Ten kluk byl tak nesmělý! Snažil se ke mně hovořit květinami, já ho ale nepochopila. Pozdě mi došlo, co chtěl říct. Jako mladá jsem měla kolem sebe nápadníků hodně, já si ale nevybrala dobře. Zvítězil Jarda. S ním jsem si pořídila děti a trpce toho litovala. Byl to opilec. Jak čas šel, čím dál víc jsem myslela na tichého kluka ze sousedství, který se kolem mě kdysi motal. Jmenoval se Vašek. I k

V chůvičce se ozval nejdříve pláč a pak tichý hlas. Když jsem doběhla k mému dítěti do pokoje, spatřila jsem dvě tajemné postavy. Posadila jsem se na posteli a řekla manželovi ospale: „Matýsek pláče!“ Z reproduktoru zvaného chůvička jsem slyšela vzlyky našeho syna. „Já tam jdu!“ řekl manžel rovněž ospale a s nekonečně dlouhým zívnutím vstal. Pak zamířil rychlým krokem do patra našeho domku, kde

Dětství jsem strávila u prarodičů. Když děda ležel v nemocnici v kómatu, zažila jsem něco, co si nedokážu rozumově vysvětlit. S dědečkem Václavem jsme měli opravdu nádherný vztah. Byl spíš jako můj táta, kterého jsem nikdy nepoznala. Odmala jsme s bratrem a mamkou žili u prarodičů. Strávila jsem tam krásné dětství. Milovaný dědeček K bytovce, kde jsme žili, patřila rozlehlá zahrádka. Děda

Příroda kolem nás ukrývá síly, které bohužel neumíme využívat. Já jsem před lety získala na čas schopnost uzdravovat lidi. Tajemné bylinky ze mě udělaly na čas léčitelku! Na krátký čas jsem dokázala pomáhat lidem, kteří měli bolesti. Stačilo vypít odvar ze zázračné směsi, přiložit ruku na nemocného a bylo to. Dodnes se mi to zdá téměř neuvěřitelné, ale skutečně se to stalo. Pobyt v lázních

Kvůli alkoholu jsem přišla o vše. O manžela, syna i rodinu. Zbyla mi jen ta láhev, a tak jsem v ní utápěla život. Nikdo další v něm nebyl. Můj příběh je velmi intimní. Odkrývám tím svoji temnou minulost. Před několika lety jsem stála na životní křižovatce. Propadla jsem alkoholu. Ten mi sebral manžela, dítě a v neposlední řadě rodiče, kteří nade mnou zlomili hůl. Už jsem neměla nic. Jediného

Byli jsme šťastní, že nám v našem starém domě udělal majitel konečně výtah. Nikdo z nás ovšem netušil, že se nebude líbit jenom nám – živým. Když nám pan domácí na domovní schůzi řekl, že budeme mít výtah, nemohli jsme tomu uvěřit. Hlavně my ve vyšších patrech jsme se nemohli dočkat. Bydlela jsem ve čtvrtém patře a každodenní výšlap tam byl pro mě očistec. V té době jsem navíc čekala dítě, tak

Týdny mě mučila děsivá noční můra, útočily na mě dravé ryby a já jim unikala. Bála jsem se, že je to znamení, že se blíží strašné nebezpečí. Bylo to v době, kdy se mi narodila dvojčátka a já byla na mateřské. Kromě obrovského štěstí jsem tehdy prožívala i velký smutek, zemřela mi totiž maminka. Byla jsem smutná a vyčerpaná, což se odráželo i na mém vztahu s manželem. A přesně v tu dobu se dosta

Když ten šperk uviděla, doslova ji uhranul. Od té chvíle se nás štěstí drželo, ale jen do té doby, než se dcera rozhodla prsten prodat. Bylo to v dobách, kdy se hranice otevřely a my se začali hrnout do světa. U nás doma jsme nebyli výjimkou. První cesta vedla do Vídně. Možná si pamětníci vzpomenou na ty slevové kupony, co u nás vycházely v novinách. Když o tom přemýšlím dnes, byl to skvělý obc

Táta na svého bratra často vzpomínal a říkal, že jednou budou zase spolu. Když umíral, zjevila se náhle u jeho postele průsvitná postava muže... Můj táta pracoval léta v uranových dolech, což se na něm krutě podepsalo. Rakovina, která tamní horníky kosila, udeřila, když mu bylo jen pětačtyřicet. Doly se staly osudným i pro jeho mladšího bratra Lumíra. Toho já jsem bohužel nepoznala, odešel ješt

Zlá sousedka mi otravovala život. Křičela na mě a v noci mi klepala na dveře. Pak jsem zjistila, jak je to s ní doopravdy. Krátce po rozvodu jsem se nastěhovala do domu, kde jsem měla moc příjemný byt, ze kterého byl výhled do dvora a také tam byli milí sousedé. Tedy až na jednu paní, která mi vadila hned od začátku. Už když jsem se stěhovala, přistihla jsem ji, jak se mi hrabe v krabicích s vě