Od chvíle, kdy mi vnučka řekla, že mě v noci v mé ložnici „něco“ pozoruje, se ve svém bytě necítím bezpečně. Mám se odstěhovat?

Velmi jsem se těšila, až u mě moje malá vnučka Eliška poprvé přespí. Jenže se stalo něco velmi prapodivného. Vnučka ke mně v noci přišla do postele, protože mě chtěla chránit. Tvrdila mi, že mě pozorují nějaké oči z rohu pokoje.

Ráno ale v posteli vnučka nebyla. Spokojeně spala ve svém pokoji. Dodnes úplně přesně nevím, co se u mě doma od té doby v noci vlastně děje.

Babička na hlídání

Nemohla jsem se dočkat dne, kdy mi dcera Františka dovolí, abych mohla hlídat malou vnučku Elišku. Byla jako panenka a moc jsem ji milovala a taky jak se patří rozmazlovala. Když ten čas konečně nastal, velmi jsem se na to těšila.

Vymodlené miminko

Dcera Františka byla velmi opatrná na to, kdo hlídá její dítě. Eliška totiž byla vymodlená, protože dcera nemohla dlouhé roky otěhotnět. A když se jí to dvakrát konečně podařilo, tak pokaždé bohužel samovolně potratila.

Teprve potřetí se jí podařilo miminko donosit. Malé Elišce proto říká, že je to zázrak.

Dostala jsem podrobné instrukce

Z těchto důvodů jsem nikdy na hlídání netlačila a trpělivě jsem vyčkávala, až s tím dcera přijde sama. Dočkala jsem se, když vnučka oslavila své třetí narozeniny. Od dcery jsem dostala dlouhý seznam toho, co mám nebo nemám dělat.

Jaké jídlo má Eliška ráda, co ráda dělá. Cítila jsem z ní, jak se o malou bojí. Slíbila jsem, že při sebemenší komplikaci budu ihned volat.

Šly jsme si lehnout společně

Dcera mi Elišku osobně dovezla, předala mi věci a odjela. Já jsem si s vnučkou celý den hrála, šly jsme ven, dělaly jsme všechno, co ji napadlo. Musím uznat, že takové malé dítě dá jednomu docela zabrat, hlavně když už člověk není nejmladší. Proto, když v osm hodin večer usnula, i já jsem si šla lehnout.

Něco mě probudilo

Někdy kolem půlnoci jsem se probudila. Vlastně mě vzbudil pocit, že se na mě někdo dívá. Těžko vám to mohu popsat. Bylo to, jako kdyby mě probralo moje podvědomí, které bylo pořád ve střehu. Sedla jsem si na postel, ale v pokoji nikdo nebyl.

Vnučka ležela v mé posteli

Znovu jsem se tedy zahrabala do peřin a sladce jsem usnula. Nevím přesně, kolik minut od toho momentu uplynulo, ale když jsem se chtěla v posteli přetočit, na něco jsem narazila. Byla to Eliška. „Co tady děláš, maličká?“ zeptala jsem se šeptem.

Viděla v pokoji svítící oči

„Babičko, já jsem tě přišla chránit před těma svítícíma očima, které tě pozorovaly, když jsi spala.“ Musela jsem se její dětské fantazii tiše pousmát. „Nikdo tu není, neboj se,“ řekla jsem klidně.

„Já se nebojím o sebe, ale o tebe, už tady raději zůstanu.“ Nato si vnučka vlezla ke mně pod peřinu. Namáčkla jsem se s k ní, objala jsem ji kolem ramen a vzápětí jsme obě usnuly.

Prý mě navštívila ve snu

Když jsem se ráno vzbudila, vnučka vedle mě ale nebyla. Měla jsem na malý okamžik pocit, že už snad blázním nebo že se mi to celé třeba jenom zdálo. Šla jsem se na ni podívat do pokoje. Akorát seděla na posteli.

„Byla jsi u mě v noci?“ zeptala jsem se a Eliška řekla: „Jenom ve snu, babi. Někdo v tvém pokoji tě pozoroval, tak jsem tě ve snu chránila.“ Byla jsem z toho všeho poměrně dost zmatená.

Jsem si zcela jistá tím, že když jsem se v posteli otáčela, ležela vedle mě. Dala bych za to život. Jenže ona teď tvrdila, že u mě nebyla. Přitom ale měla sen, který odrážel to, co se stalo mně v ložnici. Nedávalo mi to vůbec smysl.

Dceři jsem raději zalhala

Když si pro Elišku dcera krátce po obědě přijela a ptala se, zdali bylo všechno v pořádku, rozhodla jsem se, že raději pomlčím o našem zážitku. Nechtěla jsem dceru lekat a dělat jí starosti.

Dceři se očividně ulevilo a domluvily jsme se, že budu vnučku hlídat zase za tři týdny.

Držel se mě divný pocit

Od té doby jsem ale měla divný pocit ze své ložnice. Sama jsem začínala věřit tomu, že v ní v noci nejsem sama. Současně jsem ale neměla jediný důkaz pro to, že tam někdo nebo něco skutečně se mnou je. Při další návštěvě vnučky jsme měly program skoro stejný.

Když došlo na ukládání do postele, před usnutím mi ještě Eliška pošeptala: „Babičko, já tě zase ochráním, neboj se.“ A dala mi pusu.

Vnučka se objevila a oči zmizely

V tu noc jsem ty svítící oči zahlédla také. Svítily na mě z rohu pokoje, místy se i pohybovaly. Ve chvíli, kdy jsem dostala strach, se najednou ve dveřích objevila vnučka. V ten moment se oči ve tmě pokoje ztratily.

Co mám dělat dál?

Nemám ponětí, co se to děje, ale jedno vím docela jistě – vnučky se „to“ něco skutečně bojí. Jak sama Eliška říká, je moje ochránkyně. Já ale od té doby upřímně nevím, co mám dělat dál – chce mi to „něco“ ublížit? Mám se z bytu odstěhovat? Nebo doufat, že to samo odejde?

Anička R. (68), Brno