Výjimečný přírodní úkaz probudil nejspíš mé dávné vzpomínky. Možná jsem konečně našla odpověď, proč jsem nedokázala být nikdy opravdu šťastná. Prožila jsem celkem spokojený život průměrného člověka. Byly v něm věci dobré i zlé. Asi jako u každého. Nikdy jsem ale neprožila maximální štěstí ani největší lásku. Říkala jsem si, že toho asi nejsem schopná. A tak jsem se vdala z rozumu a vychovala dv

Ta soška ze svatého místa se stala obětí vandala. Musel jsem ji opravit. Za to mě čekala odměna. Při živelné pohromě se mému domu ani mně nic nestalo. Jako zázrakem! Cesta šplhala nahoru. Úměrně tomu se krátil můj dech. Městečko jsem nechal za sebou. Spadlo do údolí, ve kterém končila železnice, a jehož dominantou byla červená věž místního kostela na náměstí. Obloha nade mnou spustila temnou

Ráda si pohrávám s kyvadlem, je to moje oblíbená zábava, když jsem sama. Občas za mnou ale někdo přijde pro radu nebo s žádostí o pomoc. Nejsem zrovna zábavná a společenská. Vždy jsem byla spíše vážná a tichá. Věčně ponořená do svých myšlenek. Zlé jazyky o mně dokonce tvrdí, že se neusměju, jak je rok dlouhý. Přesto se mi jednou stal velmi humorný příběh, který ráda vyprávím. Jako vědma se s

Najít milého životního partnera je určitě velmi těžký úkol. A někdy se to při nejlepší snaze nepovede. Mně se to kupříkladu nepodařilo, byla jsem svobodná matka. Zůstala jsem s dcerkou sama, partner zmizel zanedlouho poté, co jsem mu oznámila, že bude tatínkem. Bylo mi jí líto, vyrůstat bez otce není pro dívku jednoduché, připravilo ji to o spoustu radosti. Zato jsme k sobě ne­uvěřitelně přilnu

Některé problémy se odehrávají jen v naší hlavě, ve skutečnosti vlastně vůbec neexistují. Vyhledávat problémy tam, kde nejsou, je zbytečné a vyčerpávající, to už dnes dobře vím. Vadilo mi, jak se můj muž chová k ostatním ženám. Hrozně mě to rozčilovalo. Myslím, že když jsme byli mladí, tak se to nestávalo, to měl oči opravdu jen pro mě. Ale postupem času se to plíživě měnilo k horšímu. Když nám

Byla jsem vždycky tak vyrovnaná a rozumná! Jenže pak přišla tragédie, se kterou jsem se nedokázala vyrovnat jinak, než pitím. Bylo mi čtyřicet a už jsem v dítě ani nedou­fala. Říkala jsem si, že jsme s mým mužem Tomášem čekali moc dlouho. Oba jsme chtěli vystudovat vysokou školu a pak se hmotně zajistit. Pak se mi ale už nedařilo otěhotnět. Ale nakonec se stal zázrak a narodila se Kristýnka. Vš

Když se dostala vnučka Hanička do problémů a lékaři i rodiče nad ní lámali hůl, vzala jsem si ji do péče já. V přírodě a mezi zvířaty přišla na jiné myšlenky. Krátce po základní škole se u mé vnučky Hany projevila psychická nemoc, která ji dovedla až do léčebny. Vždycky se cítila být jiná. Byla uzavřená, v křeči, neuměla se projevovat před lidmi. S věkem se to jen horšilo. Haně se v hlavě začal

Babičku Milušku měl každý rád. S velkou láskou se starala o lidi, zvířata i svou zahrádku. Když zemřela, všechny rostliny uvadly a i nebe plakalo. Byla vždy usměvavá, plná radosti a životního optimismu. Babičku Milušku musel milovat každý, lidé i zvířata. Na dvorku měla kromě dalšího zvířectva vždycky i několik toulavých koček, které se spokojeně vyvalovaly a ona je láskyplně krmila a pečovala

Moje mladší sestra se nečekaně odhlásila z domu našich rodičů a přestala nás navštěvovat. Netušila jsem, že se dostala do strašných potíží. Maruška byla vždycky spolehlivá a hodná holka. Byla takové naše sluníčko. Po střední škole odešla pracovat do Prahy, stále ale domů jezdila a říkala, že se do rodného domu jednou vrátí natrvalo. Ale pak si najednou z nepochopitelných důvodů doma odhlásila t

Jako chudí novomanželé jsme byli vděční za každý kousek nábytku. Do bytu jsme si tak nasadili nebezpečného démona. Nebyli jsme na tom finančně dobře. Jako každý, kdo v manželství začíná. Zařízení do bytu jsme dostali od známých a příbuzných a počítali s tím, že si postupně pořídíme věci nové. Šlo to pomaleji, než jsme chtěli, a tak se nám televize od rodičů porouchala dříve, než jsme stihli uše