Do sklepení a tajemných chodeb je třeba lézt s velkou přípravou, a hlavně si zjistit, co se o místě píše v místních kronikách. S Jiřím, mým mužem, jsme se často toulali po vlastech českých. Když byly děti malé, omezovali jsme se na místa, kde by je to mohlo bavit. Když se syn i dcera dostali do puberty, měli okruh svých kamarádů a s námi už tak moc jezdit nechtěli. Nadšení pro objevování nových

Když mi zemřel bratr, odešel i kus mé samé. Dlouhé měsíce pro mě život neměl smysl, pak se ale jedné noci stal zázrak. Když mi zemřel můj milovaný bratr Martin, už jsem neměla radost ze života. Po tomto rodinném neštěstí jsem se málem zhroutila. Najednou mě přestalo všechno bavit. Už jsem se ani nevěnovala svým oblíbeným koníčkům, které mě dříve tolik bavily. Zavřela jsem se doma mezi čtyři stě

Myslela jsem, že ten dům dobře znám. celé dětství jsem tam strávila. Moje děti ale objevily velké tajemství. O něm nevěděl nikdo ‒ ani babička! Můj rodný dům naší rodině původně nepatřil. Ležel v Sudetech, tam, kde žilo společně s Čechy také mnoho Němců. Tento dům náležel k těm, které zůstaly prázdné a osídlovaly se po druhé světové válce. Tak k němu přišla moje babička a dědeček. Já se už tady

Potkala jsem ji v mládí, ukryla jsem se tehdy před deštěm v malé kapličce, kde byla i ona. Mladá a krásná. Z ruky mi vyčetla osud. Celý týden chumelilo a pak najednou vyšplhaly denní teploty nad nulu. Ten den bylo krásné, slunečné počasí, začala obleva. Byla jsem zrovna na cestě do sousední vsi k babičce. Před několika měsíci se ze mě stala studentka filozofie. U babičky jsem nacházela onen pří

V životě ji provázela smůla. Ráda sbírala kamínky a doma jich měla celou sbírku. Jednoho dne ale našla mnohem víc než obyčejný kámen. Moje kolegyně z práce, která neměla šťastné dětství a žila dlouho sama, se věnovala zvláštnímu koníčku – sbírala kameny. Obyčejné. Měla jich doma plno. Jak došla k názoru, že jí právě ten jeden jediný, který náhodou našla při meditaci u potoka, bude pomáhat, nemá

Na chalupě u našeho prahu našly kočky vždy něco dobrého. Když manžel onemocněl, jeho kamarádky se odvděčily. Prababičky si přikládaly na nemocné místo s oblibou kočku, tvrdily, že tato zvířata mají schopnosti léčit. Moje tchyně na to věřila, a manžel proto kočky miloval. Já jsem ale tuhle teorii brala s humorem. Až v důchodu jsem se přesvědčila, že na tom zřejmě opravdu něco je. Chlupaté pří

Tu starou televizi jsme si nechali jako památku. Nefungovala. Jednou v noci se ale na obrazovce objevily záhadné obrazy. Nevysvětlitelné zážitky nám mohou přinést i zdánlivě nevinné a obyčejné předměty, do kterých bychom to vůbec neřekli. Jednoho dne jsme se s manželem Kamilem stali svědky toho, že památka po tetičce skrývá záhadnou energii. Dědictví po tetičce Stará televize nám přinesla

Našla jsem ji v maminčině šatní skříni v kapse starého kabátu. Maminka mi vysvětlila, že je to brož po mé prababičce. Vázal se k ní tajemný příběh. Ta starožitná skříň u maminky v pokoji mě vždycky lákala. Byla v ní spousta krásných šatů, jako z pohádky. Některé byly po babičce, nebo dokonce po prababičce. Jako malá jsem do té skříně ráda lezla, vybrala si některé ze starých plesových šatů, obl

Moje dětství bylo těžké. Často jsem se cítila na světě úplně sama. Pak mi stará sousedka darovala plyšového králíčka. Říkala o něm, že je kouzelný. Do pěti let jsem si žila bezstarostný život. Měla jsem maminku i tatínka a také babičku, která mě milovala. Jenže pak se to změnilo. Tatínek měl pracovní úraz, který nepřežil. Maminka se zhroutila a já byla dva roky u babičky. Potom ale babička z

Kurzy jógy jsme vždy zakončili krátkou meditací. To se mi moc líbilo, netušila jsem ale, jak mi to ovlivní další život. Najednou jsem věděla, co lidé cítí. Bylo mi necelých třicet let, když jsem se prvně s jógou a meditací setkala. Za vším byla Monika, kolegyně z práce, která byla posedlá všemi alternativními terapiemi. Ostatní se jí smáli. Já ne, a proto si mě vybrala a byla neodbytná. Povedlo