Jako dítě jsem vídala mrtvé. Pak jsem tuto schopnost ztratila. Když se mi narodila dcera, ukázalo se, že i ona je v tomto směru obdařená. Když jsem byla malá, vídala jsem mrtvé lidi. Ze začátku mi naháněli strach. Nikdo mi nevěřil a já se s tím musela poprat sama. Po několika letech to odeznělo. Vrátilo se to až v době, kdy se mi narodila dcera, která prožívá totéž, co já kdysi. Přestala jse

Dnes lituji, že jsem si s mámou promluvila až na sklonku jejího života. Možná bychom dřív obě pochopily, kde děláme stále stejnou chybu. Moje máma vyrůstala sama s babičkou. Ani nevěděla, kdo byl jejím otcem. U nich doma to prostě bylo tabu. Bohužel ani manželství mé mámy s tátou dlouho nevydrželo a já si otce pamatuji jen mlhavě, protože matka ho pak ode mne zcela odřízla. Otec odešel za jinou

S Romanem jsme se znali dlouhé roky. Poprvé jsme se setkali, když nám oběma bylo patnáct, bylo to na gymnáziu. Zadívala jsem se do jeho velkých modrých očí a okamžitě jsem se v nich utopila. A přeskočila jiskra. Byli jsme ještě děti, a tak jsme se styděli hned si přiznat, že nás k sobě něco silně táhne. Proto jsme po sobě jen významně pokukovali. Ve druhém ročníku mě ale pozval do kina. Díva

Prožila jsem krátké, ale silné citové poblouznění, které nemělo šanci na úspěch. A zaplatila jsem za to vysokou cenu! P rvní nešťastnou lásku jsem prožila na střední škole. Byla jsem strašně moc zamilovaná do jednoho kluka, ale dotyčný o mě nestál. Ten nenaplněný cit ve mně zůstal až do středního věku. Poznala jsem to ve chvíli, kdy jsem poprvé uviděla Aleše. Synův kamarád Poté, co začal

Nebyla jsem nikdy žádná kráska. Velký nos, neposlušné kudrnaté vlasy, které mi všude trčí a nejde je zkrotit. Postava nic moc. Dlouho jsem se kvůli vzhledu trápila. Lidé s oblibou používají ta dávno zažitá klišé, že na vzhledu přece nezáleží. Já jsem tomu strašně dlouho chtěla věřit, opravdu ano. Jenže jsem později dospěla k názoru, že tohle klišé používají obvykle hlavně ti, ke kterým nebyl os

V lese ke mně najednou přiběhla podivná žena se zraněným dítětem. Pomohla jsem mu, pracovala jsem totiž jako sestra. Pak záhadně zmizeli. Stalo se to v dobách ještě před sametovou revolucí, já byla mladičká zdravotní sestra a pracovala v nemocnici. Tehdy jsem jela za svou kamarádkou na chalupu jejích rodičů. Měly jsme tam sraz, pět holek, spolužaček si tam užívalo volna a hlavně nezapomenutelný

S dalším mužem mého života mě svedla dohromady naše společná záliba. Voňavá a sladká jako ta nejlepší čokoláda. Mou velkou vášní je už dlouho pečení, protože naše rodina miluje vše sladké. Zejména můj muž byl, co se buchet a koláčů týče, samozvaný expert. Pro něj byla radost péct i vařit, a když nás předčasně opustil, měla jsem pocit, že už se k plotně nikdy nepostavím. Radost do života a ch

Nikdy jsem nechápala ženy, co se nechají od chlapa mlátit. Říkala jsem si, že kdyby na mě nějaký muž vztáhl ruku, jdu od něj hned. Přesto jsem se dostala do pasti. Dnes chápu, jak je to snadné. Chlap vás totiž nezačne mlátit ze dne na den, ale nejdříve vás zbaví přátel, pak podlomí sebedůvěru, postará se o to, aby byla žena na něm závislá, a pak udeří. Navíc dokáže ženskou přesvědčit, že si tu

Toho člověka jsem se bála. Stačilo, aby se ke mně přiblížil, a udělalo se mi špatně. Myslela jsem, že to je energetický upír. Věřím tomu, že někteří lidé dokážou vysávat energii jako upír. Já jsem na jednoho takového člověka narazila. Kvůli své práci jsem jezdila ranním vlakovým spojem do sousedního města. Jednoho dne jsem spatřila neznámého muže. Když se naše oči střetly, pocítila jsem stra

Nemohla jsem pochopit, že jiné ženy, které byly v kuchyni neschopné, se časem naučily vařit jako bohyně. Já jsem zůstala bez talentu. Bylo mi tehdy čtyřicet. Už to samo o sobě byla katastrofa, že jsem ve svém věku neuměla uvařit pořádné jídlo. Jenže já to až do té doby nepotřebovala. Měla jsem sice jednu vážnou známost, ale co se jídla týká, dotyčný se nejraději stravoval mimo domov nebo si