Léta si pěstuju doma čerstvé bylinky. Nečekaně mi vyrazila rostlina, nad kterou nám všem zůstal rozum stát. Mohla za to hlína z opuštěné vily? Nikdy jsem si nekupovala bylinky v obchodě, pokud to bylo možné, snažila jsem se vypěstovat všechno sama. Měli jsme velkou zahradu a skleník, kde se mi před několika lety povedlo vypěstovat dokonce malé melouny. Přes zimu jsem si pěstovala bylinky samoz

Byl jsem pozván na návštěvu do rodiny svého dávného přítele. Těšil jsem se, jak si krásně popovídáme. Místo toho jsem se ztrapnil a vystrašil sám sebe. Tu židli snesli z půdy. Byla opravdu nepřehlédnutelná. Patřila pradědečkovi, který se dožil téměř stovky. Tak mi to alespoň řekl můj hostitel Filip, přítel ze studií archeologie. Vrátil jsem se z mezinárodní expedice, která v egyptské Sakkáře p

Začalo to lahví vína po večeři, najednou z toho byly dvě, tři... Neuvědomili jsme si, že se řítíme do problému. Pak nám osud nastavil zrcadlo. Když jsme měli malé děti, s manželem jsme moc nepili. Jenže jak čas šel, dcera i syn dospěli, vylétli z hnízda, pořídili si vlastní rodiny. Možná jsme se tak trochu nudili, nevím, ale najednou nám každý večer stála na stole u televize lahvinka vína, pak

Některým lidem by se měl domácí mazlíček zakázat. Nemají totiž čas ani vůli starat se o někoho jiného, než o sebe. Toho ošklivého psa jsem nedokázala odmítnout. Všechno se to odehrálo v době, kdy jsem se vrátila do zaměstnání po druhé mateřské. Narodili se mi dva synové krátce po sobě, po tak dlouhé době jsem se nemohla dočkat, až budu zase chodit mezi lidi. Nebyla jsem ve své kanceláři téměř š

Rodiče nám kladli na srdce, že lhát se nemá. Jenže pravda byla krutá! Dlouho jsem všem namlouvala, jak se mám dobře. Přitom jsem bojovala o život. Jako malá jsem byla zdravá holčička. Zato moje mladší sestra Vendula byla každou chvíli nemocná. Proto se všichni točili kolem ní, u mě si zvykli, že mi nikdy nic není. Neuměla jsme si stěžovat, brečet, litovat se. Když mi ve dvaceti letech lékaři di

Bylo to bezproblémové dítě, snaživý chlapec. Radovali jsme se, jak se nám nám povedl. Jenže čas běžel a my se začali bát, že zůstane navždy sám. Náš Dan byl jedináček. Měla jsem v mládí zdravotní problémy, kvůli kterým jsem se do těhotenství moc nehrnula. Nakonec jsem ale podstoupila velké riziko, protože touha po dítěti byla obrovská. Všechno ve dopadlo dobře. Já jsem své zdravotní problém

Byla jsem ještě malá holka. Já a mé spolužačky jsme obdivovaly jinou dívku. O sedm let starší a velmi krásnou. Tak jsme se jí chtěly ve všem vyrovnat. Bylo jí patnáct a jmenovala se Eliška. Krásná, jiná než všechny ostatní. Měla dlouhé blond vlasy, které se leskly na slunci jako medový samet. Její oči byly velké a modré, skoro jako by se v nich zrcadlil celý svět. Nesmírně krásná dívka, kterou

Každé léto jsem jezdila za prarodiči do malé vesnice, která byla tak odlehlá, že by ji málokdo našel na mapě. Ale tam jsem našla toho nejlepšího člověka. Zde jsem trávila dny plné dobrodružství, smíchu a bezstarostnosti. Hlavně díky němu. Mému nejlepšímu kamarádovi Tomášovi. Byl o rok starší, s hnědýma očima, které byly vždy plné zvědavosti. Jeho smích byl nakažlivý. Vzpomínám si, jak jsme si h

Po smrti manžela se mi zhroutil svět. Únik jsem v hledala v knížkách. A právě knížky mi jednoho dne přivedly do života spřízněnou duši. Nemohla jsem si přát lepšího manžela, než byl Petr. Seznámili jsme se náhodou během studií, když mě kamarádky přesvědčily, abych šla na večírek. Obvykle jsem si s vrstevníky nerozuměla – připadali mi hluční a dětinští. Petr byl jiný. Jako jediný do sebe nelil a

Jsem sice vdaná, ale svého muže mám „jen“ ráda. Ten, kterého jsem milovala celým srdcem, bohužel do mého života nepatří. Nevím, jestli to lze omluvit věkem nebo nedostatkem zkušeností. Kdysi jsem byla zamilovaná tak, jak se to povede jenom jednou za život. A pak jsem to celé pokazila. Tomáše jsem poznala jako středoškolačka na brigádě v jedné restauraci. Přestože jsme se tam pořádně nezastavili