Po smrti milovaného manžela pro mě život ztratil smysl. Neměla jsem už pro koho žít. Jedna cesta na poštu ale všechno změnila. S mým milovaným Lubošem jsem se poznala kdysi dávno na jedné vesnické zábavě. Bylo mi čerstvých dvacet let a kamarádi mě pozvali, abych s nimi šla na pálení čarodějnic. Zpočátku se mi nechtělo, nikdy jsem totiž nebyla úplně společenský typ, raději jsem si doma četla zam

Mám sice spokojené manželství, jenže mi v něm chybí vzrušení. Můj manžel je fajn chlap. Já se s ním ale nudím. Doma mi se vším pomůže, spoustu věcí udělá sám. A možná právě v tom je ta chyba. Když ho vidím každý den utírat prach a luxovat, i kdyby u toho pobíhal nahý, se mnou to už nic nedělá. To je vlastně důvod, proč mám milence. Je jenom jeden, nepotřebuji ty chlapy střídat ve velkém. Na mil

Podvedla jsem svého manžela. A nejhorší je, že nemám vůbec výčitky svědomí. Myslím si, že si to totiž zaslouží! ůbec své nevěry nelituji. Můj manžel na mě už totiž nemá vůbec čas. Nemá ani energii na sex. Můj život, vlastně náš život, se úplně změnil, když se můj manžel Radek začal věnovat politice. Podle mě každý politik má na prvním místě své vlastní zájmy a na lidi z vysoka kašle. Nechtěla j

Stalo se mi to, co považuji za naprosté klišé. Zamilovala jsem se do svého ženatého šéfa. Dokonce natolik, že jsem ho chtěla jen pro sebe. Začalo to nevinně. Nastoupila jsem na místo administrativní pracovnice do firmy, kterou vlastnil Václav. Poprvé jsme se potkali na chodbě. Rychle jsem ho sbalila Podívala jsem se na něj a hned jsem sklopila zrak. Přesně tak mě to kdysi naučila starší k

Mít handicapované dítě není lehké pro nikoho. Náš malý Jindra ale přinesl celé rodině nejen starost, ale hlavně hodně radosti i štěstí! Narodil se přidušený a lékaři ho dlouho rozdýchávali. Ty dlouhé chvíle na porodním sále moji dceru změnily. Strach o právě narozené dítě je tvrdá zkušenost. Malý Jindříšek byl tiché miminko. Bohužel poporodní komplikace na něm zanechaly nevratné poškození, tak

Už dlouho jsem byla nerozhodná. Nevěděla jsem, co si počít se životem. Netušila jsem, zda mám být spokojená, nebo ne. Prostě se mě zmocnila touha něco ve svém životě změnit. A volba padla na karty, které mi měly v této neveselé době pomoc! Zajít ke kartářce nebo nějaké vědmě, co vidí budoucnost v křišťálové kouli či kávové sedlině, jsem toužila už dlouho. Ne že bych těmhle pohádkám věřila, ale

S Radkem jsme byli kamarádi od dětství. Plného radosti. Jenže naše veselé dětské duše vyrostly a v dospělosti zažily nejednu bolest. Radka jsem znala od sousedů babičky a dědy, kam jsem jezdívala na prázdniny. Byli jsme ti nejlepší kamarádi, strašně jsme se vydováděli, a i když kolem bylo více dětí, my jsme byli největší parťáci. Až si z nás rodiče utahovali, že se jednou vezmeme. Byl to prů

Byla mi podobná, však si mě rodiče pořídili, když o ni přišli. Má sestra, kterou jsem nepoznala. Osud jí připravil krátký život. A když to zkusili se mnou, opět zakročil. Dívám se na fotografie a i po těch letech občas znejistím, když nevím, jestli jsem na nich já, nebo má sestra, kterou jsem nepoznala. Rodičům se nedařilo Ty černobílé snímky to ztěžují. Stejná zahrada, stejný dům. My dvě

S kamarádkou Radkou jsme se narodily skoro ve stejný okamžik a v pubertě jsme svoje přátelství spojily krví. Životem jsme proplouvaly společně, dokud Radka jednoho dne tragicky nezahynula. Poté se mi začaly dít podivné věci. Jako sestry S Radkou jsme se znaly od miminek. Naše maminky totiž porodily jen pár minut po sobě a skamarádily se na pokoji pro šestinedělky. Díky tomu jsme společně

Na škole jsme se s kamarádkou Mirkou seznámily s Vlastou, která působila zvláštně. Všude s sebou nosila kámen s okem. Bydleli jsme na jedné malé moravské vesnici. Jednoho dne se do sousedního domku přistěhovala nová rodina. Měla stejně starou holku jako já. Vlasta budila velmi zvláštní dojem. Takový tajemný. Tehdy jsme si s kamarádkou Mirkou hrály u rybníka. Vlasta k nám mlčky přišla a hned