Zkoušela jsem nejrůznější věštecké praktiky. Žádná z nich nefungovala. Až jsem najednou uviděla v kávě děsivou budoucnost! Vidění do budoucnosti mě vždycky lákalo. Tato schopnost mě fascinovala a byl to důvod, proč jsem se snažila věštění naučit a zvládnout. Přihlásila jsem se postupně do různých kurzů, leč ačkoliv jsem se snažila, nezabírala jsem na nic. Byla jsem bez talentu a schopností. Toh

Když mi bylo padesát, myslela jsem si, že už mě v životě nic velkého nečeká. Pak přišel on a můj život se změnil… Měla jsem za sebou jedno manželství, dvě dospělé děti a svůj byt, ve kterém jsem si zvykla být sama. Pak přišel Petr, tichý, laskavý muž, vdovec s bolestnou minulostí, ale zároveň plný naděje. Naše cesty se propletly v době, kdy jsme oba hledali nový smysl života. Po roce známosti j

Znaly jsme se od školy a byly jsme kamarádky na život a na smrt. Nikdy by mě nenapadlo, že mi nepřeje můj kousek štěstí. Seděly jsme spolu od základky a hned jsme se staly nejlepšími kamarádkami. Protože měla přísné rodiče, kteří ji nikam nechtěli pouštět, dělala jsem jí často alibi. Udělala ze mě spolupachatele Když jednou moji rodiče odjeli na víkend k příbuzným do Prahy, nechali mě dom

Byli jsme s Tondou každý jiný, on ze statku, já z města. Bála jsem se, že jsme příliš rozdílní, než abychom spolu mohli žít. Skoro celé léto jsem tehdy probrečela. Byla jsem nešťastná, i když zase naopak chvílemi šťastná, zasněná a zamilovaná. Byli jsme s Tondou jako oheň a voda. Maminka mě utěšovala, že láska hory přenáší a všechno spraví, jenomže budoucí tchyně si zjevně myslela opak. Byla to

Výjimečný přírodní úkaz probudil nejspíš mé dávné vzpomínky. Možná jsem konečně našla odpověď, proč jsem nedokázala být nikdy opravdu šťastná. Prožila jsem celkem spokojený život průměrného člověka. Byly v něm věci dobré i zlé. Asi jako u každého. Nikdy jsem ale neprožila maximální štěstí ani největší lásku. Říkala jsem si, že toho asi nejsem schopná. A tak jsem se vdala z rozumu a vychovala dv

Ta soška ze svatého místa se stala obětí vandala. Musel jsem ji opravit. Za to mě čekala odměna. Při živelné pohromě se mému domu ani mně nic nestalo. Jako zázrakem! Cesta šplhala nahoru. Úměrně tomu se krátil můj dech. Městečko jsem nechal za sebou. Spadlo do údolí, ve kterém končila železnice, a jehož dominantou byla červená věž místního kostela na náměstí. Obloha nade mnou spustila temnou

Ráda si pohrávám s kyvadlem, je to moje oblíbená zábava, když jsem sama. Občas za mnou ale někdo přijde pro radu nebo s žádostí o pomoc. Nejsem zrovna zábavná a společenská. Vždy jsem byla spíše vážná a tichá. Věčně ponořená do svých myšlenek. Zlé jazyky o mně dokonce tvrdí, že se neusměju, jak je rok dlouhý. Přesto se mi jednou stal velmi humorný příběh, který ráda vyprávím. Jako vědma se s

Najít milého životního partnera je určitě velmi těžký úkol. A někdy se to při nejlepší snaze nepovede. Mně se to kupříkladu nepodařilo, byla jsem svobodná matka. Zůstala jsem s dcerkou sama, partner zmizel zanedlouho poté, co jsem mu oznámila, že bude tatínkem. Bylo mi jí líto, vyrůstat bez otce není pro dívku jednoduché, připravilo ji to o spoustu radosti. Zato jsme k sobě ne­uvěřitelně přilnu

Některé problémy se odehrávají jen v naší hlavě, ve skutečnosti vlastně vůbec neexistují. Vyhledávat problémy tam, kde nejsou, je zbytečné a vyčerpávající, to už dnes dobře vím. Vadilo mi, jak se můj muž chová k ostatním ženám. Hrozně mě to rozčilovalo. Myslím, že když jsme byli mladí, tak se to nestávalo, to měl oči opravdu jen pro mě. Ale postupem času se to plíživě měnilo k horšímu. Když nám

Byla jsem vždycky tak vyrovnaná a rozumná! Jenže pak přišla tragédie, se kterou jsem se nedokázala vyrovnat jinak, než pitím. Bylo mi čtyřicet a už jsem v dítě ani nedou­fala. Říkala jsem si, že jsme s mým mužem Tomášem čekali moc dlouho. Oba jsme chtěli vystudovat vysokou školu a pak se hmotně zajistit. Pak se mi ale už nedařilo otěhotnět. Ale nakonec se stal zázrak a narodila se Kristýnka. Vš