Moje sestřenice byla vždy na peníze, a tak se nezdráhala uzavřít smlouvu s temnými silami. Jenomže za to zaplatila tu nejvyšší cenu. Kdybych se s tím sama před několika lety nesetkala, nevěřila bych, že je něco takového opravdu možné. Zjistila jsem, že příliš velké sobectví může člověka přivést až k branám smrti. Kvůli životním výhodám a bohatství byla moje příbuzná ochotná spojit se i s peklem

Po rozchodu jsem se přestěhovala do nového bytu. Jedné noci jsem tam zažila zvláštní věc. Slyšela jsem kroky, které přicházely z lodžie. Nový třípokojový byt s lodžií se mi moc líbil. Moderně jsem si ho zařídila a pěkně si v něm žila. V domě nežilo ani moc nájemníků, panoval tam vesměs klid, což se mi také líbilo. Jedinou nevýhodou byla pouze absence výtahu, ale protože jsem bydlela ve druhém p

Zvláštní postava a zamčený hřbitov mi připravily strašidelný zážitek, na který nikdy v životě nezapomenu. Nikdy jsem neměla hřbitovy ráda, už jako malá jsem se tam cítila stísněně. Ale musela jsem tam s mámou chodit pravidelně – na Dušičky i o Vánocích. Když jsem dospěla, řekla jsem mámě, že ráda zavzpomínám na babičku s dědou zapálením svíčky, ale doma, hezky v klidu. A od té doby mě tam naště

Byl jeden z těch dnů, který nás dokáže přesvědčit o tom, že les je lék na nervy. Najednou se ale všechno změnilo. Stromy úpěly a prosily. Slunce příjemně hřálo a jaro už bylo cítit ve vzduchu. Příroda se probouzela k životu. Za domem máme zahradu a hned za ní je les, který jsem v mládí ráda malovala. Vždycky jsem si sedla na zahradu, vzala si stojan a plátno a malovala. Hlavně krajinky. Žádné v

Na výletě jsme s mámou zabloudily do malé hospůdky na mýtince. Vypadala jako z historického filmu. Znovu jsme ji už ale nikdy nenašly. Byla jsem malá holčička, když se mně a mé mamince stala ta zvláštní příhoda. Rády jsme navštěvovaly staré hrady a zříceniny. Maminka mi vyprávěla o jejich historii formou pohádek, a to mě moc bavilo. Měla jsem bujnou fantazii, tak jsem si představovala, jak na t

Bylo to zamrzlé vodní království. Jako z pohádky. Všechny jsme si řekly, co v té bílé kráse vidíme. Naše představy se ale brzy ukázaly jako pravdivé. Bylo to těsně po maturitě, kralovala tehdy drsná zima, a my, spolužačky a kamarádky ze střední, jsme si řekly, že si užijeme ještě naposledy sebe vzájemně, než se naše cesty rozejdou všemi směry a dlouho se neuvidíme. Možná až na nějakém třídním s

Můj manžel přijal tu brigádu před několika lety. Pozdě se dozvěděl, proč všichni před ním s prací tak rychle skončili. Na hřbitově snad straší. Nebylo to za moc peněz, v ten čas jsme ale na tom byli dost bídně, tak jsme si nemohli vybírat. „Blanko, já tu práci vezmu, přece se nebudu bát mrtvých, vždyť to je směšné. Živých se má člověk bát!“ bušil se můj Pepík do hrudi srdnatě, a když vyrazil na

Když je námraza, spěchat se nevyplácí. Jela jsem neopatrně, a kdyby nebylo té mlžné postavy v zatáčce, co mě zabrzdila, dopadla bych asi zle. Ten den jsem už od rána měla skluz, na který se nabalovalo další a další zpoždění. Jednu schůzku jsem musela vynechat, a stále se mi nedařilo dohnat čas. Ten den jsem asi neměla vůbec vylézt z domu, natož sedat za volant. Po práci, kde jsem se opět zdržel

Stalo se to v dětství, když jsme byli se školou na lyžařském výcviku. Kolem chaty chodila po setmění divná bytost. Bylo to zvíře, nebo člověk? Tento příběh se stal v mém mládí, konkrétně v sedmé třídě, když se jezdilo na povinné lyžařské výcviky. Jako třída jsme byli skvělá parta a moc jsme se těšili na týden strávený na horské chatě, kde budeme od rána do večera jezdit na běžkách, na lyžích ne

Nikdy jsem se o horoskopy moc nezajímala, četla jsem je jen pro zábavu a nebrala je vážně. Pak se ale stalo něco, co mě přesvědčilo, že fungují. Narodila jsem se v rodině, kde otec byl vojákem z povolání. Výchova byla drsná, neměl za mák empatie a my s ním zažívali chvíle hrůzy. Byla jsem ráda, když jsem v osmnácti vypadla z domu a našla si partnera Jardu. Zdál se mi milý a pozorný, ani ve snu