Vždycky jsem si představovala, že můj život bude podobný tomu mých rodičů. Tedy že se vdám, budu mít děti a s mužem spolu zestárneme. Jenže se to nějak zamotalo. Trochu se pokazil už začátek. Honzu jsem znala krátce, teprve dva měsíce, když jsem otěhotněla. Zatímco já jsem už druhý rok pracovala jako učitelka ve škole, o téměř čtyři roky mladší Honza měl před sebou skoro dva roky studia. Byt a 

Naši rodinu postihla tragédie, která změnila mě i mou dceru Blanku. Zemřela nám teprve pětiletá Adélka. Sluníčko naší rodiny navždy přestalo svítit. Světlo vysvitlo až před několika měsíci, a to v podobě plamenu ze svíčky, kterou mi kdysi vnučka darovala. Náš andílek Dcera Blanka si vždycky přála mít holčičku. Její přání se vyplnilo a stala se maminkou úžasné Adélky. Ta byla už od prvního

Po matčině smrti jsem šla do jejího bytu. Za okno usedla bílá holubice. Když jsem si ji vzala na ruku, zjistila jsem, že v jejích očích je něco známého. Matčin odchod byl nečekaný. V životě by mě nenapadlo, za jakých okolností zemře. Celý život se o sebe starala. Dbala na zdravou výživu. Vždycky hodně sportovala. Nepila alkohol, nekouřila. I přesto onemocněla agresivní formou leukémie. Léčba

Kartářka sdělila mé sestře nepříjemnou zprávu. Kdyby si ji sestra nenechala pro sebe, mohla svého muže zachránit? Tomu, že někteří lidé vidí do budoucnosti, jsem věřila odjakživa. Po rodinné tragédii to vím na sto procent. Hrozivá předpověď kartářky, která se týkala naší rodiny, se totiž naneštěstí do půl roku vyplnila! Nadpřirozeno mě vždycky lákalo Stejně jako moje sestra Petra, i já js

V mládí jsem měla vše. Obdiv, kariéru, vlastní bydlení od rodičů. A o všechno jsem hloupě přišla. Jak já si žila! A jak jsem si mohla žít dál. Jenže jsem byla až moc velký bohém a leccos jsem dostala zadarmo, takže jsem si toho nevážila. Jako třeba bydlení. Rodiče zdědili byt po tetičce a ten mi věnovali. Všechno je pryč Ještě před rokem jsem měla svůj domov. Krásný byt, který jsme si zař

Znáte ten vtip, jak se říká, že za krach manželství mohou vždy dva? Partner a tchyně. Nemyslím si. Když je v tom sestra závislá na bratrovi, to je teprve peklo. Jak to začalo? Nebylo to samozřejmě hned. Na první rande jsme spolu chodili sami. I když jsme spolu začali bydlet v podnájmu, tak jsme byli sami. Pravda, Patrik dost často navštěvoval rodinu. Mámu a sestru, která s ní stále bydlela. Já

Bylo obyčejné letní ráno. Probudili jsme se na chatě. Přemýšlela jsem, co uvařím k obědu. A pak se můj svět zhroutil jako hrad z písku. Nic nenasvědčovalo, že tenhle den na naší chatě bude jiný než všechny předchozí. Vyšla jsem na verandu a nadechla se léta. Nádherný den. Z louky svítily kopretiny a slunce běsnilo už teď, když staromódní budík ukazoval sotva osm hodin. Půjdeme se koupat k rybní

Najednou se dveře s průvodkyní i dalšími návštěvníky zavřely. Kolem se objevily postavy v historických šatech a lákaly mě dál. Cíl našeho prázdninového výletu? Starý hrad. Vypravily jsme se tam s vnučkou Adél­kou. Ani nevím, proč právě tam? Jako by nás k tomu místu cosi táhlo. Už týden před rozhodnutím, že na hrad vyrazíme, byl doslova magický. Obě jsme měly podivné sny a v nich jsme se pohybo

Večer jsem trávila na nábřeží, kde jsme prožily s mou matkou spoustu času. Jenže ona tu už nebyla. A pak se najednou vedle mě objevil ten stín… Mám to místo moc ráda. Stejně, jako ho milovala moje maminka. Celý život se věnovala mně a svým žákům, které na základní škole učila. Tatínka si nepamatuji, ten zemřel, když mi byly pouhé dva roky. Pro maminku to tenkrát musela být hrozná rána. Proto sv

Tak jsem se nechala strhnout houbařením, že jsem došla až do míst, která mají magickou historii. Najednou bylo všude kolem hrobové ticho... Celý život jsem bydlela uprostřed města, v rušném centru. Po rozvodu jsem se ale odstěhovala na jeho okraj, do klidné oblasti, tam, kde podle legendy stávalo staré keltské sídliště! Tehdy jsem o tom ale mnoho nevěděla, nepřišlo mi to zkrátka nijak důležité.