Když starý pán zmizel, byl ve svém starodávném loveckém zámečku k nenalezení. Až nám jeho sluha po třech dnech přečetl dědův dopis na rozloučenou… Mrtvola pana V. N. se nalézala někde v domě. Výraz někde byl ten pravý, protože se nemohla najít. Ale všichni, kdo v tom velkém domě bydleli, předpokládali, že pan N., devadesátiletý stařec, je po smrti. „Prohledali jsme všechny pokoje, ale pan N.

Ten kousek lesa byl strašidelný, nikdo z místních tam nechodil. Já ale na takové pověry nevěřila. Až jsem se přesvědčila na vlastní kůži, že nelžou. Chodím pravidelně na procházky do přírody, a to i v zimě. Za domem mi začíná les, kam chodím. Jednou jsem se ale vypravila o hodně dál. Do míst, ke kterým se váže hned několik pověstí. Je to takový kousek lesa pod skalou u rybníka. Kdysi tam prý st

Nikdy dříve se nestalo, abych slyšela v noci něčí kroky a dcera viděla v koutě pokoje postavu. Manžel mi nikdy nevěřil. Po dvou letech ale ten stín odešel sám. Ten byt byl příjemný, nikdy jsem v něm necítila nic podivného, žili jsme tam pět let, měli tříletou dceru a čekali druhé dítě. Po narození syna to začalo. Velmi nenápadně. Začaly se nám samy od sebe otevírat dveře a občas i okna. Sedě

Provdala jsem se do rodiny, kde jsem už od začátku měla nepřítele. Jednalo se o švagrovou, která mě nesnášela. Vůbec jsem netušila proč. Když jsem si Marka brala, všichni mě do jeho rodiny přijali. Až na jeho sestru Evu. Měla zjevně jinou představu o tom, s kým bude její bratr žít. Od začátku mě neměla ráda. Jasným důkazem toho bylo, že jako jediná nám nepožehnala k sňatku. Místo milých slov mi

Ztratila jsem samu sebe a nic pro mě v životě už nemělo smysl. Ve chvíli, kdy jsem chtěla se vším skoncovat, jsem našla kouzelný předmět. Před lety jsem propadla depresím, které mě začaly zcela ovládat. Jakýsi hlas mi našeptával, že mě manžel podvádí nebo že mě nikdo nemá rád. Byla jsem tak zoufalá, že jsem chtěla spáchat sebevraždu. Na poslední chvíli mě ale zachránil medailon, který jsem úpln

Po smrti manžela jsem se propadla do temnoty. Nebylo nic, co by mě rozesmálo. Děti ze mě byly nešťastné. Až se nakonec stal zázrak. Můj Zdeněk byl nejlepší člověk, jakého jsem v životě potkala. Byl hodný, milý, obětavý, tolerantní, vždy na něj bylo spolehnutí a měla jsem v něm oporu. Jeho smrt mi vzala všechno. Najednou jsem to nebyla já. Nic mě netěšilo Ztratila jsem pevnou půdu pod noha

Na ten starý opuštěný krchůvek v lese jsem narazila náhodně. Slyšela jsem šepot kolem sebe, nebe potemnělo a kolem mě se roztančily stíny. Stalo se mi to před deseti lety, byla jsem u známých na chalupě a vyrazila na houby do neznámých lesů sama. Narazila jsem ale na zvláštní místo. Polorozbořená brána a za ní povalené náhrobky, dokonce jsem rozpoznala i malou kapličku, obrostlou mechem a trávo

Byla to láska na první pohled, na ten klenot jsem ale neměla a nevěřila, že někdy mít budu. Nakonec mě osud vyslyšel a v jednom z bazarů ho po mnoha letech objevila. Po tom úžasném autě jsem snila od chvíle, kdy jsem ho uviděla v časopise. Byl to designérský klenot. O takovém autě jsem mohla jedině snít, protože pro mě bylo cenově nedostupné. Ovšem jak čas šel, já se vdala a pořídila si děti, n

Nikdy bych nevěřila, že se zase tak rozchodím. Nejprve jsem začala masáží lávovými kameny a pak se začala léčit sama. Dodnes to považuji za zázrak... Problémy s páteří a koleny má v naší rodině každý. Je to takové naše prokletí. Trpěla na to moje maminka, babička, moje sestra a vždycky jsem říkala své dceři i vnučkám, že je to jednou potká taky. Před třemi lety jsem ale poznala, že se s tím pro

Po smrti manžela jsem se topila ve smutku. Dcera se na to nemohla dívat. A protože věřila v moc léčivých kamenů, věnovala mi tajemný náhrdelník. Když mi před sedmi lety zemřel můj muž Venca, uzavřela jsem se před celým světem. Nic mě nebavilo, z ničeho jsem se nedokázala radovat. Naše dcera Mirka ze mě byla nešťastná. Jednoho dne mi proto přinesla zvláštní náhrdelník. Proudila do mě energie