Na malou Kačenku nikdy nezapomenu. Tvrdila, že mě dávno zná. Opravdu jsem se kdysi kamarádila s dívkou jako ona, pak se ale stala tragédie... Děti si údajně pamatují různé zážitky ze svého předešlého života, které později zapomenou. To se píše v knihách o reinkarnacích. Nevím, co je na tom pravdy, ale já jednou potkala holčičku, která mě děsila tím, co mi vyprávěla. Nejen o sobě, hlavně o mně.

Myslela jsem si, že to bude nejlepší koupě mého života. V noci mi ale přišla zpráva od bratra, že mám investovat jinak. Bratr ale ráno o ničem nevěděl. V životě jsem se vždy vyhýbala riskantním krokům. Zejména různých obchodů jsem se bála, bez právníka a odborníka jsem se nikdy nerozhodovala. Jenže najednou jsem propadla panice. Inflace byla vysoká a v televizi strašili tím, že musíme někam ryc

Byla to potvora. Svedla mého muže a neváhala k tomu použít kouzla a čáry. Musela jsem jí oplatit stejnou mincí, aby byl Venca zase jen můj! Od první chvíle, kdy jsem tu ženskou viděla, mi bylo jasné, co je zač. Přistěhovala se do našeho sousedství původně s partnerem. Byl to takový neduživý chudáček, nemluva, kterého měla místo psa. Jen mu dávala příkazy a rozkazy, co má udělat, ani mu pořádně

Láska kvete v každém věku. Poté, co mi zemřel celoživotní partner, jsem se přihlásila na seznamku a našla štěstí! Ráda bych vám vyprávěla příběh, který není smutný, ale dojemný. Dovedla mě k tomu moje sousedka, která, ač je jí jen lehce přes padesát let, nemá odvahu to změnit. Já jsem to udělala! Nerada chodím s kůží na trh a svěřuji se se svým životem, ale právě proto, že vím, že je spousta že

Vesnice neměla hospodu, prodejnu ani kostel. Byla tu jen kaplička, zchátralá autobusová zastávka a rybník s několika kachnami. Když jsem se od rodičů dozvěděla o tom stěhování, málem jsem spadla ze židle. Ani neumím vypovědět, jak moc jsem milovala městský život. Na můj názor se neptali Nejdřív jsem si myslela, že je to apríl a že je to vtip, protože taková pohroma se v mém životě přihodi

Kolegyni jsem považovala za svůj vzor. Nakonec jsem zjistila, že za líbivou fasádou se skrývá zlá a zákeřná osoba, která se ničeho neštítí. Anna byla sociální pracovnice, stejně jako já. Pracovaly jsme společně na oddělení péče o seniory. Na začátku naší spolupráce jsme si rozuměly skvěle. Byla vnímavá, empatie z ní přímo sršela, a především měla vždy dobré rady, jak se postarat o pacienty. A j

V mém věku už má každý něco za sebou. Já například chvíle plné lásky, dvě manželství, dvě bolestná zklamání i hluboké propady a také dva nechutné rozvody. Přesto jsem si řekla, že si zasloužím ještě jednu šanci. Život není jen o samotě, smíření a nostalgii nad tím, co bylo. Je o tom, co ještě může být… Po dvou rozvodech bych si mohla říct: „Stačilo. Muži jsou všichni stejní.“ Ale to bych se vzd

Být matkou není nikdy snadné. Ale co když se z vašich dětí stanou dospělí lidé, kteří se nesnáší? To je situace, se kterou si teď nevím rady. I když jsem si vždycky přála, aby byli sourozenci oporou jeden druhému, realita je úplně jiná. Mám dvě děti, dceru a syna, a jsou to dvojčata. V dětství byli nerozluční. Hráli si spolu, tajně si šeptali do ucha, smáli se stejným hloupostem. Když jeden dos

Na rozcestí se rozdělili a zamířili na vrchol. Po hodině čekání začali být všichni nervózní. Kam se poděli jejich kamarádi? Tento pozoruhodný příběh se stal mojí starší sestře Ireně a jejím přátelům, když chodili na vysokou školu a o víkendech pořádali s partou výpravy do hor. Já jejich vyprávění ale pevně věřím, protože Irena stála vždy nohama pevně na zemi. Nějaké fantazie nebo výmysly k ní n

Měla to být cesta z práce domů jako každá jiná. Ale zahlédla jsem v parku starší ženu, které se udělalo špatně. Tak jsem zasáhla. Myslela jsem si, že si nezasloužím zázrak. A přece mě potkal. Zachránila jsem lidský život a dobré síly se mi za můj čin odměnily. Měla jsem možnost vybrat si tři věci, které jsem si přála, po kterých jsem toužila. Moc dlouho jsem neváhala a řekla jsem, co bych si př