Ani ve snu by mě nenapadlo, že jednou budu babičkou pěti vnoučat. Tento rok je pro mě vůbec rokem pětek. Je mi totiž teprve pětašedesát… Dnes, v den svých narozenin, se s úsměvem ohlížím zpět a přemýšlím, jak rychle čas letí a jaké krásné, ale i náročné chvíle mi život s velkou rodinou přinesl. Chtěla bych se s vámi podělit o to, jaké to je být babičkou takové početné party. Začátek velké ro

S Janem jsme se seznámili v práci. Často jsme spolupracovali, takže se nikdo nedivil, když mezi námi přeskočila jiskra. Když se mi vyznal ze svých citů s prosbou, jestli s ním chci chodit, odpověděla jsem: „Ano, ale pokud nám to vydrží pět let, požádáš mě o ruku,“ řekla jsem a on se na mě nechápavě podíval. Oběma nám totiž táhlo na šedesát. Pokud spolu zůstaneme, jistě nás čekají nemoci. Nechci

Šedesátka už mi klepe na dveře. Vnoučata nemám a ani mít nebudu, sama jsem totiž nikdy neměla děti. Tolik jsem však chtěla. Jmenoval se Ondřej a byl jen o pár měsíců starší než já. Bydlel nedaleko od nás a znali jsme se snad odmalička. Pokud mi ještě paměť dovolí dostat se do našich školních let, vidím tlupu veselých rošťáků, mezi nimi okatou černovlasou holčičku se dvěma copy a modrookého hube

Pracuju jako pokladní v supermarketu a za léta, co v obchodě pracuji, jsem viděla ledacos. Ale kolegyně Petra mě šokovala. Byla to prodavačka, která kradla zboží a sváděla to na zákazníky. Takže nešlo jen o její krádeže, ale zároveň i o pomluvy slušných, většinou starších lidí, a ty lži je ničily. Mnozí k nám ze strachu z ostudy přestali chodit. Podivné krádeže Petra byla mladá, asi třice

Loni jsem byla v nemocnici kvůli operaci kolene. Operace jsem se bála, ale ta zdaleka nebyla tím nejhorším, co mě v nemocnici potkalo. Problémem bylo chování zdravotní sestry Dany, která svými slovy a jednáním zraňovala mě i ostatní pacienty. Její ponižování mě pronásleduje dodnes. Copak jste dítě? Ležela jsem na oddělení chirurgie, slabá po operaci. Sloužila sestra Dana, asi čtyřicátnice

Vždycky jsem si myslela, že rodina je základ všeho. Že když se člověk snaží, vše vydrží a odpustí, tak se nakonec všechno spraví. Mýlila jsem se. Teď, po tolika letech, kdy jsem se snažila držet pohromadě svůj malý svět, musím přiznat, že to tedy byla pěkná mýlka. Moje snacha Hana je kapitola sama o sobě. Přišla do naší rodiny jako blesk z čistého nebe. Mladá, úspěšná, sebevědomá. A vše, co jse

Sama jsem vychovávala čtyřletého syna. Někdy to byla pořádná jízda. Jako tehdy, když se v nestřeženém okamžiku ztratil v obchodním centru. Můj syn David se totiž rozhodl, že si se mnou zahraje na schovávanou. Zatímco on to bral jako dobrodružnou hru a zábavu, já byla na omdlení. A nikdy by mě nenapadlo, jak taková šílená situace může dopadnout. Energické dítě Po rozvodu jsem to neměla jed

Když jsem byla mladší, myslela jsem si, že domov je jen místo, kde člověk bydlí. Dnes vím, že domov je mnohem víc! V určitém věku pro nás začíná být náš domov mnohem víc. Nejenže jsme k němu často připoutáni mnohem víc, než by se nám možná líbilo. Protože zdraví už tak neslouží, ale hlavně se pro nás stane sbírkou příběhů, smíchu, slz a lásky, která provázela celý náš život. Dům, který nás s

Je to hrozná nemoc. Bere vám slova, paměť a mění vás v jiného člověka. Alzheimer mi vzal kamarádku z dětství. Poprvé jsme se viděly v první třídě. Seděla v lavici přede mnou, copánky stažené červenou mašlí. Sylva se jmenuje. Skamarádily jsme se a od té první třídy jsme se staly nerozlučnými. Byla to kamarádka, která znala všechny moje lásky, pády, ztráty i vítězství. Chodily jsme spolu na tanco

Po rozvodu jsem hledala klidné a tiché místo. V novém domě jsem ale zažila spíše něco děsivého a nepochopitelného. Může se brána mezi naším světem a tím nadpřirozeným vyskytovat v naší blízkosti? Po jisté zkušenosti jsem přesvědčená o tom, že ano. Stalo se to už dávno, ale v paměti to mám čerstvé, jako by k tomu došlo včera. Záhadné ztráty Měsíc po nastěhování do nového bytu se mi začaly