Znovu chodit do školy po třiceti letech byl pro mě trest. O to větší radost jsem měla, když mě přišla pozdravit moje spolužačka ze střední školy. Skoro se nezměnila. Už jí asi notně pomáhala kosmetika, ale výsledek byl fantastický. Nepřibrala snad ani deko. Přiznám se, že se mě trochu zmocnila závist při pohledu na ni. Manžel měl jiný názor Hned jsme se domluvily, že si spolu sedneme do l

Každý k němu vzhlížel, lépe řečeno každá. Samozřejmě se vědělo, že je ženatý, ale to kolikrát ani nemusí být bůhvíjaká překážka. Mně to však tehdy jako překážka připadalo, byla jsem vychovaná ve chvályhodných zásadách, a tak mě ani ve snu nenapadlo, že bych to dala dohromady se zadaným, o dost starším chlapíkem. Proč přišel na oslavu mých dvacátých narozenin, je mi dodnes záhadou. Řekl: „Jdu

Manžel mi tragicky zahynul před devíti lety. Celkem dlouho jsem se z toho za pomoci psycholožky dostávala. Vdaná jsem byla dvacet pět let. Laťka na muže byla nastavena vysoko. Nejdříve jsem si řekla, že už zůstanu sama. Ale postupem času jsem si uvědomovala, že bych ještě chtěla někoho, s kým ucítím, že žiji. Byl bezradný Do vedlejšího vchodu našeho paneláku se přistěhoval muž. Potkávali

I když se vás ty vztahové problémy netýkají, tak pokud sledujete zpovzdálí trable kamarádky, bolí to. Ale vy víte, že nemůžete pomoct. Petr, manžel Jitky, byl jejím prvním klukem. Když se dali dohromady, bylo to obvyklé, dnes je skoro nesmysl vzít si prvního kluka. Petr ale byl hodný a pracovitý. Všichni Jitce říkali, že se o ni skvěle postará. A měli pravdu. Zdálo se, že Jitce nic nechybí

V lesoparku jsem při běhání vídala pod jedním stromem zmateného muže. Když jsem ho oslovila, začal mě pronásledovat. Když jsem se během vysoké přestěhovala na okraj města k tetě, začala jsem chodit pravidelně běhat do parku. Bylo tam hodně lidí, takže se nebylo čeho bát. Až na muže, který stál denně pod stromem a tvářil se naprosto šíleně. Každý den stál pod stromem Běhání je moje vášeň a

Znáte to, když se vám zdá opakovaně jeden a ten samý sen, jenže nevíte, co to znamená a jestli se to stane? Tak přesně to se mi nějakou dobu dělo. Vášeň k přírodě a procházkám jsem zdědila po svém dědečkovi, který mě jako malou holku brával s sebou do lesa. Proto jsem už od dětství nadšená houbařka a také se moc ráda toulám po lesích. Jednou jsem to ale přehnala, místo jsem neznala a nechala se

Bála jsem se každého večera a noci, která měla přijít. Pokaždé mě přepadla nevysvětlitelná tíseň a strach. Některé příhody z dávné minulosti nás dokážou zneklidňovat i po letech, kdy už nám žádné nebezpečí nehrozí. Cítila jsem v tom domě přítomnost zla a nedokázala jsem kvůli tomu usnout. Děsivé vzpomínky Byla jsem sevřená strachem. Některé noci jsem jen proseděla na posteli, vystrašená a

Nemohu pochopit, že ani vlastní děti nerespektují moje právo na lásku. V jejich očích jsem moc stará na to, abych se zamilovala. Užívat života asi smějí jen ti mladí. Moje kamarádka vždycky s trochou ironie říkala, že domovy důchodců jsou naším zaslouženým trestem za jesle, kam jsme dávaly naše děti. Myslím, že je na tom trocha pravdy. Ne že by byly domovy důchodců trestem a jesle nějakým pekle

Večer si šel lehnout coby vlídný a hodný chlap. Ráno vstal z postele zachmuřený mrzout, který za celý den promluvil sotva pár slov. Důvod jsem neznala. Nic jsem mu neudělala a ničím se neprovinila! Nechápala jsem to. Jako kdyby mi ho někdo vyměnil! Jako kdyby to byl úplně někdo jiný! Dělá si ze mě jen legraci? Nebo se jedná o nějakou podivnou sázku? Snažila jsem se manžela rozesmát, ale marně.

Věřila jsem mu na slovo. Později uplatnil svoje výjimečné charisma i na moje známé. Byl to podvodník všemi mastmi mazaný! Nebýt mojí všímavosti, obalamutil by nás všechny! Byl to na první pohled nenápadný chlap. Přistěhoval se úplně znenadání a nebydlet hned vedle mě, ani bych si nevšimla, že v našem domě někdo přibyl. Úplně mě omámil Změna nastala, když na mě poprvé promluvil. Měl tak ch