Každý další den, který prožiji, beru jako vítězství. Zjistila jsem totiž, že slyším tajemné kroky, které dohnaly moji tetu Jindřišku k zoufalému činu. O tetě Jindřišce se v naší rodině moc nemluvilo. Byla jsem příliš malá na to, abych nějak řešila, proč ji najednou nevídám. Rodiče mi prostě řekli, že emigrovala do Ameriky. Až v dospělosti jsem zjistila, že si sáhla na život. Jindřišku vlastně z

Šokující příhody měly své vysvětlení, ze kterého rovněž běhal mráz po zádech. Každý večer mě chodil strašit neviditelný duch! Stalo se mi to před mnoha lety. Tehdy jsem nějaký čas žila sama po rozchodu se svým tehdejším přítelem. Bydlela jsem v pronajaté garsonce a z toho rozchodu jsem se trochu vzpamatovávala. Věřila jsem totiž, že Robert je ten pravý muž a že spolu zestárneme bok po boku. Měl

S přítelem Romanem jsme si chtěli užít příjemnou dovolenou. Hned první večer nás ale pronásledovalo děsivé světlo! Některé věci, které se lidem přihodí, zkrátka nemají rozumné vysvětlení. Prostě se odehrají a zůstanou navždy záhadou. Příhodě, která se nám před lety stala, jsme se snažili přijít na kloub dlouhou dobu, ale nakonec jsme to raději vzdali. Co se nám stalo? Před třinácti lety j

Šachy mě bavily, proto jsem byla ráda, když jsem našla v nemocnici pána, co je taky hrál. Naše partie ale nebyly tak docela obyčejné. Před lety jsem byla nějakou dobu v nemocnici. Byla tam děsná nuda a já jsem už nevěděla, jak se zabavit. Po nocích jsem se nudila, tak jsem chodila hrát na chodbu s jedním starým pánem šachy. Noční šachové partie se staříkem mě bavily. Jen mě pak trochu vyděsilo,

Po letech jsem navštívila kamaráda, který byl nadšeným chovatelem holubů. Najednou k němu přilétl poštovní holub, kterého nikdy neviděl... Nemohla jsem uvěřit svým očím. „Kolik je to roků, co jsme se neviděli?“ − „Třicet!“ odvětil dávný spolužák. Oskarovi notně prořídly vlasy a já měla o dvacet kilo víc. „Stále jsem se neoženil, takže uvidíš pelech starého mládence!“ varoval mě. Po schodech jsm

Měli jsme třídní sraz. Přijela jsem z Vysočiny, abych viděla spolužáky. Hotel jsem zaplacený neměla, chtěla jsem si užít noční život v Praze dosyta. Prahu jsem během studií milovala. Užívala jsem si tu nejen studentský život, ale hlavně procházky starým městem. Proto jsem se moc těšila, když mi přišla pozvánka na sraz se spolužáky z vysoké. Říkala jsem si, že budeme určitě klábosit až do rána,

Nechápala jsem, proč mám každý den ráno ve své povídce jiný závěr, než jsem napsala. Říkala jsem si, že si snad počítač žije vlastním životem. Psaní detektivních povídek je mojí velkou vášní. „Vůbec nevnímáš, co se kolem tebe děje!“ vyčítá mi vždycky manžel, když jsem myšlenkami mimo a stále přemýšlím nad zápletkou nového příběhu. A když příběh v mé hlavě dozraje, musí spatřit světlo světa. Se

Uprostřed noci nás zburcoval budík. Pak druhý a nakonec začaly zničehonic odbíjet velké hodiny. Naštěstí mě napadlo jít zkontrolovat matku, jestli je v pořádku. Stalo se to uprostřed noci! Najednou začal zvonit budík. Ten starý, ještě na mechanické natahování. Matka mi jej kdysi dala k narozeninám. „Prokristapána, co se děje?“ vystartovala z lehu do sedu má manželka, která má spánek lehký jako

Ten starý kousek mi dala maminka před svou smrtí. Pochopila jsem, proč před ním tak ráda po smrti otce sedávala. Bude to už deset let, co nám se sestrou Annou zemřela maminka. Už jsme s tím počítaly. Maminka byla už stará a nemocná. Hlava jí sice sloužila skvěle, ale tělo ji přestalo poslouchat. Než umřela, řekla mně i sestře, abychom si z bytu každá vzala jedno velké staré zrcadlo. Měla jich v

S manželem a dětmi jsme vyrazili na výlet do lesa. Mělo to být pohodové rodinné odpoledne. Místo toho jsme ale zažili něco děsivého. Moc ráda se svojí rodinou podnikám výlety do přírody. Je to pro nás všechny únik od všech povinností a starostí. Vždy se odreagujeme a vyčistíme si hlavu. Přijdeme na jiné myšlenky. Procházka lesem Před několika lety jsme se rozhodli, že navštívíme les, kter