Byl hubený, nemožně oblečený, a navíc ráčkoval, ale něco se mi na něm líbilo. Nic pro něj nebyl problém, se vším si hravě poradil. Byla to moje první brigáda v životě. Mizerně placená, ale to mi bylo fuk. Mohla jsem si představovat, že jsem princezna, a kolem se pohybovalo kluků jako máku. Nespouštěli ze mě nadšené oči, anebo mi to alespoň tak připadalo. Tak tohle bych dělala klidně i úplně zad

Nejevila jsem o kluky zájem až do doby, než se na gymnáziu objevil ten hezký učitel. Háček byl v tom, že se líbil nejen mně, ale všem holkám. Do svým bezmála osmnácti let jsem s nikým nechodila, žádný vrstevník mi nepřipadal dostatečně zajímavý. Kluci mě obléhali, ale já nosila nos nahoru a nikoho jsem si nevšímala. Vše se změnilo, když se na našem gymnáziu objevil nový, mladý profesor, čerstvě

Stala se ze mě matka samoživitelka, na kterou se začaly dluhy hrnout ze všech stran, a já je nedokázala řešit. Bojím se kvůli tomu znovu vdát. Pokud je žena dobrá máma, tak nedopustí, aby její děti někdo šikanoval a bil. Život s mým manželem bylo peklo. Byl to tyran. Tak jsem sbalila tašky, nasedla s dětmi do auta a odjela. První tři měsíce jsem žila z úspor. Moje práce byla špatně placená. Dět

Byl tak vlezlý a trapný! Nakonec jsem se ale do něj zamilovala. Dokázal totiž, že je to muž, o kterého se může žena v nouzi pevně opřít. Měla jsem o muži svého života přesnou představu a od té jsem se nehodlala vzdálit. Jakmile to nebyl pan Dokonalý, neměl šanci. A tak to bylo i s Ivanem. Potkala jsem ho v době, kdy jsem chodila s Láďou. Toho jsem nekriticky milovala. Byl to krasavec, vysportov

Přísahala jsem kdysi, že taková já nikdy nebudu! Chorobně žárlivá jako moje matka. Přesto jsem neunikla tomu rodinnému prokletí. Celé moje dětství byla u nás doma jedna velká Itálie. Jako malá jsem to vůbec nechápala, proč maminka tak hrozně vyvádí a křičí na tátu. Bylo to snad každý večer a hned po ránu to začalo nanovo. Hysterické scény mé mámy a následné prásknutí dveří, to když otec nakonec

Vždycky jsem byla toho názoru, že zvíře se do malého bytu nehodí. Dnes ale vidím, že může mít přímo léčivý efekt. Já i můj muž jsme oba celý život strávili v panelových domech na sídlišti. Vždy jsme žili pouze ve městě, žádné příbuzné s chalupou u lesa či někde na vsi jsme neměli. A v tomto duchu vyrůstala i naše dcera Jana. Porcelánová princezna, městská holka, která nebyla nikdy na táboře, an

Psala jsem nepřítomné mámě dlouhé, smutné dopisy. Někdy jsem si představovala, že se konečně vrátila a že jsme si padly do náruče. Máma byla dobrodružka, táhlo ji to bůhvíkam, a bylo jí úplně jedno, že má doma malé dítě. Kdepak, sudičky se ke mně nezachovaly právě mile. Tátu jsem nikdy nepoznala a máma neměla špetku smyslu pro rodinný život. Vydržela to se mnou do mých čtyř let. Potom se pod zá

Byla jsem svobodná matka a nebýt hodné sousedky, byla bych na všechno sama. Paní Anežka dělala mé holčičce náhradní babičku. Moje malá dcera toužila po babičce. Paradoxně ji měla, ale příliš moderní. Zatímco jiné babičky nosívaly tepláky a šátky, pletly na vnoučata a nemyslely na nic jiného než na rodinu, naše byla jiná. V dnešní době by to možná nebylo až tak divné i babičky si chtějí užívat ž

Strýc říkával, že ten starý obraz je prokletý. Časem jsem sama pochopila, proč. Vysával naši rodinu jako upír a přinášel všem jen samé neštěstí. Do důchodu mi scházelo jen několik let, když moje stará teta zemřela a odkázala mi několik hezkých věcí. Mezi nimi byl i obraz, který jsem milovala. Vždycky, když jsem byla u ní, tak jsem se na něj se zalíbením dívala. Všimla si toho, a proto jsem ho d

Hrnul se do naší řady těsně poté, co zhasli v sále a měl začít film. Usadil se vedle mě. Cítila jsem tu čerstvou hlínu a ten vlezlý chlad, který z něho šel...! Tenhle příběh mi vždy vytane v mysli, jako by se to stalo včera. Venku lilo jako z konve. Nejlepší chvíle na to, strávit dvě hodiny v kině. Dodnes si pamatuji dlouhé fronty na lístky, kdy byl člověk napnutý do poslední chvíle, jestli fil