Když jsem ten nápoj dostala, bála jsem se, jaké bude mít na mě účinky. Pak mi ale zvědavost nedala a já ho musela zkusit. Byla jsem v té době už v důchodu, ale měla jsem stále pár klientů, kterým jsem vedla účetnictví. Patřil mezi ně i jeden podnikatel, který často cestoval po exotických zemích. Vždy mi z těch vzdálených krajů něco přivezl pro radost. Na jeden jeho dárek však nikdy nezapomen

Když máma a táta zemřeli, začaly se v jejich domku dít zvláštní věci. Já se ale nebojím. Vím, že jsou to oni. Sedí se mnou v kuchyni a mají ze mě radost. Maminku i tatínka jsem měla velice ráda. Smrt otce pro mě byla neštěstím, maminka ho tolik milovala, že se rozhodla jít do měsíce za ním. Ztratit během chvilky oba rodiče je strašné a nikomu bych to nepřála. Tu sobotu po druhém pohřbu jsem

František se mi zdál malý a ošklivý. Nechápala jsem svou dceru. Nakonec ji opustil kvůli jiné ženě. Jejich vztah však pokračoval dál. Když nám dcera představila svého vyvoleného, nevěřili jsme s manželem vlastním očím. Byl nepohledný a menší než dcera. Byla to pěkná holka, která si mohla vybírat. Doufali jsme, že ji takový úlet přejde. Nestalo se tak. Svou první lásku si vzala i přes náš vys

Byla tma a my se blížili k domovu. Před přejezdem začalo zlobit auto. I synovi a dceři se rozběsnily elektronické hračky. A pak se objevilo UFO. Potemnělý les lemovaly velké trsy kapradin. Auto, které vjelo do ostré zatáčky, zpomalilo. Do noci se zavrtávaly dva kužely světla. V autě bylo horko. Stáhla jsem na své straně okno do poloviny. Vracela jsem se s rodinou z návštěvy bratra. Na zadníc

Složité období po rozvodu jsem překonala a myslela si, že teď už bude všechno aspoň v mezích možností normální. Jenže to jsem netušila, jaké další zkoušky si pro mě osud přichystal… Moje první manželství nebylo špatné, ale manžel se po letech zakoukal do mladší a opustil mě i naši dceru. Bylo to pro mě zpočátku dost hrozné, byla jsem opravdu zoufalá. Pak jsem se trochu dala dohromady a doufala,

Už jsem nevěřila, že se mi mé sny jednou splní a v rodině zavládne veliké štěstí. Dočkala jsem se až v podzimu svého života. Když jsem byla mladá, snila jsem o tom, že budu mít kopu dětí. Vyšlo to tak napůl. Vychovala jsem tři syny – Tomáše, Pavla a Honzu. Tomáš byl trochu grázl. Měl v životě pár slečen, ale pravdou je, že u nich zrovna oblíbený nebyl. Bylo mu osmatřicet, bydlel pořád doma a

O dětech jsem nechtěla ani slyšet. Milovala svůj život takový, jaký byl – nezávislý. Nevěřila bych tomu, že může být ještě daleko lepší... Byla jsem snad v mém okolí jediná, které netikaly biologické hodiny. Bylo mi ke třiceti, měla jsem dobrou práci a užívala si počínající nezávislost po odstěhování od rodičů. Nač si to hned „kazit“ něčím takovým, jako je mateřství a rodina?! Ale zdálo se,

Někdy vás silné emoce tak přemůžou, že se nedokážete ovládnout. Ale kdo by se mi také mohl divit. Potom, co jsem si všechno prožila. Sedím ve výslechové místnosti na policii a snažím se odpovídat na otázky policistů. Jenže myšlenky mi létají všude jinde než tam, kde bych se měla dobře soustředit. Emičce by totiž právě dnes bylo patnáct let. Mé krásné, roztomilé vnučce. Byla by z ní určitě půvab

Jezdím k moři, abych zapracovala na svém zdraví. Dělám to už dvacet let. Netušila jsem, že si tentokrát vyberu místo s krvavou minulostí. Před pěti lety jsme se s dcerou shodly, že ten rok vyrazíme na dovolenou do jednoho řeckého letoviska. V jeho těsné blízkosti stojí rozvaliny. Hned první den jsme se k nim vypravily. Rozvaliny byly obehnané pletivem se zákazem vstupu z důvodu archeologických

Nedokážu to vůbec pochopit. Takový hyenismus. A mého manžela to navíc málem stálo život. Bojí se. Ven z domu ho už asi jen tak nedostanu. Manžel sedí v křesle ve ztemnělém pokoji. „Proč si nerozsvítíš?“ ptám se už jen tak ze zvyku a zcela zbytečně. Zdeněk mi stejně neodpoví. Od té hrozné chvíle je totiž dost nemluvný, uzavřený sám do sebe, úzkostný a věčně nenaladěný. Doktoři mu dávají ještě