Některým lidem by se měl domácí mazlíček zakázat. Nemají totiž čas ani vůli starat se o někoho jiného, než o sebe. Toho ošklivého psa jsem nedokázala odmítnout. Všechno se to odehrálo v době, kdy jsem se vrátila do zaměstnání po druhé mateřské. Narodili se mi dva synové krátce po sobě, po tak dlouhé době jsem se nemohla dočkat, až budu zase chodit mezi lidi. Nebyla jsem ve své kanceláři téměř š

Rodiče nám kladli na srdce, že lhát se nemá. Jenže pravda byla krutá! Dlouho jsem všem namlouvala, jak se mám dobře. Přitom jsem bojovala o život. Jako malá jsem byla zdravá holčička. Zato moje mladší sestra Vendula byla každou chvíli nemocná. Proto se všichni točili kolem ní, u mě si zvykli, že mi nikdy nic není. Neuměla jsme si stěžovat, brečet, litovat se. Když mi ve dvaceti letech lékaři di

Bylo to bezproblémové dítě, snaživý chlapec. Radovali jsme se, jak se nám nám povedl. Jenže čas běžel a my se začali bát, že zůstane navždy sám. Náš Dan byl jedináček. Měla jsem v mládí zdravotní problémy, kvůli kterým jsem se do těhotenství moc nehrnula. Nakonec jsem ale podstoupila velké riziko, protože touha po dítěti byla obrovská. Všechno ve dopadlo dobře. Já jsem své zdravotní problém

Byla jsem ještě malá holka. Já a mé spolužačky jsme obdivovaly jinou dívku. O sedm let starší a velmi krásnou. Tak jsme se jí chtěly ve všem vyrovnat. Bylo jí patnáct a jmenovala se Eliška. Krásná, jiná než všechny ostatní. Měla dlouhé blond vlasy, které se leskly na slunci jako medový samet. Její oči byly velké a modré, skoro jako by se v nich zrcadlil celý svět. Nesmírně krásná dívka, kterou

Každé léto jsem jezdila za prarodiči do malé vesnice, která byla tak odlehlá, že by ji málokdo našel na mapě. Ale tam jsem našla toho nejlepšího člověka. Zde jsem trávila dny plné dobrodružství, smíchu a bezstarostnosti. Hlavně díky němu. Mému nejlepšímu kamarádovi Tomášovi. Byl o rok starší, s hnědýma očima, které byly vždy plné zvědavosti. Jeho smích byl nakažlivý. Vzpomínám si, jak jsme si h

Po smrti manžela se mi zhroutil svět. Únik jsem v hledala v knížkách. A právě knížky mi jednoho dne přivedly do života spřízněnou duši. Nemohla jsem si přát lepšího manžela, než byl Petr. Seznámili jsme se náhodou během studií, když mě kamarádky přesvědčily, abych šla na večírek. Obvykle jsem si s vrstevníky nerozuměla – připadali mi hluční a dětinští. Petr byl jiný. Jako jediný do sebe nelil a

Jsem sice vdaná, ale svého muže mám „jen“ ráda. Ten, kterého jsem milovala celým srdcem, bohužel do mého života nepatří. Nevím, jestli to lze omluvit věkem nebo nedostatkem zkušeností. Kdysi jsem byla zamilovaná tak, jak se to povede jenom jednou za život. A pak jsem to celé pokazila. Tomáše jsem poznala jako středoškolačka na brigádě v jedné restauraci. Přestože jsme se tam pořádně nezastavili

Domnívali jsme se, že je ten zchátralý dům zcela opuštěný. Pak jsme z něj ale opakovaně slyšeli hlasy. Nikoho jsme ale neviděli. Celkem často jezdím na svou chatu u lesa na kraji obce. Protože ráda chodím s přítelem na procházky, většinou společně zamíříme právě do blízkého lesa. Naše cesta obvykle vede kolem opuštěného starého domu. Jednou se ale stalo něco, co v nás vyvolalo dojem, že v tom d

Byla jsem odvážná a chtěla přijít na to, zda je místní legenda pravdivá. Vydala jsem se tedy na jedno začarované místo v lese. Přes varování místních obyvatel jsem pokoušela osud a málem se mi to nevyplatilo! Existují totiž legendy, jejichž pravdivost bychom raději neměli zkoumat. Poznala jsem to na vlastní kůži. Byla jsem zvědavá a málem jsem na to doplatila. Nemohla jsem se dostat ze začarova

Přála jsem si mít starožitné hodiny. Měla jsem štěstí. Když jsme šli s manželem na bleší trhy, přesně jedny takové tam jeden pán prodával. Vždycky jsem tíhla ke starožitnostem, mohla jsem hodiny stát v krámě a obdivovat staré kousky. Vysnila jsem si, až budu vydělávat víc peněz, koupím si domů nějaký krásný starý kousek nábytku nebo doplněk. Čas od času jsme s manželem chodili na bleší trhy.