Kamarád mi zařídil úžasnou práci v zahraničí, nabídka byla lákavá a já si tolik věřila! Jenže brzy se ukázalo, že jen velké sebevědomí nestačí. Byla jsem mladá a dost hezká. Celý svět mi ležel u nohou, aspoň jsem si to myslela. Ve škole jsem se učila ruštinu, jeden rok nepovinnou němčinu na základce a na střední škole angličtinu. To bylo přece skvělé, ne? Po škole jsem nastoupila jako sekretářk

Nemoci se na mě sesypaly ze všech stran. Myslela jsem si, že už nebude nikdy líp. Přitom stačilo jen být šťastná! Všechno to začalo ve chvíli, kdy jsem oslavila padesáté narozeniny. Oslava byla skvělá a já si říkala, že se cítím zdravá, plná energie a jsem naprosto v pohodě. Jako by mi bylo dvacet. Pak se ale stalo několik velmi ošklivých věcí. Zemřela mi o pět let starší sestra, dcera procháze

Ve sportu jsem byla lepší než Marie. Jen v běhu měla lepší výsledky. A pak dostala ty skvělé boty, v nichž by atletické závody určitě vyhrála. V dnešní době, kdy se to obchody všemožných módních značek kolem nás jen hemží, musí být obtížné si představit, jak těžké bylo kdysi získat opravdu kvalitní sportovní výbavu, zejména boty. S nejlepší kamarádkou Maruškou jsme byly dobré v tělocviku, byly

Dlouho jsem se rozhodovala, jestli o tom, co se stalo, vůbec někdy promluvím. Ale jak člověk stárne, přemýšlí jinak. Některé vzpomínky už nejsou tak bolestivé. Což je logické. Přesto mne překvapí, že ten stesk může být silný, jako když mi bylo těch 12 let. Dnes je mi 80 let. Tenkrát bylo jaro. Vše bylo krásné. Začalo být teplo, příroda se barvila. Nový začátek, jak říkávala maminka. S rodiči js

Když se dneska dívám zpátky, připadá mi, že celý můj život je jako film. Některé scény bych ráda vymazala, jiné zůstávají neodbytně v paměti. Ať už chci, nebo ne, stále mám před očima ten den, kdy mě podrazila moje nejlepší kamarádka. Bohužel. To zabolí. Bylo mi tehdy kolem padesáti let. Měla jsem vše, co člověk potřebuje – práci, dům, rodinu. Ale život umí rozdávat rány. Proč by měl být člověk

Myslela jsem, že smrt je něco vzdáleného, co se mě nikdy nedotkne. Přemýšlíte tak, když nejste ještě tak staří. Jenže mne to potkalo brzy. S mým manželem Karlem jsme spolu byli od mých 17 let. Nebyl má první velká láska, jistě rozumíte, jak to myslím. V Kájovi jsem však našla oporu, porozumění a neuměla jsem si představit, že bych žila vedle někoho jiného. Měli jsme krásný vztah, byli jsme si p

Seděly jsme s kamarádkou na lavičce v parku a povídaly si. Najednou si k nám přisedl muž. Evička ho ale vůbec neviděla. Manžel i já jsme byli vždycky aktivní a vedli k takovému životu i naše děti. I v důchodu jsme se snažili chodit každý den na procházky. Pořídili jsme si pejska, aby nás nutil každý den vyrazit z domova. Milovaný pejsek Když mě Bedřich před pěti lety opustil, nejvíce mě p

Při loučení mi známá darovala černou kostku. V tu chvíli jsem ještě nečekala, jaký kouzelný předmět si odnáším domů. Přesvědčila jsem se na vlastní kůži, že magické síly skutečně existují. Bohužel to trvalo jen krátce. Dostala jsem tajemný dárek, který pomáhal mně i mým blízkým. Záhadná černá kostka dodávala lidem energii. Můj manžel se nejprve tvářil pochybovačně, ale nakonec i on uznal, že

Ráda si vozím od moře mušle a kamínky. Mám jich doma velkou sbírku. Jeden z nich je ale opravdu kouzelný. Velmi ráda jezdím k moři a sbírám po pláži nejrůznější kamínky a mušle, které vyplavilo moře. Mám jich už pořádnou sbírku, z dovolené jezdím sice s o pár kilo těžšími zavazadly, ale stojí to za to. Ochranná moc Kamínky a mušle tvoří doma nejen pěknou výzdobu, ale zároveň mají velmi po

Dobrák od kosti, pohodář, sympatický člověk. Tak nějak vidí mého manžela jeho kolegové, známí, naše děti a samozřejmě i já. Pak přišla sprcha! Byl to prostě odjakživa oblíbený a nekonfliktní člověk. Dával mi najevo lásku. Byla jsem přesvědčená, že málokdo má v životě takové štěstí jako já. Nemohla jsem si stěžovat na rodiče, kteří mi poskytli šťastné dětství a dospívání. Měla jsem všechno