Nikdy bych si nepomyslela, že něco takového dopustím. Nejsem typ, co střídá chlapy nebo vede dvojí život. Ale najednou v tom jsem. A čím déle to trvá, tím víc se v tom topím a neumím se z toho vyvléct. S Petrem jsme se znali roky. Byl můj nadřízený v reklamní agentuře, kde jsem dělala grafičku. Skvěle jsme si rozuměli, ale byl to vždy jen profesionální vztah. On měl rodinu, já taky. Když odešel

Znaly jsme se od základky. Alena byla vždycky ta, která všechno organizovala, všechno věděla nejlíp a všechny kolem sebe ovládala. Dnes vím, že to byl jen začátek jejího celoživotního manipulování. Bohužel jsme si to uvědomily až příliš pozdě. Byla krásná, sebevědomá, vtipná. Když jsme se ve dvaceti rozhlížely po klucích, ona si vždycky vybírala první. „Tenhle je můj,“ řekla suverénně o nějakém

Celé dny jsem trávila v práci a každý večer jsem si za odměnu uvařila špagety. Jednoho dne jsem se u regálu s těstovinami seznámila s mužem. Můj život je nekonečný kolotoč práce, termínů a sprintu od jednoho úkolu ke druhému. Miluji, co dělám, ale přiznávám, že někdy je to hodně náročné. Kulinářský rituál Po dlouhém dni toužím jen po chvilce klidu a talíři těstovin. Je to taková moje malá

Zjistila jsem, že lásku můžu potkat i v pozdním věku. Má dcera s tím má ale problém. Opravdu je nepřijatelné zamilovat se po šedesátce? Dlouho jsem si myslela, že život po rozvodu znamená jen věčný boj s osamělostí. Nevěřila jsem, že bych ještě někdy mohla cítit to, co kdysi, když jsem ještě byla mladá. Všechno se změnilo na kurzu tvůrčího psaní. Právě tam jsem potkala Pavla, muže, který mě

V důchodu jsme si s manželem pořídili malý domeček v přírodě. Hned první noc jsem zde měla podivný sen. Byl o ptáčkovi a skrytém pokladu. Bylo to krátce po tom, co jsme nastoupili s Jardou do důchodu. Nejprve já a poté se stal důchodcem i můj muž. Rozhodli jsme se, že přenecháme náš byt synovi a jeho přítelkyni, a za uspořené peníze si najdeme malý domek se zahradou v přírodě, kde si budeme uží

Vyrazila jsem na houby a ztratila jsem se. Netušila jsem, že v tom lesíku býval kdysi hřbitov, propadla jsem se do jednoho ze starých hrobů. Jsem nadšená houbařka, která brzy ráno nelení vydat se do lesů. Mám svá místa, ráda ale vyrážím i do těch neprobádaných. Tak jsem se nechala jednou zlákat kamarádkou na výlet do Lužických hor. Neustále mi vyprávěla, jak se odtud vrací s košíky plnými hu

Ta ženská za plotem mi pila krev. Zkusila jsem ji jednou uhranout a použít panenku voodoo, kouzlo se ale nepovedlo tak, jak bych čekala. Na mateřské jsem trávila většinu času v domku své babičky. Byla jsem šťastná, že je můj syn na čerstvém vzduchu, a babička byla zase ráda, že se o ni postarám. Manžel měl auto, nedělalo mu problém kaž­dý den jezdit do zaměstnání dvacet kilometrů. To místo bylo

Překvapilo mě, že mám takové schopnosti. Akvárium s rybičkami mi poskytlo pohled do budoucnosti. Kdysi jsem četla v jednom ezoterickém časopise, že je možné věštit z čehokoli. Moc jsem se tomu smála a říkala si, jestli se dá vidět budoucnost třeba také z toaletního papíru. Taková témata mne vždy bavila. Brala jsem to jako pohádku. Nikdy by mě nenapadlo, že bych nějaké jasnozřivé schopnosti ovlá

Snažila jsem se vydržet ve špatném manželství kvůli dceři. Bylo to náročné. Jednoho dne jsem tudíž zjistila, že už nemohu dál. Moje manželství byla katastrofa. Rozhodla jsem se vydržet do dceřiny dospělosti, protože ta malá měla tátu ráda. K ní se naštěstí choval docela hezky, se mnou jednal jako s opovrženíhodnou služkou, věčně na mě řval, ponižoval mě a zesměšňoval. Bylo těžké to vydržet, na

Měla jsem ty krásné dětské zážitky uložené v duši. Moc jsem chtěla po padesáti letech navštívit místa ze vzpomínek. Nebyl to ale dobrý nápad. Netušila jsem, jak moc odlišně vnímá dítě realitu. Dětství se mi uložilo v paměti jako bych se pohybovala v nějaké pohádce, a všechno se časem ještě díky fantazii vylepšilo. O tom všem, co jsem jako dítě zažila, jsem vyprávěla dětem a vnoučkům. Obrovsk