Nechápala jsem, proč mám každý den ráno ve své povídce jiný závěr, než jsem napsala. Říkala jsem si, že si snad počítač žije vlastním životem. Psaní detektivních povídek je mojí velkou vášní. „Vůbec nevnímáš, co se kolem tebe děje!“ vyčítá mi vždycky manžel, když jsem myšlenkami mimo a stále přemýšlím nad zápletkou nového příběhu. A když příběh v mé hlavě dozraje, musí spatřit světlo světa. Se

Uprostřed noci nás zburcoval budík. Pak druhý a nakonec začaly zničehonic odbíjet velké hodiny. Naštěstí mě napadlo jít zkontrolovat matku, jestli je v pořádku. Stalo se to uprostřed noci! Najednou začal zvonit budík. Ten starý, ještě na mechanické natahování. Matka mi jej kdysi dala k narozeninám. „Prokristapána, co se děje?“ vystartovala z lehu do sedu má manželka, která má spánek lehký jako

Tak moc jsem si vysnila dokonalou lásku a byla jsem schopná pro ni udělat cokoli, až jsem na to doplatila. Je to snad nějaký trest za snění? Narodila jsem se na Moravě, když mi bylo sedm let, tak se naši rozvedli. Zůstala jsem jen s maminkou. Tehdy se ve mně asi zrodila touha mít pořádného chlapa, který se o mne postará. Byla jsem tedy holka hodně divoká, měla jsem ráda diskotéky a tam o nápadn

S manželem jsme se přistěhovali před 45 lety. A hned jsme si s Kateřinou a Karlem padli do oka. Bohužel, jak jsme zůstaly pak samy, přátelství vzalo zasvé. Byli jsme ještě mladí, když jsme se přestěhovali do chatové oblasti, kde jsme budovali rodinný dům, tak jako sousedé okolo. Kateřina s Karlem nám byli věkově nejblíž, a navíc jsme bydleli vedle sebe. Měli jsme spoustu společných zájmů, naše

Stále jsme probíraly to samé. Děti, partnery, nemoci a vaření. Potom jsme si řekly dost! Půjdeme do sebe. Začneme cvičit a držet dietu. Nejsme dvojčata, ale jako bychom byly. Vdaly jsme se a naše životy byly dost podobné. Navštěvovaly jsme se celkem často. Klidně i třikrát týdně. Vzpomínaly jsme na dětství, mládí, kluky, které jsme si navzájem záviděly. Ne vždycky jsme si rozuměly, tu a tam

Kamarádky mi syna záviděly. Hezký a bezproblémový kluk s vysokoškolským vzděláním a třemi dětmi. Co víc si přát? Byla jsem na něho pyšná a všude se jím chlubila. Ale jen do chvíle, kdy jsem zjistila, že hraje karty o peníze a dluží, kam se podívá. Zprvu jsem tomu nevěřila, a hlavně netušila, jak moc je situace vážná. „No co,“ říkala jsem si. „Tak hraje s kamarády o sirky nebo snad o pár korun.

Bylo nám dvanáct, když jsme se potkaly a brzy jsme se staly nejlepšími kamarádkami. Naše cesty se rozešly až po střední škole. Květa se brzy vdala, já odešla do Prahy na vysokou, kde jsem se i zamilovala a vdala. Dlouho jsem zůstala s dětmi doma, mám celkem tři. Pak ale přišel rozvod a já se musela postavit na vlastní nohy. Najít si místo skoro ve čtyřiceti a s minimální praxí, to nebyla žádná

S přítelem jsme spolu byli už skoro deset let. Byl to úžasný muž. Jenže já udělala hloupost, díky které jsem asi zničila náš vztah. Karla jsem potkala pár let po rozvodu. Bylo to v době, kdy jsem už nevěřila, že bych se snad mohla ještě zamilovat. Ale on si mě prostě získal. Muž, co drží slovo, má své zájmy i dobrou práci. Vše bylo v normálu Samozřejmě že jsme měli dobré i horší chvilky.

Po škole jsem se poflakovala po sídlišti a rodiče moc nezajímalo, co vlastně dělám. Počítali s tím, že budu prodavačkou. Já ale chtěla víc. Ohlížím-li se zpět, měla jsem v životě nakonec vlastně štěstí. Ne že bych si ho dlouho užila, ale alespoň mě potkalo. Rodiče si odjakživa přáli, abych se jednoho dne stala prodavačkou, stejně jako maminka. Jenže než takový osud, to jsem se raději rozhodla j

Po rozvodu nechtěla dcera Milana už nikdy vidět. Ale osud tomu chtěl jinak. Jednoho dne opět zazvonil u našich dveří. Když je člověk mladý, bere všechno moc srdcem. Cesty osudu jsou ale složité. Naše Kačka nakonec naštěstí pochopila, že k sobě s Milanem patří. Dnes je s ním šťastná. Zamilovaní Brali se moc brzy. Dcera sotva dokončila střední. Doma se měla dobře a vdávat se nemusela. Byla