Občas mi připadalo, že je snad čarodějka. Všechno věděla předem, ve všem mě odhadla. Skoro jsem se jí začala bát. Utvrzovala mě stále víc v přesvědčení, že má nějaké magické schopnosti! Hned ráno se mi udělalo nevolno. Rozbušilo se mi srdce a rozklepala se mi kolena. Nechtělo se mi do práce! Moje kolegyně, kdysi dobrá kamarádka, se změnila. Stala se z ní jakási potměšilá sudička. Uměla předp

První lásky míváme v sobě celý život. Většinou nás ani nenapadne se k nim vracet, naopak se tomu vyhýbáme. Co kdyby přišlo zklamání? Milovala jsem ho celou svojí mladou duší. A nemohla na něho zapomenout. Naše setkání bylo docela neromantické. Jela jsem na kole kolem potoka v našem městečku a tu jsem zakolísala, najela na kámen a už ležela na zemi. Můj zachránce Nepěkně jsem si odřela lok

Můj příběh lásky bohužel nemá šťastný konec, ale i tak jsem vděčná za každou chvíli, kterou jsem s Radkem prožila. Svoji životní lásku jsem bohužel ztratila kvůli vlastnímu chování. Nezvládla jsem svoji přehnanou žárlivost a přišla o osudového muže. Někdy můžeme někoho milovat sebevíc, ale když si nedáme pozor na své chování, může se všechno zhroutit jako domeček z karet. Vím, o čem mluvím, pro

Dostávala jsem od táty fantastické dárečky, celá škola mi záviděla. Ale oděvů už byla plná skříň, a tak jsem si přála něco úplně jiného. pro vévodkyni. A já když jsem ti tuhle koupila šaty, dostala jsi záchvat smíchu a řeklas, že si to na sebe nevezmeš.“ No jasně, byly to šaty z textilu na náměstí, tak nepodobné oslňujícím oděvům od táty. Pokaždé se ptával: „Tak copak by moje holčička chtěla?“

Doufala jsem, že by se třeba po půlnoci na maturitním plese mohlo leccos stát. Něco jako vyznání lásky směrem od profesora ke studentce. A vyznání lásky jsem se dočkala. Prokletý maturitní ples. Myslela jsem, že se tam konečně něco stane. Do třídního profesora, kterému se říkalo Bohouš, neboť se jmenoval Bohumil, jsem byla zamilovaná od prvního ročníku. Bohouš si mě nevšímal. Teda takhle, bylo

Ať mi nikdo nevykládá, že naši sousedi neovládají nějaká zlá kouzla a čáry. Už moje maminka věřila tomu, že stará Andula našeho tatínka očarovala... V malé vesničce ve východních Čechách žila moje rodina po staletí. Bylo by to nádherné místo, kdyby vedle našeho domku nebydleli naši sousedi. Zlá rodina. Dokonce se říkalo, že umí čarovat a uhranout zvířata. Moje babička se dušovala, že jí sousedk

Dávejte si pozor na elixíry lásky. Mé kamarádce se povedl tak, že mi očarovala manžela i syna. Pak měla problém se těch dvou zbavit. Mít tak elixír lásky, který by fungoval, to by bylo něco! To jsme si často říkaly s mou kamarádkou Alicí už od školy. Nikdy jsme ale nevěřily tomu, že by se takový zázrak dal vyrobit, aby se muži, kterého jsme si vyhlédly, zatmělo před očima, a šel za námi slepě a

Od dětství jsem posedlá touhou žít na samotě uprostřed přírody. Nikdy bych nevěřila, že za to může moje vzpomínka na minulý život. Od dětství mě to táhne do hor, kde je zima, dramatická krajina s vysokými štíty. Kdykoli jsem se dostala do takové oblasti, dokázala jsem celé hodiny sedět někde na výšině a dívat se dolů z vysokých skal. To jiní lidé nedokázali pochopit, často trpěli závratí, takov

Myslela jsem si, že přišla moje poslední hodinka. V tom momentě jsem prosila, ať mi kdokoli pomůže. Najednou jsem uviděla siluetu ženy s černými křídly. Do svých třinácti let jsem byla dívka nepolíbená a bytost naprosto čistá, bez vědomostí, co by po mně, jako ženě, mohl muž požadovat. Byla jsem poloviční sirotek, otec mi zemřel, když mi bylo pět let, a maminka se měla co otáčet, aby mě a dva m

Najednou seděl na okenním parapetu a kočičí granule mu chutnaly. Snadno jsme si získali jeho důvěru. Jenže narážíme na strašné předsudky. Je to totiž velká škodná! Náš kocour je dobrodruh, rád se toulá. Má zářivě žlutý obojek, aby byl vidět na dálku a myslivci ho nezastřelili. Aby náš toulavý Ferda netrpěl hlady a žízní, má stále na parapetu v přízemí misku s granulemi a vodou. Jednou večer jsm