Vykoukl na mě ze staré skříně na půdě. Ten kabát po babičce mě tak fascinoval, že jsem ho okamžitě začala nosit. V tu chvíli se začaly dít zázraky. Po smrti babičky jsem se zapojila do vyklízení jejího malého domečku na Vysočině i já. Bylo mi tehdy jednadvacet let, a neměla jsem ten víkend nic důležitého na práci. Nebyla jsem vdaná, děti jsem neměla, na žádný mejdan jsem se nechystala. Sedla js

Šermířské vystoupení jsme sledovali se zatajeným dechem. To jsme ještě netušili, že v noci nás čeká ještě silnější zážitek... Můj syn je od svého dětství posedlý historií. Je to jeho velký koníček, věnuje se také historickému šermu. Veškeré své volno od jara do podzimu tráví na hradech, zámcích, starých tvrzích a bojištích, kde spolu se stejnými nadšenci předvádí rekonstrukce dávných bitev. Jeh

Chodili jsme spolu do školy, ale pak nás život rozdělil. Vypadalo to, že tenhle vlak už jel a že už ho nedohoním, ale osud rozhodl jinak, S Alešem jsme na gymplu žertovali, že na sebe možná zbudeme – a pak že se vezmeme. Nikdy jsme spolu nechodili a ani žádné společné zájmy jsme neměli. Já jsem byla spíš taková zasněná, ležící v knihách, on velký sportovec a idol dívek. Líbil se mi, to ano. Líb

Aprílové žertíky mohou být velká legrace, ale když to přeženete, napáchané škody už nikdy nevezmete zpátky. V mládí jsem aprílové žertíky zbožňovala. Měla jsem smysl pro kanadské žertíky, a proto jsem se na 1. duben vždycky pečlivě připravovala. Později jsem na tento bláznivý zvyk rezignovala. Bylo to v době, kdy jsem měla malé děti, rodinu a starosti. Vzpomněla jsem si na něj až ve chvíli,

Mělo to být jen povyražení, po němž se Jiří vrátí zpátky ke své nastávající. Já se ale rozhodla jinak. Musel být už jenom můj! Osud mě za to potrestal. Můj život byl nuda a šeď, i když jsem byla atraktivní žena, nebyla jsem spokojená. V srdci jsem cítila spoustu nenaplněných ambicí. A pak mi do života vstoupil Jiří. Zajiskřilo to mezi námi na první pohled, když jsme se náhodou potkali na jedné

Myslela jsem si, že ho předělám, že se změní a nebude už tak přecitlivělý. Když ale přišly děti a problémy, myslela jsem, že náš vztah nevydrží. Libor je jedináček a jeho rodiče ho hodně rozmazlovali. Otec v něm viděl svého následovníka, musel se věnovat všemu, co bylo v rodě tradicí snad už od pátého kolena, maminka k němu vzhlížela a opečovávala ho, jako by byl princátko. Vždycky mu ve všem u

Moje sestra byla posedlá láskou ke koním. V osmnácti si svůj sen částečně splnila, když dostala od maminky peníze, které jí našetřila. Získala tak víc, než tehdy doufala. Nebyli jsme žádní boháči. Zejména po smrti otce se měla maminka co ohánět. Ale i tak se jí dařilo nám, třem dcerám, něco naspořit, což považuji dodnes za neuvěřitelné. Ta z dcer, která oslavila osmnáctiny, dostala našetřenou č

Muže jsem si přestávala vážit do doby, než jsem o něj málem přišla. Stačí málo a člověk pochopí, co pro něj ten druhý znamená. Lubor už mi pár posledních let lezl krkem. Přestávala jsem věřit v naše manželství a občas mě napadalo, jaké by to bylo, kdybychom se rozvedli. Pak se všechno kvůli jeho nemoci změnilo a já si uvědomila, že o něj nechci přijít. Nebude lepší rozvod? Když jsem slyše

S manželem jsme spolu byli dvacátým rokem. Když začal pracovat jako řidič mezinárodní dopravy, začala se z našeho vztahu pomalu vytrácet vášeň. V patře pod námi bydlela stará paní, která odešla do domu pro seniory. „To jsem zvědavá, kdo tam bude bydlet nový,“ pomyslela jsem si v duchu. Za nějaký čas, vracela jsem se zrovna z práce, mi v domovních dveřích dával přednost sympatický muž, kterého j

Mít současně dva muže v mém věku není výhra. Tím spíš, že jeden je obézní, nudný, ale zajištěný, zatímco ten druhý je jen lehkomyslný dobrodruh. Jsem už ale ve věku, kdy si dvakrát vybírat nemohu. Nouzi o pořádného chlapa mají i mladé a krásné slečny, a to já už dávno nejsem. Navíc muži umírají o několik let dřív než ženské. Takže v pokročilém věku se počet vhodných partnerů značně úží. Těch