Přála jsem si mít starožitné hodiny. Měla jsem štěstí. Když jsme šli s manželem na bleší trhy, přesně jedny takové tam jeden pán prodával. Vždycky jsem tíhla ke starožitnostem, mohla jsem hodiny stát v krámě a obdivovat staré kousky. Vysnila jsem si, až budu vydělávat víc peněz, koupím si domů nějaký krásný starý kousek nábytku nebo doplněk. Čas od času jsme s manželem chodili na bleší trhy.

Našeho syna jsme vychovávali tak, že měl pevně stanovené hranice, ale stejně tak dostával hodně lásky. Teď se ocitl na cestě, které nerozumím. Vždycky jsem věřila, že Míru vychovám správně, že bude mít silné základy, aby uspěl v životě. Měl talent, měl možnost studovat, vždycky byl vnímavý a měl spoustu přátel. Začal se měnit Nejprve to byly drobné změny, které jsem si ještě neuvědomovala

Pálení čarodějnic je u nás tradicí. Seděli jsme kolem ohně a popíjeli, po půlnoci mě ale napadl pták jako z hororu. Poslala ho na mě zlá sousedka? Pálení čarodějnic pro nás vždycky znamená velkou zábavu a radost až do rána. Tuto tradici se snažili v naší vsi místní držet i v době mého dětství, i když tomu nebyl minulý režim zrovna nakloněný. Dodnes se tu scházíme na fotbalovém hřišti, rozdělají

Nemohla jsem se vzpamatovat z těžkých nočních můr. V mých snech se moje dcera propadala do pekla. Pomohla až odbornice na minulé životy. Ta mi dala dobrou radu. V mém dětství a mládí se žádná dramata nekonala. Měla jsem klidné a šťastné dětství. Manžela jsem si vybrala z pohodové rodiny a on mi byl dobrou oporou ve všech těžkých chvílích. A ty přišly velmi záhy. Do roka a do dne po svatbě. O pr

Tu legendu mi vyprávěla babička. Kolem statku pod naším hradem se čas od času objevuje přátelský čuník. Kdo ho uvidí, tomu přinese zlatou odměnu. K babičce jsem jezdívala často. Měla hezký domek na kopci a z okna pokoje, kde jsem spala, byl krásný výhled na zříceninu nedalekého hradu, kam jsme občas pořádali výlety spojené se sbíráním hub, malin a ostružin. Představa, jak nám babička udělá skvě

Prošla jsem v práci tvrdou šikanou. Žádný z kolegů, se kterými jsem vždy dobře vycházela, se za mě nepostavil. Dokonce ani Šárka. Na základní škole jsem pracovala ráda do té doby, než mě začal tvrdě šikanovat ředitel. Bylo to naprosto nespravedlivé a všichni to věděli. Chtěl se mě zbavit a přijmout místo mě svou známou, mladou krev. Povídalo se, že s ní chodí a hodlá jí prokázat službičku. Prez

Bylo stylové zamilovat se, zrovna když se blížil nejkrásnější měsíc v roce. Ale ke svatbě, kterou jsem si tak přála, vedla ještě dlouhá cesta. Nějak jsem neměla na kluky štěstí. Byla jsem tichá a neprůbojná, spíš taková šedivá myška, na rozdíl od kamarádek, které oslňovaly vodopády zlatých či rusých vlasů a energickou povahou. Moji rodiče, a zejména babička, která u nás bydlela, těžce nesli, že

Tak už to mezi dětmi bývá. Kluk s nadváhou je často terčem posměchu vrstevníků. Můj vnuk Davídek tak už asi ztratil veškeré sebevědomí. V našem rodě jsme na tom všichni stejně. Jako děti jsme byli baculatí, dobře živení. Až někdy kolem třináctého roku jsme začali rychle růst a tak nějak jsme se z té tloušťky vytáhli. Nabírat jsme pak začali zase až po padesátce. Tak to prostě u nás bylo po gene

Naše Karolínka byla vždycky tak poslušná a opatrná! Nikdy by nejela na kole bez helmy. Jen jednou to udělala a málem se stala velká tragédie. Byli jsme běžná rodina. S manželem a dcerou jsme jezdili kaž­dé léto na aktivní dovolenou za krásami naší země. Kola byla naší vášní. Bez nich jsme nejeli ani o víkendu na chalupu. Jakmile bylo Karolínce osm, odvážili jsme se s koly i do zahraničí. Nik

Nemohli jsme uvěřit svým očím, kdo to na dvorku vyjídá misku našemu psovi. Byl to lišáček, a byl tak malý a úplně opuštěný! Že se nám po vesnici v noci procházely lišky, o tom jsme věděli. Kdo neměl psa, ale zato vlastnil slepice, tomu občas zavítaly do kurníku. Toho jsme se my nebáli, protože slepice ani jinou drůbež jsme nechovali. Po smrti maminky jsme se zvířaty skončili, já na to nebyla, v