Kdysi dávno, už před mnoha lety, jsem se bláznivě zamilovala do cizince, i přesto, že jsem byla vdaná a měla jsem dvě děti. Moje láska byla ale silnější a já spálila všechny mosty. Byla jsem mladá a moje hormony se nedaly rozumem ovlivnit. Nic nepomohl ani fakt, že už jsem v té době měla manžela a dvě děti. Dost jsem si pospíšila, jako všichni. Tehdy bylo běžné, že se dívky vdávaly brzy. Svého

Myslely jsme, že někdo volá o pomoc, tak jsme mu ji zavolaly. Byl to omyl, díky kterému jsem poznala svého muže. S Janou, mojí sestřenicí, jsme se po mnoha letech vypravily do míst, kam jsme jako malé holky jezdily pravidelně k prarodičům. Chtěly jsme tam strávit několik dní. Ubytovaly jsme se v pěkném penzionu. „Co kdybychom se podívaly do toho lesa, kam jsme chodily na maliny?“ navrhla Jana.

Na sportovním táboře jsem se v deseti letech seznámila s Filipem. Stali jsme se kamarády. Ale kvůli nehodě jsem ho pak přes deset let neviděla. Vyrostla jsem na vesnici a příroda pro mě byla druhý domov. S rodiči jsem snad každý víkend byla někde venku. Táta i máma byli hodně sportovně založení, každý víkend jsme jezdili na různé výlety po okolí. Bydleli jsme daleko od města, a tak jsem byla od

Visí na svém manželovi jako liána, a ten ji přitom podvádí. Měla odejít hned! Teď je pozdě si stěžovat a brečet nad rozlitým mlékem! Moje dcera Ilona se o tom, že ji partner podvádí, dozvěděla už po pěti letech vztahu. Místo toho, aby tehdy odešla, tak zůstala. S naivní vírou, že Petr dodrží svůj slib a už to nikdy neudělá. Ten ji ale podváděl a podvádí dál. A ona mu to vždycky odpustí. Přitom

Když píšu tyto řádky, přemýšlím, jestli to bylo prostředím, ve kterém jsem vyrůstala. Měla jsem špatné cíle. Od rané puberty jsme spolu s holkami soupeřily, která bude lepší. Ve všem. Ve sportu, v oblečení, učení, následně jsme se předháněly, která uloví lepšího kluka. V rodině jsem podporu měla. Můj otec byl úspěšný podnikatel, který mne a mé sourozence vedl ke sportu. Život ve zlaté kleci

Máte někoho blízkého, komu svěříte vše. Ani rodině tak nevěříte. A když vás pak dotyčný zradí? Raději se spolehněte jen na sebe. Víme, že přátelé si někdy dokážou velice ublížit. Ale co pak dál? Definitivně se rozejít? Hledat cestu k odpuštění? Co když to ten druhý neudělal úmyslně a jen „uklouzl“? Je to jako s nevěrou. Netušíte, zda to toho druhého mrzí, nebo mu to je jedno a udělá to znovu. N

Nikdy nezapomenu na ten okamžik, kdy jsem bratra opět spatřila. Byl už velký, já také. Kolik času jsme ztratili. Jsou věci, které nepochopíte nikdy. Jako dítě nevíte, pak leckoho omlouváte, že nemohl jinak. Když však zjistíte, o co vás připravil, pochopení opět mizí. Celý život mne to trápilo To, co mně a Kájovi udělala rodina, jí nikdy neodpustím. Je to jako dnes. Intenzivnější pocit ze

Když jsem se zamilovala poprvé, bylo z toho jen velké zklamání. Můj vyvolený koukal po jiných. Naštěstí ta opravdová láska nebyla daleko. Rodiče mě odmala posílali na pionýrské tábory, tvrdili, že mě to posílí a zocelí. Dnes vím, že to byly jen řečičky, hlavně si ode mě chtěli odpočinout. Coby prvňák jsem celý tábor probrečela, nejspíš jsem na to byla ještě malá. Po druhé třídě jsem brečela tak

Táta mých dcer zmizel, když byly malé. Rodinný život ho k smrti nudil, hledal dobrodružství. A veškeré starosti nechal na mně. Být sama na dvě pubertální dcery, to bych nepřála ani úhlavnímu nepříteli. Nechápu, jak jsem to mohla zvládnout. Jejich otec zmizel, když byly malinké, zdůvodnil to slovy, že si svůj život představoval jinak a že si ho nehodlá dál ničit vyměňováním plínek a často marným

Tak pomalého a nemožného člověka jsem v životě neviděla. Neopravil mi vůbec nic, zato koukal, co všechno by mi doma snědl a vypil! Hlídala jsem tehdy malou vnučku Janičku, když se mi rozbila televize. To během hlídání dítěte, když zároveň potřebujete v klidu uvařit, nechcete. Pohádky v televizi byly v té době to jediné, co Janičku udrželo chvilku v klidu. Doma jsem toho měla už víc, co potřebov