Po osmnáct let trvajícím manželství jsem měla pocit, jako bychom se řítili do záhuby. Břetislav trávil stále víc a víc času v práci a na fotbale. Byla to falešná kamarádka, což jsem však nejdříve neprokoukla. Když jsme se na aerobiku seznámili, cítila jsem se osamělá. S manželem jsme spolu byli už osmnáct let, ne že bychom se neměli rádi, ale pociťovali jsme něco jako únavu. Jako bychom jeden d

Svého osudového muže jsem potkala v momentě, kdy se rozhodoval, jestli stráví zbytek života s jinou. Po škole jsem nastoupila do svého prvního zaměstnání, prestižního klenotnictví. Zákazníci chodili různí. Staří, mladí, příjemní, nemilí, hezcí i nepohlední. Jeden mi utkvěl více v paměti. Jen co vstoupil do dveří, cítila jsem mravenčení. Chvíli se rozhlížel, pak chtěl vidět prsteny. Byly jsme u

Litovala jsem ho, protože stále jen naříkal. Všechno ho bolelo a nemohl nic dělat. Moji péči a oddanost bral jako samozřejmost. Asi jsem byla moc důvěřivá a neviděla, co bylo zřejmé. Trvalo skoro rok, než mi došlo, že mě jen využívá! Můj údajně nemocný bratr nebyl až tak nemocný, jak se zdálo. Všechno začalo úplně nevinně. Tak kdo by ho podezíral z nějakého podvodu? Tvrdil, že je mu zle Z

Lékař mi vypsal poukaz a odeslal mě na masáže nohou kvůli chronickým otokům. Nebylo mi ani moc divné, že musím platit. Nohy jsem měla nateklé čím dál víc a už mi nestačila ani pohodlná obuv. Vypadala jsem v ní, jako když jdu pracovat na pole, ale co mi zbývalo! Bosa jsem do zaměstnání chodit nemohla. Vyzkoušela jsem všechny dostupné krémy, bylinky i diety na odvodnění, ale nic nepomáhalo. „Půjd

Stále jsem si opakovala, že nic špatného nemůže trvat věčně. Že jednou nad mojí hlavou konečně vysvitne sluníčko a bude zase lépe! Jenže to trvalo už moc dlouho. Můj život byl dlouho až příliš pohodový. Krásné dětství, dobré výsledky ve škole i ve sportu a potom jsem potkala kluka a byla z toho láska na celý život… Myslela jsem, že žertuje Svatba na sebe nenechala čekat a děti také ne. Po

Vždycky jsem si představovala, že můj život bude podobný tomu mých rodičů. Tedy že se vdám, budu mít děti a s mužem spolu zestárneme. Jenže se to nějak zamotalo. Trochu se pokazil už začátek. Honzu jsem znala krátce, teprve dva měsíce, když jsem otěhotněla. Zatímco já jsem už druhý rok pracovala jako učitelka ve škole, o téměř čtyři roky mladší Honza měl před sebou skoro dva roky studia. Byt a 

Naši rodinu postihla tragédie, která změnila mě i mou dceru Blanku. Zemřela nám teprve pětiletá Adélka. Sluníčko naší rodiny navždy přestalo svítit. Světlo vysvitlo až před několika měsíci, a to v podobě plamenu ze svíčky, kterou mi kdysi vnučka darovala. Náš andílek Dcera Blanka si vždycky přála mít holčičku. Její přání se vyplnilo a stala se maminkou úžasné Adélky. Ta byla už od prvního

Po matčině smrti jsem šla do jejího bytu. Za okno usedla bílá holubice. Když jsem si ji vzala na ruku, zjistila jsem, že v jejích očích je něco známého. Matčin odchod byl nečekaný. V životě by mě nenapadlo, za jakých okolností zemře. Celý život se o sebe starala. Dbala na zdravou výživu. Vždycky hodně sportovala. Nepila alkohol, nekouřila. I přesto onemocněla agresivní formou leukémie. Léčba

Kartářka sdělila mé sestře nepříjemnou zprávu. Kdyby si ji sestra nenechala pro sebe, mohla svého muže zachránit? Tomu, že někteří lidé vidí do budoucnosti, jsem věřila odjakživa. Po rodinné tragédii to vím na sto procent. Hrozivá předpověď kartářky, která se týkala naší rodiny, se totiž naneštěstí do půl roku vyplnila! Nadpřirozeno mě vždycky lákalo Stejně jako moje sestra Petra, i já js

V mládí jsem měla vše. Obdiv, kariéru, vlastní bydlení od rodičů. A o všechno jsem hloupě přišla. Jak já si žila! A jak jsem si mohla žít dál. Jenže jsem byla až moc velký bohém a leccos jsem dostala zadarmo, takže jsem si toho nevážila. Jako třeba bydlení. Rodiče zdědili byt po tetičce a ten mi věnovali. Všechno je pryč Ještě před rokem jsem měla svůj domov. Krásný byt, který jsme si zař