Byl máj, a tak jsem se k smrti zamilovala. Dokonce tak, že jsme s Martinem plánovali tajnou svatbu v okresním městě. Byl máj. Vidím to jako dnes: blížila jsem se k venkovskému nádraží v letních šatech. K vlaku vedla cesta vroubená rozkvetlými třešněmi. Vlak měl jen patnáct minut zpoždění, to byla taky dobrá zpráva. Když přisupěl, Martin mával z otevřeného okýnka a vesele volal: „Máš občanku?“ V

Ten starý kousek mi dala maminka před svou smrtí. Pochopila jsem, proč před ním tak ráda po smrti otce sedávala. Bude to už deset let, co nám se sestrou Annou zemřela maminka. Už jsme s tím počítaly. Maminka byla už stará a nemocná. Hlava jí sice sloužila skvěle, ale tělo ji přestalo poslouchat. Než umřela, řekla mně i sestře, abychom si z bytu každá vzala jedno velké staré zrcadlo. Měla jich v

S manželem a dětmi jsme vyrazili na výlet do lesa. Mělo to být pohodové rodinné odpoledne. Místo toho jsme ale zažili něco děsivého. Moc ráda se svojí rodinou podnikám výlety do přírody. Je to pro nás všechny únik od všech povinností a starostí. Vždy se odreagujeme a vyčistíme si hlavu. Přijdeme na jiné myšlenky. Procházka lesem Před několika lety jsme se rozhodli, že navštívíme les, kter

Chodila jsem jako tělo bez duše a nic si nepamatovala. Dodnes jsem přesvědčená, že se do mě vtělila jedna zlá čarodějka, aby se mi pomstila. Moje kamarádka Lucka byla docela normální holka. Vždycky měla slabost pro knihy plné magie, čar a kouzel, což bylo v našem věku docela normální. Lucce to ale vydrželo i v dospělosti. Ráda se obklopovala kouzelnými kameny, učila se zaříkadla a vyráběla amul

Byly jsme nejlepší kamarádky, ale jen do té doby, než jsem zjistila, že mě chce mít jen sama pro sebe. Pomlouvala mě dokonce i před mým přítelem. Moje studia na vysoké škole skončila a tím i levné ubytování na koleji. S nástupním platem jsem si nemohla dovolit ani garsonku. Chvíli jsem žila na ubytovně, byl to děs. Na koleji přece jen bydlí vysokoškoláci, kteří mají stejný zájem studovat, na ub

V očích svého okolí jsem chtěla být perfektní matkou a manželkou. A tak jsem dělala všechno pro to, abych zahladila stopy svého divokého mládí. Martina, svého manžela, jsem poznala až téměř ve třiceti letech. To už jsem byla náležitě vybouřená. A že jsem si uměla mládí užít náramně! Nic pro mě nebylo nemožné, vyzkoušela jsem si všechno. A nelituji toho, protože jsem se tím zklidnila. A když jse

Příběh mé sestry je smutný. Ale je to ohromná bojovnice. Když se jedná o dítě, dokáže se s osudem pořádně poprat. Lidský život píše romány, někdy bohužel smutné a kruté. Takový je příběh mé sestry. Bývala to krásná holka, plná života, rozesmátá, kluci ze širokého okolí do ní byli zbláznění. Kolem osmnáctého roku to s ní začalo jít z kopce. Nejhorší noční můra se stala skutečností. Stačila se vš

Byla jsem nesnesitelná. Neměla jsem žádnou kamarádku a každý přítel ode mě utekl. A stačilo tak málo! Už jako malé dítě jsem byla vzteklá a nepříjemná. Měla jsem dva starší sourozence a těm jsem dělala jen to nehorší. Ve škole jsem žalovala na druhé a taky mě neměl nikdo rád. Život se mnou nebyl lehký. Matka mě dokonce vodila k dětské psychiatričce, která toho se mnou mnoho nesvedla. Řekla, že

Spatřili jsme se na pláži. Naše pohledy se setkaly a já věděla, že ho znám odjakživa. Ten muž mě přitahoval jako magnet. Naše cesty se ale musely zase rozejít! Je tomu sice už mnoho let, na to setkání ale nikdy nezapomenu. Když jsem nedávno četla o minulých životech, hned jsem si na toho mladíka vzpomněla. Bylo to takové letmé setkání, o němž mladý člověk zase tak moc nepřemýšlel. Až s přibývaj

Zabloudily jsme s vnučkou na houbách. Už se začalo stmívat. Kde se vzaly, tu se vzaly ‒ dvě veverky přiskákaly. Vyvedly nás z lesa ven. Byla jsem už rok vdova, manžel mi zemřel na infarkt. Krátce před jeho smrtí jsme koupili domek na okraji vísky v Lužických horách. Já houbařila a chodila do lesa na výlety, on pobýval jen na zahrádce. Ale i to mu dělalo dobře. Když můj muž navždy odešel,