Kariéru, peníze, vlastní byt a přítele. Jak se ale blížily třicáté narozeniny, začaly se mi do mysli vkrádat myšlenky na děti. Když jsme jednou večer seděli s partnerem u večeře na počest našeho desátého výročí, s nápadem mít vlastní miminko jsem se mu svěřila. Bohužel mě jeho reakce zaskočila. Ani trošku mou touhu nesdílel. Zprvu jsem si vznikl

Večer už většinou dávno nikam nechodím. Od doby, co zemřel manžel, jsem raději v pozdních hodinách doma. Bojím se chodit sama. I když je to docela úsměvné. Kdyby nás někdo napadl, když jsme dříve s mým mužem šli z koncertu nebo divadla, musela bych asi spíš bránit já jeho, než on mě. Rozhodně to nebyl žádný silák ani hrdina. Takový obyčejný chlap pro obyčejný život. Ale nestěžuji si. Konečně to

Jako všichni alkoholici, ani já jsem si dlouho nechtěla přiznat, že mám problém. Že jsem alkoholička! Vdávala jsem se později než mé vrstevnice. Ve třiceti. O to déle nám ale naše manželství vydrželo spokojené. Jediné, co nás zneklidňovalo bylo, kde sehnat peníze na rekonstrukci domku, který jsme zdědili. Nakonec jsme si vzali hypotéku, protože se nám narodila Janička a my nechtěli, aby se nám

Celý život jsem vlastně čekala a věřila, že ho zase jednou potkám. Když se to stalo, byla jsem v šoku.  Vstoupila jsem do knihovny a zamířila k polici s knihami o historii. Z kabelky jsem vytáhla seznam titulů,  které jsem si chtěla vypůjčit a doufala jsem, že tam všechny najdu. Čtení je totiž moje skutečná vášeň. Jsem už v důchodu, a tak si to užívám. Konečně mám na své knížky opravdu dost

Když jsem šla na hřbitov za zemřelou tetou, potkala jsem u jejího náhrobku sympatického muže. Nějakou dobu jsme se scházeli, než jsem odhalila děsivou pravdu. Mirka jsem potkala jednoho slunečného odpoledne na hřbitově. Chodila jsem tam na hrob své tetě, která před časem zemřela na rakovinu. Zrovna jsem stála nad náhrobkem a ptala jsem se: „Proč? Proč zrovna ty? Tolik mi chybíš. Kéž bys tu mohl