Vždycky jsem se snažila svým dětem pomáhat a radit jim, aby se jim žilo lépe, než mně. Ony ale o moje rady nestojí. Přestaly se mnou mluvit! Okolo třicátého roku jsem ovdověla a zůstala sama s dětmi. Synovi bylo šest a dceři čtyři a půl. Snažila jsem se jim být mámou i tátou, být tu jen pro ně. Nikdy domů nepřivedla žádného „cizího strejdu“, abych je nestresovala. Obětovala jsem se jim, a za to

Vdávala jsem se za cizince z velké lásky. Byl tak pozorný! Doslova mě na rukou nosil! Něco takového jsem u českých kluků nezažila. Moje rodina mi tu svatbu rozmlouvala. Jiná kultura, to nebude dělat dobrotu! Já měla ale svou hlavu. Dnes přiznávám, že jsem trpěla jako mladá holka velmi nízkým sebevědomím, i když jsem byla hezká a kluci se kolem mě točili. Byla jsem uzavřená, tichá a nespolečens

Jsou to zkrátka mí dva osudoví muži. Nechci se mezi nimi rozhodnout, miluji je oba stejně a ztrátu jednoho z nich bych snad nepřežila. Hraju to na dvě strany a manžel nic netuší! Když začaly moje kamarádky a spolužačky rodit jedno dítě za druhým, já si říkala, že takový život pro mě není! Hlavně jsem se neuměla rozhodnout, kterého ze dvou kluků, s nimiž jsem se scházela, vlastně chci. Už na stř

Následovala jsem toho muže jako smyslů zbavená. Zavedl mě na oslavu, kde jsem usedla za stůl plný divých žen. Byla jsem jednou z nich! Teď se snažím své hříchy napravit. Rodiče ze mě byli nešťastní, byla jsem jako dítě zlá a škodolibá. Zejména v pubertě si se mnou prožili peklo. „Však ony ti to tvoje děti vrátí,“ říkala mi maminka, a já se tomu smála, protože jsem žádné dítě nechtěla. Jenže on

Krouží kolem domu, aby vytvořily léčivou energií. Dědeček se vrátil k rodinné tradici, aby mu pomohly. A od té doby léčí i nás, ostatní členy rodiny! V naší rodině se odjakživa pěstovaly včely. Pamatuji si na babičku, jak k nim vzhlížela s úctou a vyprávěla, že zachránily jejímu tatínkovi život, když se vrátil z války těžce raněn. Byl to prý med, co ho postavilo na nohy. A také léčivá energie,

Odjakživa mě přitahuje všechno tajemné. Zajímám se o bylinky i moc kamenů. Jen škoda, že jsem promarnila příležitost v dětství. Tu knihu jsem si prostě měla vzít! Pořád se mi vybavuje ta zvláštní vzpomínka z dětství. Chodila jsem ještě na základní školu. Po vyučování jsem musela chodit do družiny. Ta byla ve staré budově nedaleko školy. Jednou nás tam vychovatelka nechala na chvíli samotné,

V době, kdy mi bylo nejhůř, jsem přestala vycházet. Zoufale jsem přemýšlela, co by mi mohlo pomoci, až jsem se ocitla u božích muk. Byly časy, kdy mě život omrzel. Dnes se za to stydím, ale sotva na to mohu zapomenout. Odmalička jsem toužila po rodině a dětech, troufala jsem si odhadovat, že ze mě bude dobrá, láskyplná máma. S Frantou jsme se domluvili, že si děťátko pořídíme hned po svatbě. Sn

Výlet na kamarádčinu chatu byl zprvu trpkým zklamáním. Nikde žádní pořádní kluci, a ti obléhající kiosek byli podnapilí a neslušní. Kamarádka mě pozvala na víkend na chatu. Bylo nám už skoro osmnáct. Mí rodiče proti pozvání nic nenamítali, protože jsme jim namluvily, že na chatě bude Katčina maminka a že nás ohlídá. Ta však měla ve skutečnosti službu v nemocnici a před námi se rýsoval prázdnino

Pro klid v rodině a manželský soulad je někdy třeba skutečnost trochu obejít. Zaručí-li to klidné soužití, pak je i ta lež přece moudré řešení, ne? Zjistila jsem, že láska ke šťastnému manželství nestačí. Těch okolností se musí vydařit mnohem víc. Důležité je, jaké zvyklosti má partner zažité ve své rodině. Na tento fakt mě při výběru partnera kdysi vůbec nenapadlo myslet. A to byla chyba. Možn

Netušila jsem, že zrovna já budu mít na takovou práci talent. Více než výhrůžky a pokuty mi v mém zaměstnání pomáhá laskavé slovo a úsměv. Velkou část svého života jsem pracovala v knihovně za malý plat. Mně to ale nevadilo, protože to byla práce krásná. Manžel měl dobře placené zaměstnání, tak jsme nestrádali. Mohli jsme dokonce dopřát slušné vzdělání našim dětem. Jenže před třemi lety šel můj