Seděli jsme v denním baru a slavili maturitu. Divím se, že si to vybavuji, když je to všechno tak hrozně dávno. Místnůstka měla místo dveří korálky, které divoce chrastily, když jimi někdo procházel. Sedělo se na barevných taburetech. Objednali jsme si víno, všichni jsme kouřili, abychom ukázali širokému okolí, jak moc jsme dospělí. Zpívalo se, jásalo, mluvilo o budoucnosti. Kdo se stane překla

Pro maminku je těžké sledovat trápení dítěte. Pocit se násobí, když vidíte, jak si vaši potomci ubližují navzájem. S manželem Oldou máme dvě děti. Janičku a Oldu. Byli jsme na ně vždy pyšní. Oba se dobře učili, měli vždy dobrou práci. Jen byli každý z jiného těsta. Přiznávám, že v Oldovi jsem vždy viděla větší dravost. Je manažer, takže musí být přísný. Ale i ve vlastní rodině? Neustále ji k

Svým dětem jsem se snažila předat jediné. Ať jdou za hlasem svého srdce. Já to neudělala a byla jsem celý život nešťastná. Dnes bych se asi zachovala jinak. Pocházím z malého města, kde se ještě dnes na rozvod a jiné avantýry pohlíží tak trochu s despektem. Neměla jsem v úmyslu něco takového udělat. Našla jsem si přítele, naše láska byla příliš čerstvá, takže jsme ji tajili. Pak se ale stala ta

Byla jsem přepracovaná a unavená. Jednoho dne mě dostihla lehká mrtvice. Po čase od té příhody jsem začala slyšet hlasy. Donedávna jsem žila celkem normální život. Máme s Pavlem dvě děti, které jsou dnes už dospělé. Vlastně už jsme s manželem prarodiči. Mohla bych žít normálně, nebýt jedné zásadní změny, která mi nabourala mysl. Pořád v jednom kole Živím se jako mzdová účetní a konec měsí

Znáte to, když se vám zdá opakovaně jeden a ten samý sen, jenže nevíte, co to znamená a jestli se to stane? Tak přesně to se mi nějakou dobu dělo. Měla jsem stále stejný sen, ve kterém se topí můj tříletý syn Honzík. Když se mi zdál poprvé, vstala jsem celá zpocená. Hned jsem šla k němu do pokoje a zkontrolovala, jestli je v pořádku. Sen byl velmi živý, až bych řekla, že je to realita. Horké

Pokaždé, když jsme s dcerkou na to místo došly, si zacpala uši a chtěla pryč. Rozhodla jsem se zjistit, co se tam kdysi stalo. Když byly naší dceři Natálce tři roky, chodily jsme společně každý den na procházku do blízkého lesoparku. Kdykoliv jsme tam byly, tak mi dcerka říkala, že nechce jít na místo, kde slyší křičet lidi. Pochopila jsem, že má moje dcera nadpřirozené schopnosti. Hodná, ve

Nebyla to nějaká romantická láska, jen racionální rozhodnutí, tak trochu z nouze. Nakonec jsem ale našla štěstí a klid! Byl to takový nenápadný pán. O trochu starší a vyšší asi o půl metru. Nemohu říct, že by mě něčím zvláštním zaujal. Zprvu mi dokonce přišel spíš jako bratr než adept na budoucího partnera. Stále jen nadávali Přesto mě nějakým zvláštním způsobem přitahoval. Možná pro svůj

Koleno ho trápilo už hodně dlouho a na plánovanou operaci se proto docela těšil. Už se nemohl dočkat, až bude zase fit. Můj muž miluje přírodu. Teď se ale chystá do nemocnice. „Ještě koupit nový župan a hezké pyžamo, abych nedělal ostudu,“ slyšela jsem snad denně, a proto jsem jednou večer s jeho souhlasem objednala všechno na internetu. Chybět nemohl ani parfém a voda po holení. Tak pečlivě se

Vymýšlela si a každému z nás napovídala něco jiného. Měla plán. Rozeštvat celou rodinu a zdědit peníze po naší nemocné mamince. Nebýt mě, málem se jí to povedlo. Byla to taková nenápadná myška. Nikdo si ani nevšiml, co říká, natož aby si všímal, co za našimi zády provádí. Byla taková odjakživa, ale nikdo nad tím neměl chuť ani čas přemýšlet. Vlastně jsem nikdy nepochopila, proč si ji bratr bral

Utěšovala mě a dávala mi naději, že se můj život zlepší. Plakala jsem jí v náručí a byla jí vděčná za neutuchající podporu. Byla mojí kamarádkou jen chvíli, seznámily jsme se na cvičení. Hned jsme si padly do oka, obě nové a dost neobratné. Byla mi  sympatická Všechny ženské cvičily bez sebemenších problémů. Měly na sobě nejmodernější úbory, čelenky a boty, které byly možná dražší než lec