Žiju sama. Manžel zemřel už dávno a dcera je v zahraničí. „Přítel“, o kterého jsem zpočátku nestála, mi nejen zachránila život, ale zase mě s ním těší žít. Rok před mým odchodem do důchodu odešel i manžel. Bohužel ne do penze, ale na hřbitov. A tak jsem zůstala jako kůl v plotě. Dcera žije dlouhodobě v zahraničí. Nedávno mě ale překvapila. Přiletěla bez upozornění na mé narozeniny. „To je La

Má nejlepší kamarádka Dana už od dětství mluvila o tom, že se brzy vdá a bude mít velkou rodinu. Já měla plány jiné. Chtěla jsem si užívat mládí, svobody a hlavně cestování. Vše dopadlo přesně naopak. Já jsem už skoro čtyřicet let šťastně vdaná, mám fajn muže a dvě dospělé děti. Kamarádka je svobodná, její přítel nikdy nechtěl děti a o svatbě ani slyšet. Navíc jí je nevěrný. Trápilo ji, že j

Jsem holka z Polabí. Jediný kopec široko daleko je Kunětická hora, kde se uhnízdil Rumburak, to asi všichni vědí. Na tuhle horu, tři sta metrů vysokou, jsou všichni pyšní. Ani mě nenapadlo hledat jiné hory. To se změnilo, když do mého života vstoupil Roman. Chlap s hlasem tak silným, že by rozhoupal i zvony se srdcem vzhůru v mé rodné Kouřimi. Když jsem později někde zaslechla zvonění, říkala jse

Celé dětství jsem toužila být pilotem a letět do vesmíru. Osud mě ale velmi důkladně přibil k zemi. Člověk se musí v životě smířit s tím, na co má a co mu život dovolí. Můj dědeček byl automobilový závodník a já, vnučka, jeho lásku k rychlým, silným autům podědila. Geny se mnou zmítaly v dětství tolik, že jsem toužila studovat vojenskou školu a pilotovat stíhačku. Nepropásla jsem žádnou, která se

Nejen muž, když se napije, dělá věci, kterých později lituje. Jednou se to povedlo i mně. Bylo těžké přesvědčit šťastného výherce, aby se své výhry vzdal. Nebyla jsem vysloveně závislá na hraní, ale občas jsem karbanu podlehla. Je pravda, že jsem to občas i přehnala. Nejraději jsem měla karty. Sešla se nás skvělá parta v naší hospodě, byla legrace a dost se u toho pilo. Je pravda, že jsem za konz

Byla jsem naivní, když jsem si myslela, že láskou a péčí si svého manžela pojistím na celý život. Abych si ho udržela, musela jsem se stát mazanou mrchou. S manželem jsme se brali, když mi bylo dvacet, jemu v té době o sedm let více. V jednadvaceti se mi narodil syn, o tři roky později dcera. S příchodem dětí jsem si zvykla být v domácnosti. Manžel slušně vydělával, já měla kolem dětí taky dost p

Bylo mi osmnáct a líbil se mi Jaromír. Vůbec mi nevadilo, že je jeho tatínek příštipkář z nuzné chaloupky. Když jsem byla malá, ve školách nás horlivě ujišťovali, že v naší pokrokové společnosti už neexistují ani chudí, ani bohatí, neboť majetkové rozdíly byly odstraněny a všichni jsme si rovni. Jako holčička jsem to samozřejmě baštila, s léty mi začalo připadat, že to možná není tak docela pravd

Svého partnera jsem napřed rozvedla a pak jsem ho opustila. Přesto jsem svého činu nikdy nelitovala. Hned po škole, kterou jsem absolvovala s červeným diplomem jsem nastoupila do firmy zahraničního obchodu. Přijímal mě dokonce sám šéf firmy, starší a dobře vypadající muž, samozřejmě ženatý. Nechtěla jsem rozbíjet rodinu, ale lásce jsem se neubránila. Dokonce jsem se pokusila vše ukončit, ale dl

Dřív bývalo běžné, že když chtěl muž pozvat ženu na skleničku, platil on. Dával tím najevo, že není žádný chudák. Že je schopen se o svoji rodinu postarat. Dnes by si snad chlapi nejraději nechali vše zaplatit. Dřív by se chlap raději propadl do země, než aby za něj ženská platila…Vypadal by totiž přede všemi jako neschopný budižkničemu. To mi říkala babička. Dnes je doba jiná. Skoro žádná žena

Dodnes tu historku s manželem vyprávíme. A pokaždé to u přátel zabere. Naše seznámení totiž bylo poněkud kuriózní. Pavel se na mě povzbudivě usmál. Vím, že je nervózní, ale vždyť mě přece už tak dlouho zná. Mně to vždy dlouho trvá než se hodím „do gala“. A na tento večer se připravuju zvlášť pečlivě. Chci být nejkrásnější jak jen to vůbec v mém věku jde. Ale čert vem věk! Vždyť právě dnes se