Děsivá místa, o kterých se vypráví, mohou mít pravdivý základ. Ocitli jsme se v pasti a s příchodem noci se začaly dít strašné věci! Když jsem se před lety rozvedla, našla jsem si nového přítele. Jmenoval se Radek. Na rozdíl od mého bývalého manžela, který měl v oblibě především koukání na fotbal a vysedávání s kamarády v hospodě, byl velmi aktivním člověkem. Výlety jsme si zamilovali Rad

Vymyslela jsem si přítele, abych měla kamarádkám o čem vyprávět. On se ale najednou zjevil a přilepil se mi na paty. Ivana jsem si vymyslela, abych měla pokoj od kamarádek. Každá z nich měla už kluka, jenom já zůstávala sama. Proto jsem si vymyslela pana Dokonalého. Přesně jsem jim popsala, jak vypadá. Vysoký, štíhlý, urostlý, se širokými rameny. Pozorný, kupující mi dárky a chodící se mnou

Byl to danajský dar. Teta nám ten přístroj věnovala, když jsme byli mladí a bez peněz. Ta televize byla plná záhadných malých modrých bytostí. Každý to nejspíš zná, když v mládí začíná. Byli jsme šťastní, že se nám podařilo získat malou garsonku. Zařízení do ní jsme zdědili od příbuzných, a doufali, že až vyděláme nějaké peníze, zařídíme si domácnost po svém. Čekali jsme ale, že to půjde rychle

Nikdy jsem neměla na cestách problémy. Až před rokem, kdy jsem zavítala na jeden z Kanárských ostrovů, mě posedl nejspíš zlý duch. Na to místo a dovolenou nezapomenu nikdy. Na Kanárských ostrovech jsem byla už za svůj život třikrát, a vždycky to byla pohoda. Úžasná dovolená a skvělý odpočinek. Pokaždé jsme navštívili jiný ostrov a vybraná místa jsme si s manželem a dětmi nemohli vynachválit.

Měla jsem problémy se spaním, a tak jsem chtěla vyzkoušet ten indiánský zázrak. Lapač snů mi ale nepomohl, naopak mi opakoval dokola můj den blbec. Zdál se mi sen! Už to je neobvyklé, protože mně se sny obyčejně nezdají. Beru prášky na spaní už několik let. K dobru bylo aspoň to, že jsem si brala vždy jen polovinu prášku. A tak jednou došlo i lapač snů. Sen, který přišel, byl o mých nových stře

Když jsme si ten domek koupili, těšili jsme se na různé oslavy a grilovačky. Duchové nám to ale striktně zatrhli. Bydlet ve vlastním domečku bylo naše velké přání. Že bude ale stát vedle hřbitova, to nás nikdy nenapadlo. Nám to ale nijak nevadilo. Na duchy jsme totiž nevěřili. Když jsme se stěhovali, známí se nás ptali, jestli se nebojíme. Na to jsme odpovídali s úsměvem, že jsme moderní a r

Jistě je četl každý. Ovšem to, že budou pravdivé, jsem nečekala. Jedno ze slavných strašidel se mi zjevilo. U botanické zahrady na Albertově. V Podskalí jsem bydlela krátce, Prahu jsem znala málo, ovšem pověsti o ní dobře. Až do té noci jsem ale netušila, jaká se váže k tomuto místu. Blížila se jedna hodina ráno a já si vykračovala z večírku. U botanické zahrady jsem se zastavila na přechodu.

Pokud nás nějaký předmět chrání, musíme na něj dávat pozor. Figurka mi doma vypadla a v práci pak přišla pohroma. Odmalička jsem docela pověrčivá a už léta s sebou neustále všude nosím malý talisman. Kdysi mi ho darovala moje babička, která také věřila v sílu takovýchto předmětů. I já jsem přesvědčená o tom, že funguje, praxe mi to několikrát dokázala. Naposledy to bylo minulý rok na jaře. D

Smrtí nemusí všechno skončit. I po letech o tom můžeme získat důkazy. Dostala jsem pozvánku na posmrtné rande! této podivuhodné příhodě došlo před necelými třemi lety. Jednoho dne jsem mezi různými reklamními letáky po dlouhé době našla v poštovní schránce ručně psanou obálku. Když jsem ji otevřela a přečetla si lístek uvnitř, vypadl mi z rukou. Byl deset let po smrti! Psal mi totiž muž,

Účastníci zájezdu se o historii příliš nezajímali − až na jednu ženu, která ke skupince turistů nepatřila. Byla oblečená divně a o zámku toho věděla mnohem víc, než já. Začalo pršet. Skupina důchodců, stojících před zámkem, nervózně přešlapovala. Pracoval jsem na zámku Hrádek u Nechanic jako průvodce. Brigádu jsem si zvolil jako student historie s tím, že navštívím i místnosti, které se normáln