Chodila jsem jako tělo bez duše a nic si nepamatovala. Dodnes jsem přesvědčená, že se do mě vtělila jedna zlá čarodějka, aby se mi pomstila. Moje kamarádka Lucka byla docela normální holka. Vždycky měla slabost pro knihy plné magie, čar a kouzel, což bylo v našem věku docela normální. Lucce to ale vydrželo i v dospělosti. Ráda se obklopovala kouzelnými kameny, učila se zaříkadla a vyráběla amul

Byly jsme nejlepší kamarádky, ale jen do té doby, než jsem zjistila, že mě chce mít jen sama pro sebe. Pomlouvala mě dokonce i před mým přítelem. Moje studia na vysoké škole skončila a tím i levné ubytování na koleji. S nástupním platem jsem si nemohla dovolit ani garsonku. Chvíli jsem žila na ubytovně, byl to děs. Na koleji přece jen bydlí vysokoškoláci, kteří mají stejný zájem studovat, na ub

V očích svého okolí jsem chtěla být perfektní matkou a manželkou. A tak jsem dělala všechno pro to, abych zahladila stopy svého divokého mládí. Martina, svého manžela, jsem poznala až téměř ve třiceti letech. To už jsem byla náležitě vybouřená. A že jsem si uměla mládí užít náramně! Nic pro mě nebylo nemožné, vyzkoušela jsem si všechno. A nelituji toho, protože jsem se tím zklidnila. A když jse

Příběh mé sestry je smutný. Ale je to ohromná bojovnice. Když se jedná o dítě, dokáže se s osudem pořádně poprat. Lidský život píše romány, někdy bohužel smutné a kruté. Takový je příběh mé sestry. Bývala to krásná holka, plná života, rozesmátá, kluci ze širokého okolí do ní byli zbláznění. Kolem osmnáctého roku to s ní začalo jít z kopce. Nejhorší noční můra se stala skutečností. Stačila se vš

Byla jsem nesnesitelná. Neměla jsem žádnou kamarádku a každý přítel ode mě utekl. A stačilo tak málo! Už jako malé dítě jsem byla vzteklá a nepříjemná. Měla jsem dva starší sourozence a těm jsem dělala jen to nehorší. Ve škole jsem žalovala na druhé a taky mě neměl nikdo rád. Život se mnou nebyl lehký. Matka mě dokonce vodila k dětské psychiatričce, která toho se mnou mnoho nesvedla. Řekla, že

Spatřili jsme se na pláži. Naše pohledy se setkaly a já věděla, že ho znám odjakživa. Ten muž mě přitahoval jako magnet. Naše cesty se ale musely zase rozejít! Je tomu sice už mnoho let, na to setkání ale nikdy nezapomenu. Když jsem nedávno četla o minulých životech, hned jsem si na toho mladíka vzpomněla. Bylo to takové letmé setkání, o němž mladý člověk zase tak moc nepřemýšlel. Až s přibývaj

Zabloudily jsme s vnučkou na houbách. Už se začalo stmívat. Kde se vzaly, tu se vzaly ‒ dvě veverky přiskákaly. Vyvedly nás z lesa ven. Byla jsem už rok vdova, manžel mi zemřel na infarkt. Krátce před jeho smrtí jsme koupili domek na okraji vísky v Lužických horách. Já houbařila a chodila do lesa na výlety, on pobýval jen na zahrádce. Ale i to mu dělalo dobře. Když můj muž navždy odešel,

Kdo hledá prince z pohádky, neuspěje. Pokud žena nechce zůstat sama, je třeba přestat snít a navrátit se na pevnou zem. Připadala jsem si stará. Z dnešního pohledu jsem stará určitě nebyla, bylo mi čtyřiatřicet, ale vše nasvědčovalo tomu, že zůstanu na ocet. Další rok utekl jako voda a přišel zase máj, voněl šeříkem, jasmínem a kvetoucími třešňovými stromy a sliboval lásku, ale, jak jsem byla p

Byla jsem praktická holka z vesnice, uměla jsem podojit kozu, pokosit louku či postarat se o drůbež. Jenomže Petr byl úplně jiný. Táta byl na mě pyšný. „Naše holka je do hospodářství,“ říkával s dojetím v hlase. Měla jsem to ostatně po kom zdědit, předkové z matčiny i otcovy strany byli statkáři, a tak nám to kolovalo v krvi. Byla jsem praktická venkovská holka, která bez problémů podojila kozu

Lhát se opravdu nemá. A to zřejmě ani v případě, kdy člověk chce druhým udělat radost ‒ jako já. I milosrdná lež se totiž může obrátit proti vám. Když jsem ve dvaceti odešla z domova, neměla jsem zrovna moc peněz. Ke své práci v kanceláři jsem si tedy našla ještě další brigády, abych si polepšila. Dělala jsem po večerech za barem. Moc jsem si chtěla tu práci udržet, tak jsem se hodně snažila