Někdy si říkám, že už mě v životě nemůže nic překvapit. Prošla jsem si tolika bolestmi, zklamáními a zradami, že bych měla být imunní. Ale některé rány jsou hlubší než jiné, zvlášť když přijdou od člověka, kterému jste věřili, od člověka, kterého jste milovali a podporovali, i když vás to stálo často víc sil, než jste sama měla. Byla pro mě vším Lenka pro mě kdysi znamenala celý svět. Pro

Bude to už skoro čtyřicet let, co jsem se zamilovala až po uši a prožila lásku se vším, co k ní patří. V jednom se to ale přece jenom lišilo… V životě se občas najdou jednovaječná dvojčata, která jsou na první pohled k nerozeznání. Někdy mají stejnou i povahu, jindy se liší. Nicméně, pokud se z jedním z nich zapletete, jak si můžete být jistá, že je to stále jeden a tentýž muž, který vám vyznáv

S Markem jsem se rozhodla založit rodinu, i když to žádná velká láska nebyla. Ale pak jsem ho viděla v porodnici s naší malou dcerkou a něco se změnilo. Když jsem poznala Marka, věděla jsem, že je to ten pravý parťák do života. Byl to čestný, upřímný a spolehlivý muž a skvěle jsme si spolu rozuměli. Přestože jsem do něj nebyla bláznivě zamilovaná, toužila jsem s ním zahnízdit. Nečekala jsem, že

Místo dítěte mi můj přítel přinesl štěně. Bylo tak krásné, že jsem si ho okamžitě zamilovala. Malá psice dostala příznačné jméno Kráska. Nedokážu vysvětlit, proč jsme si pořídili psa. Přinesl ho Jiří, aniž to se mnou konzultoval. Když jsem se divila, odpověděl, že ze štěněte přece musí mít radost každý. Každý kromě mě, odpověděla jsem v duchu. Protože já jsem chtěla dítě – a ihned jsem pochopil

Vykoukl na mě ze staré skříně na půdě. Ten kabát po babičce mě tak fascinoval, že jsem ho okamžitě začala nosit. V tu chvíli se začaly dít zázraky. Po smrti babičky jsem se zapojila do vyklízení jejího malého domečku na Vysočině i já. Bylo mi tehdy jednadvacet let, a neměla jsem ten víkend nic důležitého na práci. Nebyla jsem vdaná, děti jsem neměla, na žádný mejdan jsem se nechystala. Sedla js

Šermířské vystoupení jsme sledovali se zatajeným dechem. To jsme ještě netušili, že v noci nás čeká ještě silnější zážitek... Můj syn je od svého dětství posedlý historií. Je to jeho velký koníček, věnuje se také historickému šermu. Veškeré své volno od jara do podzimu tráví na hradech, zámcích, starých tvrzích a bojištích, kde spolu se stejnými nadšenci předvádí rekonstrukce dávných bitev. Jeh

Chodili jsme spolu do školy, ale pak nás život rozdělil. Vypadalo to, že tenhle vlak už jel a že už ho nedohoním, ale osud rozhodl jinak, S Alešem jsme na gymplu žertovali, že na sebe možná zbudeme – a pak že se vezmeme. Nikdy jsme spolu nechodili a ani žádné společné zájmy jsme neměli. Já jsem byla spíš taková zasněná, ležící v knihách, on velký sportovec a idol dívek. Líbil se mi, to ano. Líb

Aprílové žertíky mohou být velká legrace, ale když to přeženete, napáchané škody už nikdy nevezmete zpátky. V mládí jsem aprílové žertíky zbožňovala. Měla jsem smysl pro kanadské žertíky, a proto jsem se na 1. duben vždycky pečlivě připravovala. Později jsem na tento bláznivý zvyk rezignovala. Bylo to v době, kdy jsem měla malé děti, rodinu a starosti. Vzpomněla jsem si na něj až ve chvíli,

Mělo to být jen povyražení, po němž se Jiří vrátí zpátky ke své nastávající. Já se ale rozhodla jinak. Musel být už jenom můj! Osud mě za to potrestal. Můj život byl nuda a šeď, i když jsem byla atraktivní žena, nebyla jsem spokojená. V srdci jsem cítila spoustu nenaplněných ambicí. A pak mi do života vstoupil Jiří. Zajiskřilo to mezi námi na první pohled, když jsme se náhodou potkali na jedné

Myslela jsem si, že ho předělám, že se změní a nebude už tak přecitlivělý. Když ale přišly děti a problémy, myslela jsem, že náš vztah nevydrží. Libor je jedináček a jeho rodiče ho hodně rozmazlovali. Otec v něm viděl svého následovníka, musel se věnovat všemu, co bylo v rodě tradicí snad už od pátého kolena, maminka k němu vzhlížela a opečovávala ho, jako by byl princátko. Vždycky mu ve všem u