Jako bych neměla ani jinou vlastnost. To všem tolik vadí, že mám ráda hezké věci a že se ráda oblékám? Podědila jsem to po mámě, která si na oblečení potrpěla stejně jako její maminka. Ta ovšem chodila do salonu paní Podolské. Dědíme to Zvláštní bylo, že i mámě začal manžel vyčítat, že je marnivá. To, že si vyhlédl krásnou holku na tancovačce, která měla šmrnc, to nějak nespojoval s ničím

Moje nejlepší kamarádka po dlouhém hledání našla muže, do kterého se zamilovala. Chodila s hlavou v oblacích a neustále o něm básnila. Přišla mi jako puberťačka, přitom je už babičkou. „Nikdy jsem tohle nezažila. Je to tak krásný pocit! Nejradši bych ho celého snědla, je rozkošný a zároveň tak sexy,“ chrlila na mě dokola a já ji s úsměvem poslouchala, přestože s tím už byla vážně otravná. Prost

Každá žena si přeje být pro svého muže tou nejlepší. Já ale schytávám jen kritiku. Všechny bývalé ženy mého partnera byly prý lepší než já. Když mi zemřel manžel, byla jsem zoufalá. Říkala jsem si, že za něho náhradu nenajdu nikdy. Přesto mě později ani nenapadlo dávat to najevo byť jen náznakem svému dalšímu partnerovi. Je to taky fajn chlap, jedno mě ale neskutečně ničí. Pořád mi předhazuj

I když mám štěstí na skvělého partnera, v jednom se neumíme shodnout. Kde a jak strávíme letní dovolenou. Na chalupě, nebo u moře? Jedno lidové pořekadlo říká, že protiklady se přitahují. Asi na tom hodně je, protože já a můj partner jsme odlišné povahy. Zato se skvěle doplňujeme. Už při prvním setkání jsme se přitahovali jako magnety. To nám vydrželo dlouhých třicet let. Stále se milujeme a st

Chlap má mít koníčka, aby nechodil za ženskými a do hospody. To je moudrá rada! Jenže někdy je hospoda lepší, než aktivní muž v domácnosti. Stále to slyším, jak mého Pepíka před lety všechny ženy opěvovaly a říkaly, jak jsem si dobře vybrala. Nebaví ho hospoda, nebaví ho kamarádi, nebaví ho ani jezdit na dovolenou do ciziny. Prostě byl vždy nejraději doma. Jeho životní motto by mohlo znít: „Všu

Bála jsem se, že se mi hroutí manželství. Manžel byl tak zaneprázdněný, že jsme se skoro nevídali. A tak jsem si vyšla na víno se sousedem Jardou... Děti vyletěly z hnízda. V té době jsem se cítila pod psa, a nejen kvůli tomu. Připadalo mi, jako bychom s manželem najednou ztratili společnou řeč. Po práci často zamířil na fotbal, trénoval dorost. V úterý, ve čtvrtek a někdy i v pátek se vracíval

Než jsem otěhotněla, rozhodli jsme se s přítelem, že si zaletíme na romantický prodloužený víkend do Paříže. Tedy s prohlídkami památek, nákupy, romantickými snídaněmi v kavárnách. S vínem i vybraným jídlem. Byla jsem natěšená jako blecha a nemohla se dočkat, až konečně uvidím Louvre, katedrálu Notre Dame, Eiffelovu věž. Nikdy jsem totiž v hlavním městě Francie nebyla, ale toužila jsem po tom u

Nedokážu se smířit s tím, že pokrok letí kupředu, zatímco já stárnu a nikam se neposouvám. Toužím být moderní babička a udělám pro to cokoli! Byla jsem vždycky nakloněná všemu novému a nebránila se technickým vymoženostem. Proto mě trápilo, že se neumím poprat s chytrými mobily. Počítač s internetem jsem sice doma měla, ale jediné, co jsem zvládala, bylo posílat maily. To bylo málo! Asi před pě

Znaly jsme se od školky a v dospělosti jsme si spolu pořídily kavárnu. Po letech jsme se pohádaly a strašně si ublížily. Čas vše naštěstí spravil. Od chvíle, kam naše paměť sahá, jsme se kamarádily a plánovaly společnou budoucnost. Když jsme se dostaly na stejnou střední školu, na hotelovku, tak jsme si vysnily, jak si spolu jednou pořídíme cukrárnu! Budeme si samy péct cukroví, dělat zmrzlinov

Miluji milostné příběhy. Vždy mi připadaly vzrušující. Proč? Možná jsem sama žila nudný život. Do jisté doby. Je to vlastně smutné, když překročíte padesátku, máte pocit, že roky žijete vedle nesprávného muže a čekáte na rozuzlení, které se děje v telenovelách. Na dnešní poměry jsem se vdávala brzy. Podle zvyklostí za minulého režimu. Bylo mi 25 let, když jsem stála před oltářem a slíbila jsem