Začaly se na nás řítit katastrofy ze všech stran. Jsem tak bezradná, že jsem nechala náš dům vysvětit. Bude to už třicet let, co jsem se zamilovala do svého manžela Tomáše, a letos to bude pětadvacet let, co jsme se stali manželi. Vůbec toho nelituji, naopak si jsem jistá, že právě on je ten pravý. Máme dva zdravé syny, kteří se již staví na vlastní nohy. Jsme zkrátka spokojená rodina. Co mi te

Byl to nádherný kousek. Všichni jsme se do zrcadla zamilovali, jen pes se ho bál. Vztahy v rodině se horšily. Naštěstí mě varoval kamarád. Vášní mého syna jsou bazary. Nedokáže projít kolem jediného, aniž by nahlédl. Občas si něco koupí. Jednou se vrátil domů s nevšedním úlovkem. Přinesl krásné zrcadlo. Všichni jsme nádherný kousek obdivovali. Jen náš pes byl od první chvíle, co zrcadlo spatřil

Manžel trpěl bolestmi zad, tak vyhledal pomoc léčitelky. Zpočátku bylo vše v pořádku, pak se mi ale manžel začal měnit před očima. Díky jedné neblahé zkušenosti, která se v mé rodině před několika lety udála, jsem zjistila, že ten, kdo umí pracovat s energií, ji může používat i ke špatným cílům. Manžela trápily bolesti zad Zdravotní problémy mého životního partnera měly nečekané důsledky.

Byla jsem ještě dívka, která se ale ráda toulala po lesích. Zejména podzimní kouzlo mě lákalo do odlehlých míst. A tam číhalo i nebezpečí. Bylo mi třináct a bydlela jsem s rodiči a s  mladším bratrem Vaškem v bývalé hájovně. V tom věku je člověk romantický a citlivý. Ráda jsem trávila čas v lese, měla jsem oblíbené místo nedaleko skály, kde jsem se vždycky schovala celému světu. Brala jsem si t

Ty podivné zvuky děsily celou naší vesnici. Vycházely z opuštěné staré hrobky, ze které zmizel kamenný andělíček. Zloděj ho musel vrátit! Rány mě probraly ze zamyšlení. Stála jsem u hrobu svých rodičů a vzpomínala. Ten zvuk byl nepříjemný. A nebyl daleko. Vycházel z míst, kde stávaly staré, opuštěné hrobky po Němcích, kteří byli z kraje odsunuti. Už se smrákalo, bylo to až zlověstné. Z opačné

Zříceniny i jeskyně mě vždycky lákaly. Musí v nich být ukryto tolik úžasných pokladů, které čekají na své nalezení! Někdo je ale hlídá. Kdo by nechtěl najít opravdový poklad? Každý o tom sní alespoň jako dítě. Mně to vydrželo celý život, a někdy na to myslím i dnes, když se v noci probudím. Vždyť musí existovat tolik dosud nenalezených pokladů, že z toho nemůžu spát! Jednou jsem byla pokladu ho

Před problémy jsem ujela do hor, abych si vyčistila hlavu. Procházela jsem se sama krajinou, až jsem potkala dvě staré ženy bylinkářky. Můj rozchod s přítelem byl krutý. nebyl to sice můj první kluk, zato jsem ho milovala nejvíce ze všech. Nejhorší na tom ovšem bylo, že mi ho přebrala vlastní sestra. To člověk nejenže nečeká, ale považuje to za ošklivý podraz. Nebyla jsem schopná se soustředit

Před těžkým životním rozhodnutím jsem se procházela po parku, kde byly sochy koček. To místo mě zvláštním způsobem uklidňovalo, jako by mělo magickou moc. Tahle část parku byla vždycky moc pěkná, ráda jsem tu sedávala na lavičce a dívala se, jak si hrají děti na hřišti, po trávníku běhají psi a lidé se tu procházejí. Vodila jsem sem své děti a nakonec do těchto míst občas přivedla i své vnuky.

Pozor na talismany, které si vezmete bez souhlasu majitele. Dokážou se mstít. To se stalo mé známé, když mi je vzala z kabelky bez mého vědomí. Pověry by se měly brát vážně. Vypráví většinou o dlouholeté zkušenosti našich předků. Jedna z nich říká, že největší sílu má talisman, který věnujete, a pokud je to z lásky, dokáže zlomit i mocné prokletí. A na straně druhé se drží údajně jen svého maji

Iva byla dlouho nemocná. Nezajímala jsem se o to, jak zemřela. Když jsem to zjistila, došlo mi, proč nemůžu v noci spát. Půl roku po smrti sestřenice Ivy mi teta, její matka, nabídla, abych šla bydlet do bytu, který po ní zůstal. Obracela jsem tehdy každou korunu, takže jsem na výhodnou nabídku kývla, přestože mi nebylo příjemné bydlet v bytě po někom, kdo nedávno zemřel. Nemoc se vrátila