Zamilovala jsem se do Dušana, byl to hodný kluk, nosil mi květiny. Moji rodiče byli proti této známosti a přemlouvali mě, ať ji ukončím. Rodiče mi vybrali ženicha. Zní to jak z předminulého století, ale je to pravda. Říkali, že to se mnou myslí dobře, jenomže všichni víme, kam vede cesta, co je dlážděna dobrými úmysly. Dnes, řekne-li mi někdo, že to se mnou myslí dobře, otřesu se hrůzou. Z dobr

Bylo mi osmnáct a na krku jsem měla maturitu. Zrovna v té době jsem potkala v bistru moc hezkého kluka. Byla to láska na první pohled. Začínaly maturity a v rádiu hráli zasmušilou písničku Maturant od skupiny Katapult. Měla jsem přesně promyšlené a rozepsané, co všechno si musím během takzvaného svatého týdne nacpat do hlavy. Bylo potřeba, abych denně vstávala v půl páté a spát chodila po půlno

Byly jsme jen dvě. Já a moje dcera Klára. Bez jejího otce, bez velké rodiny, bez zázemí. Ale měly jsme sebe. A teď už ji nemám. Nám to stačilo. Byla moje radost, moje světlo, moje všechno. Když jsem večer zavírala oči, děkovala jsem, že ji mám. A ráno jsem vstávala s myšlenkou na ni. Smála se s hlavou zakloněnou, vždycky trochu víc než ostatní. Jako by říkala, že se nebojí života. Smála se.

Bydlím sama se svým psem Bobem. Všechno bylo v pořádku do doby, než jsem začala sestavovat strom mého rodu. Dlouhé roky jsem přemýšlela nad tím, že bych se pokusila vypátrat svoje předky a sestavila strom našeho rodu. Plná nadšení jsem se pustila do hledání informací. Rodné listy rodičů a prarodičů posloužily v místní matrice k dohledání další generace předků. Potom už to bylo složitější, neboť

Kdysi jsem si nechala číst budoucnost z ruky. Bylo to ze zvědavosti. Roky plynuly a já už vůbec nečekala, že se to splní… Na splnění některých předpovědí si člověk musí v životě déle počkat. Někdy i desítky let. Dnes už ovšem věřím tomu, že naše budoucnost je někde předem zapsaná a že někteří lidé ji skutečně mohou vidět. Každoroční vesnická zábava Nechala jsem si kdysi dávno věštit z ruk

Našla jsem skrýš s fotografiemi. Zjistila jsem, že mě s babičkou spojuje symbol draka, který mě zavedl na novou životní cestu. Když mi zemřela babička, bylo nutné vyklidit její domek. Já si vzala na starost půdu, kam by se rodičům špatně dostávalo. Byla plná prachu a krámů, žádné poklady jsem nenašla. Až když jsem měla skoro hotovo, všimla jsem si v podlaze pod prknem malé díry. Čekala tam n

Když se mi syn Honza ženil, měla jsem radost. S Martinou, která byla milá a inteligentní, chodil už celou věčnost. A já se těšila na velkou rodinu a na vnoučátka. Doufala jsem, že se s Martinou staneme dobrými přítelkyněmi, že budeme trávit čas společně a že mi ona bude jakousi dcerou, kterou jsem nikdy neměla. Ale čím dál víc jsem začala mít pocit, že něco není v pořádku. Že mezi námi není ta

Někdy mi přijde, že jsme se narodili s úkolem stát se rodiči svých rodičů. Vždyť život je takový smutný, nevyhnutelný cyklus. Když jsem byla mladší, nikdy jsem si neuměla představit, že se jednou budeme muset postarat o rodiče, kteří nám celý život dávali vše. Teď se situace obrátila a je na nás, postarat se o ně. Spolehlivá rodina Moje sestra Jana a bratr Petr jsou moje nejbližší rodina.

Musím se svěřit se zradou, která ještě dnes pálí jako čert. Ta zrada přišla od někoho, kdo mi byl nejbližší. Moje vlastní sestra mi přebrala manžela. Tomáše jsem poznala na vysoké škole. Byl to kluk s neposednými kudrnatými vlasy a smíchem, který dokázal rozzářit i ten nejtemnější den. Zamilovali jsme se do sebe rychle a bezhlavě. Po dvou letech jsme se vzali a založili rodinu. Měli jsme dvě

Byla jsem po rozvodu, sama a nic mě netěšilo. Když přišla má kamarádka s nápadem na společné podnikání, znova mě to nakoplo. A to byla chyba. Radku jsem potkala v pro mne těžké době. Přestěhovala jsem se do nového města a změnila jsem práci. Chtěla jsem opustit starý život, ve kterém bylo hrozné manželství a domácí násilí. Nechala jsem se týrat Ve svazku s tyranem jsem vydržela skoro dvac