Hledala jsem vhodnou chaloupku, kde bychom trávili s rodinou volný čas. Žádná se mi nelíbila, dnes už vím proč, čekala jsem na tu pravou! Když jsem se provdala a narodily se nám postupně tři děti, říkala jsem si, jak by bylo krásné mít chaloupku se zahrádkou a potůčkem, který by protékal kolem. Měla jsem o ní naprosto přesnou představu, dokonce se mi o ní nejednou zdálo. S manželem a dětmi jsme

Nemohu to vysvětlit jinak, než že byli všude kolem a dělali mi jen naschvály. Využili každé mé nepozornosti, a řádili. Nezabíralo na ně nic! Kolegyně Maruška mě varovala, když jsem nastupovala do nové práce na její místo. Prý se v její kanceláři dějí divné věci, nikdo tomu nevěří, a ona nemá žádné důkazy. Proto podává výpověď. „Mám jen jedny nervy,“ dodala. Tvářila se přitom tak důležitě, že js

Tak jsem se o babičku bála, její zdravotní stav se horšil. V kapličce jsem sepjala ruce k modlitbě. Pak se stala zvláštní věc a já poznala, že bude líp. Babí léto neslo na svých perutích jemná pavoučí vlákna, která se snášela volně na hladinu řeky. Léto se loučilo a o svá práva se hlásil podzim. Sešla jsem po stezce, která půlila louku, směrem k malé kapličce, stojící na břehu řeky. Vešla jsem

Tu noc jsem nemohla spát, a tak jsem chodila městem. Posadila jsem se do parku a pozorovala domy. Najednou jsem ji uviděla! Na střeše stála dívka a dívala se na mě. Bylo to nejhorší období mého života. Už několikátý rok jsem byla s dětmi sama, soudy s bývalým manželem se táhly, a on mi ještě k tomu dělal samé naschvály. Obě děti už chodily do školy, což obnášelo řadu výdajů, na které jsem neměl

Švagrové vadilo, že je její muž lehkovážný a ze všeho si dělá legraci. Ten můj mi zase lezl na nervy svou zodpovědností. A tak zasáhl osud. Manžel Jiří a jeho bratr Pepík jsou naprosto rozdílné povahy. Jako by to ani sourozenci nebyli. Zatímco můj muž byl vždycky spolehlivý, zodpovědný a pracovitý, Pepík byl lehkomyslný vtipálek, který si dělal ze života legraci a žil tady a teď. Jiří byl velký

Na syna jsem pyšná, dotáhl to z rodiny nejdál. Pracuje v cizině a našel si tam i manželku. Je to holka z nóbl rodiny, kdežto my jsme burani. Nebylo by vůbec na škodu, kdyby se do výuky na základní škole přidalo něco ze základů slušného chování a etikety. Něco se člověk sice naučí v tanečních, je ale mnoho mladých, kteří do nich nechodí. Pokud je k tomu nevede rodina, kde se to mají naučit? V

S Romanem jsme se zamilovali hned, jak jsme se potkali. Bylo to na návštěvě u kamarádky Hanky. Dodnes se Hanka chlubí, že dala dohromady pár snů. Není tak daleko od pravdy, třebaže jeden stínek na našem společném životě se objevil. Moc se o mě bojí Není to tělesná vada, ale tím hůř se to pozná. Roman byl pyšný na to, že mě má, a zároveň se bál, že si mě nějaký chlap odvede. Ne že by mi ne

V mládí člověk prožije chvíle, které si pak celý život rád připomíná. Nejkrásnější jsou ty, které se týkají lásky. V osmdesátých letech nebylo u nás možné volně cestovat, a tak se většina zahraničních dovolených odehrávala ve „spřátelených“ zemích. Nejoblíbenějším cílem naší rodiny bylo vždy Bulharsko. Trávili jsme tam u moře skoro každý rok. Bylo to jako přes kopírák, ale byla jsem na druho

Po rozvodu jsem se vrátila tam, odkud jsem před lety přišla. A dnes už vím, že jsem nemohla udělat lépe. Seděla jsem u stolu a dívala se na nebe. Schylovalo se k bouřce. Bílé obláčky po blankytné obloze doháněl černočerný mrak a zdálky se ozývalo burácení hromů. Ta podívaná mě fascinovala. Bylo to nanejvýš příhodné, neboť jsem dobře věděla, že ke stejné situaci se schyluje i v mém životě.

Synovi táhlo na dvacet, ale dívku žádnou nepřivedl. Už jsem měla strach. Ten vystřídalo zděšení, když jsem zjistila, s kým se stýká. Bylo zkouškové období, tak jsme s manželem vyklidili pole a odjeli jsme na chalupu, aby měl Jára doma klid na učení. „V lednici máš spoustu řízků,“ sdělila jsem našemu synovi a bouchla dveřmi. V autě jsme si pak s manželem říkali, jak máme hodného syna. „Až moc