Vím, je mnoho podobných osudů. Ale stejně si říkám: „Proč právě my?“ Dcera přišla o lásku. A vnučka? Ta se nedočkala, až ji tatínek vezme za ruku a povede do školy. Dan byl můj zeť. Od prvního setkání sympaťák. I když jsem byla na chlapce mé dcery Anežky přísná, za něj jsem byla ráda. A i proto, že se s Anežkou našli brzy. Brali se v 25 letech a o rok později se jim narodila Anička. Byli opravd

S manželem jsem se potkala, když mi bylo třicet a z nevydařeného vztahu jsem už měla dvouletou Anežku. Myslela jsem, že je to konečně ten pravý. Ondřej byl rozvedený, veselý chlap, který se ničeho nebál a často jsme se spolu smáli. Vůbec mi nepřišlo, že je o dvacet let starší. Když se mě zeptal, jestli si ho chci vzít, byla jsem tou nejšťastnější ženou na světě. A dalších pár let bylo vážně

Už dlouho jsem ráno vstávala s pocitem, že můj život za nic nestojí. Život mi ničila švagrová. Dnes vidím, že jsem byla těsně před zhroucením. Osud mi ale přinesl novou naději. A to v podobě nevěry manžela. Mohlo by se zdát, že jsem blázen, ale právě náš rozvod mi přinese svobodu a já budu moci opustit dům, kde nejsem doma. Moje švagrová mi to celý život připomíná. Rodiny nám přály Teď má

Bylo teplé jaro, rozkvétaly růže. Vladimír si k nim klekl a požádal o moji ruku. Řekla jsem ano. Vychovávat vlastního tátu je dřina. Máma radši odešla a znovu se vdala za někoho normálního. Tehdy mi bylo skoro osmnáct a zůstala jsem bydlet u táty, protože mi ho bylo líto, a kromě toho jsem ho měla hrozně ráda. I tak byly chvíle, kdy se mi chtělo přerazit o něj lopatu. Věděla jsem, že ho nepřevy

S přítelem Romanem jsme si chtěli užít příjemnou dovolenou. Hned první večer nás ale pronásledovalo děsivé světlo! Některé věci, které se lidem přihodí, zkrátka nemají rozumné vysvětlení. Prostě se odehrají a zůstanou navždy záhadou. Příhodě, která se nám před lety stala, jsme se snažili přijít na kloub dlouhou dobu, ale nakonec jsme to raději vzdali. Co se nám stalo? Před třinácti lety j

Šachy mě bavily, proto jsem byla ráda, když jsem našla v nemocnici pána, co je taky hrál. Naše partie ale nebyly tak docela obyčejné. Před lety jsem byla nějakou dobu v nemocnici. Byla tam děsná nuda a já jsem už nevěděla, jak se zabavit. Po nocích jsem se nudila, tak jsem chodila hrát na chodbu s jedním starým pánem šachy. Noční šachové partie se staříkem mě bavily. Jen mě pak trochu vyděsilo,

Sháněla jsem ženicha, kde se dalo. Hlavně na plesech a na tancovačkách, kam ale nechodili jen slušní kluci. Byla tam i spousta pobudů. Můj příběh je takový zmatený. Občas nemohu uvěřit, že se mi něco takového skutečně stalo. Zejména ráno po probuzení si kolikrát myslím, že to byl třeba jen sen a že moje minulost je taková nějaká, řekněme učesanější, ale není tomu tak. Jak to tenkrát bylo? Inu,

Člověk by se měl radovat, plyne-li život poklidně a ve spokojenosti. Měli bychom si toho víc vážit. Protože stát se může ledacos. Některé věci si nevymyslíte, ty zkrátka musíte prožít a mnohdy i odtrpět. Vdala jsem se za rozvedeného chlapa, který mi přísahal, že o dceru z prvního manželství bojoval jako lev. Marně. Zhrzená první žena dělala všechno pro to, aby Markétu vídal co nejméně, ignorova

Byli jsme s kolegy tak skvělá parta! Jenže stačilo, abych odmítla návrhy jednoho z nich, a rázem jsem měla ze života peklo. Raději jsem odešla. Po maturitě jsem nastoupila do prvního zaměstnání. Byl tam mladý kolektiv, se kterým jsem se spřátelila. Stala se z nás úžasná parta, chodili jsme na zábavy, trávili spolu víkendy. Bylo nás sedm, čtyři holky a tři kluci. Toužila jsem po tom, abychom zůs

Na to místo jsme jezdili často. Vždycky to byl báječný odpočinek v srdci přírody. Stačilo ale málo a chata se proměnila v děsivou past. Byla sice mlha a pršelo, my ale navzdory počasí ujížděli nadšeně vlakem vstříc skvělému víkendu. Nikdo z naší party nepochyboval, že si volno na chatě u lesa užijeme, i kdyby lilo jako z konve. Vždyť i posezení u krbu a karty či jiná hra bude mít své kouzlo. O