Husy byly mými oblíbenci na babiččině dvoře. Ráda jsem si s nimi hrála a ony za mnou chodily jako za mámou. Přijaly mě do své husí rodinky a jednou mi zachránily život. Nechodila jsem v tu dobu ještě ani do školky, byly mi pouze čtyři roky a hlídala mě babička. Moje maminka musela chodit do práce, a já tak u babičky v domku na břehu potoka, který naší vesničkou protékal, trávila opravdu hodně č

Lenka byla moje kamarádka od střední. Jenže zatímco my všichni jsme dospěli, založili rodiny, ona si stále užívala jako dvacetiletá. A to se jí vymstilo. Na škole jsme byli skvělá parta, dodnes se vlastně vídáme na četných srazech. S žádnou jinou školou to takto nemám. Nejbližší jsem si tehdy byla právě s Lenkou. Zábavná a bezstarostná holka, moc hodná. Na tehdejší věk normální. Jenže jak na

Byl to můj kamarád. Já chtěla víc než přátelství, on se bál vztahu. Nakonec ho jiná žena dohnala k alkoholismu. A tragické nehodě. Do třiceti jsem toho stihla docela dost. Vždycky jsem byla podnikavá holka. Jen co jsem skončila gymnázium, jsem začala podnikat s půjčováním šatů, do toho jsem si přivydělávala různými brigádami. Stejně jako v práci jsem byla oproti vrstevníkům napřed i v soukromém

Kousek od domu, kde jsem žila, byla ulička, do které jsem vstoupila třikrát a stačilo mi to. Jsem přesvědčená o tom, že tam straší. S rodiči jsme na nové adrese bydleli skoro rok a jednoho večera, když lilo jako z konve, jsem se rozhodla použít zkratku. Ulička spojující dva bloky se mi nelíbila ani za bílého dne a do té doby jsem se jí vyhýbala. Kvůli dešti jsem ale udělala výjimku. Vyděšená

Po rozvodu jsem se odstěhovala s dcerou do jiného města. Těšila jsem se na nový život. Jenže už po týdnu začala Lucinka vídat v bytě duchy. Manžel mě opustil, když byly Lucince dva roky. Bylo to pro mě hodně těžké období, jak po citové, tak finanční stránce. Rok jsem bydlela u rodičů a navždy jim budu vděčná za jejich pomoc. Když jsme se s bývalým manželem konečně finančně vyrovnali, koupila js

S manželem jsme si před lety pořídili chatku u lesa, kam jsme si jezdili na víkendy odpočinout. A zažili jsme tam něco neuvěřitelného. Některé nadpřirozené či kouzelné bytosti známe jen z pohádek. Ony ale opravdu existují. Před lety jsme prožili kouzelná setkání s jednou nadpřirozenou bytostí, na která dodnes vzpomínáme. Na chalupě jsme pravidelně vídali lesního skřítka! Chatička u lesa V

Z dnešního pohledu byla prababička ještě docela mladá, když jsem se narodila já, její první pravnučka. Vždyť jí bylo teprve sedmdesát. Pamatuji si ji jako utahanou ženu. Babička přišla na svět v minulém století jako nejstarší z pěti dětí chudého rolníka, který měl jen malé políčko a na obživu si vydělával u bohatých sedláků stejně jako jeho žena, která k tomu musela pečovat o pět hladových krků

Nikdy jsme si nemohli moc vyskakovat. Měli jsme jen to, co jsme si dokázali vydělat. Panelákový byt bylo všechno, co jsme měli. Manžel pravidelně sázel Sportku a já jsem se při každém vyplňování tiketu zlobila: „Podívej se, co to stojí! Kdybys ty peníze šetřil, aspoň bychom z toho něco měli!“ Můj muž bylo ale přesvědčený, že jednou unavené štěstí musí i na vola padnout, jak se říká. Nevěděli

Sousedka se netajila tím, že se nemůže dočkat pobytu v lázních, který si zpestřovala četnými nevěrami. Byla na ně totiž pyšná. Její manžel, dobrák od kosti, neměl o ničem ani tušení. Pořád se jen chlubila, jak na ni chlapi letí a kolik jich bude za ty čtyři týdny v lázních zase mít. Bylo mi to nemilé, dívat se tomu jejímu do očí a vědět, co jeho žena zrovna vyvádí. On ale byl jako slepý a na sv

Tvářila se jako nejlepší kamarádka, na kterou se mohu vždy spolehnout. Ve skutečnosti mi pomalu, ale jistě ničila život. Nikdo mi nevěřil. Vcelém podniku jsme zbyly jen my dvě na práci, která dřív zaměstnávala celé jedno oddělení. My dvě, kancelářské myšky, jak jsme si říkaly, zůstaly a úřadovaly, až se z nás někdy kouřilo. Měla jsem ji ráda Odpoledne se už člověku míhají čísla před očima