Po rozchodu jsem si pronajala malou garsonku. Jak se ale vzápětí ukázalo, neobývala jsem ji pouze já sama. Ponechala jsem rozsvícené světlo, ale ani to nezabránilo záhadné bytosti se projevit. Tajemná síla postupně měnila způsoby, jakými mě chtěla vyděsit. Šokující příhody nakonec měly své vysvětlení, ze kterého však rovněž běhal mráz po zádech. Záchvaty smutku Stalo se mi to před mnoha l

S mužem jsme se přestěhovali na vesnici. První noc jsme zaslechli vytí psa z vedlejší zahrady. Nechápali jsme to, protože dům nebyl obydlený. Když jsme se s manželem Václavem blížili k šedesátce, dohodli jsme se, že se z města odstěhujeme. Opustili jsme náš byt a pořídili si menší domeček na vesnici. Malý domeček byl podle našich představ. Jednalo se o místo, kde kolem nás stály další tři do

Dodnes mám stále před očima obraz, který se mi zaryl do paměti. „Tvá sestřička už není,“ říkali. Jak není, vždyť byla mladší! Bylo mi tehdy 10 let a Markéta byla o dva roky mladší. To přece nedávalo smysl. Děti neumírají. I já jsem se cítila nesmrtelná. Tehdy mi řekli, že odešla do nebíčka. Proč? Tam odešla tenkrát babička, která byla stará. Proč šla má sestřička? Prázdný pokoj Nebyla to

Můj muž byl vždycky zapřisáhlým pejskařem, kočky upřímně nesnášel. Nikdy mi doma žádnou nedovolil. Jeho názor pak ale změnila jediná návštěva. Lidé se velmi často dělí na pejskaře a kočkaře, a tyto dvě skupiny spolu nevycházejí dobře. Já mám ráda zvířata obecně, jak psy, tak kočky. Když bych si ale měla vybrat jediného domácího mazlíčka, byla by to kočka. Mám je přece jen o něco raději. Můj muž

Můj muž byl mým opakem. Nebyla jsem s ním nešťastná, ale o velkém štěstí se také mluvit nedalo. Až nedávno jsem našla toho pravého. Vdala jsem se až po dvacítce, což v době mého mládí bylo spíše pozdě. Mnoho spolužaček bylo už povdávaných a každá tlačila před sebou kočárek. Já odmaturovala na střední škole, a nejraději bych bývala pokračovala na vysokou, kdybych k tomu měla podmínky. Jenže doma

Každá máma vaří nejlépe, to je známá věc. Neměla by toho ale zneužívat k tomu, aby manželku svého syna ponižovala. Já své snaše chtěla pomoct. Moje snacha Alenka je hodná holka. To jsem zjistila hned, jak jsem ji poznala. Na to mají matky nos. Pokud jsou tedy moudré a nechtějí si za každou cenu udržet u svého syna místo královny. Jediné, co by se Alence dalo vytknout, je to, že to byla tak troc

Už jsem ani nedoufala, že mě ještě v životě čeká nějaké dobrodružství, ale pak přišel vnuk s tím bláznivým nápadem. Jsem mu tolik vděčná! Celý život jsem pracovala jako učitelka v mateřské školce a později jako vychovatelka v základní škole. Vždycky jsem kolem sebe měla spoustu malých dětí. S dětmi jsem to uměla, měla jsem dojem, že mě mají rády. Taky jsem si pořídila s manželem hned tři dět

Měla jsem těžký život, ale se ctí jsem to vydržela. Tchyně se ke mně chovala všelijak, manžel pil. Ovšem syn se naštěstí vydařil. Soužití s tchyní nebylo nic, na co bych ráda vzpomínala. Nějakou dobu jsme v jejím malém rodinném domku s manželem i bydleli. Nedalo se to vydržet. Byla to absolutní velitelka. Jakmile jste řekli, udělali nebo si, řečeno jen s malou nadsázkou, pomysleli cokoli jiného

Jednou se mi ve velmi živém a napínavém snu zjevil dědeček. Řádila druhá světová válka, a on šel s rýčem zakopat naše cennosti. Pak ho ale zabila bomba. Když můj děda vyšel ze své dílny směrem k zahradě, která tvořila uprostřed rodinného domku zelenou oázu, ozvaly se v dáli rány, které působily jako mnohonásobný hrom. Záblesky se kmitaly na pozadí zamračené oblohy, kvílela siréna. Válka spěla d

Osud mě nečekaně a tvrdě srazil na kolena. Loučila jsem se s rodinou a chystala se za manželem. Pak jsem si ale řekla, že musím zkusit bojovat. Měla jsem spokojený a vyrovnaný život. O to horší byl pád, který přišel v podzimu mého života. Všechno začalo odchodem syna do ciziny, vzápětí nato zemřel manžel a pak se zhroutilo mé zdraví. Jistě to bylo následkem dlouhého smutku a psychického vypětí