Kdysi jsem udělala velkou chybu. Ač jsem byla už pár let vdaná a měla děti, zamilovala jsem se bezhlavě do jiného a opustila všechny tři. Hořce teď lituji. Myslela jsem si, že krize středního věku se týká především mužů. Jsem jasným důkazem toho, že to může potkat i ženu. Bohužel mě můj rozmar stál lásku vlastních dětí a důvěru manžela, kterého, jak jsem příliš pozdě zjistila, stále miluji.

Moje prateta Antonie vyrůstala začátkem minulého století na samotě uprostřed lesa. Její krásu obdivoval celý kraj. Všichni o ní věděli. Tenhle smutný příběh mi vypravovala babička. Měla tři starší bratry a mladší sestřičku Antonii. Tu celá rodina hýčkala, protože byla nejmladší a moc milá. A jak se později, když dospívala, ukázalo, také velice krásná. „Víš, že se jí dost podobáš?“ říkala mi bab

Vždy mi říkala, že je něco, čemu my, lidé, nerozumíme. Její zálibě v tajemnu jsme se všichni smáli. Bohužel smích nás rychle přešel. Sestra Zdenička se konečně probudila. Kouká na nás trochu prázdným pohledem. Ale všichni jsme šťastní, že nás alespoň vnímá a snad i poznává. To před několika dny ještě ležela v kómatu. Stále dokola se ptám, proč nám nic neřekla? Nemuselo se nic z toho, co se stal

S city, které už jednou prožily otřes, by se mělo zacházet jako v rukavičkách. Moje žárlivost mě připravila o druhou šanci s mojí životní láskou! Jako mladá holka jsem byla dost přitažlivá a kluci se kolem mě jen rojili. Nijak jsem toho nezneužívala, patřila jsem vždy k typům, pro které věrnost znamenala hodně, a sama jsem v tomhle směru šla příkladem. Mezi svými ctiteli jsem si pečlivě vybí

Můj tchán byl vždycky divný, nikdy jsem s ním nenašla společnou řeč. Ale dokud žila tchyně, dalo se to přejít, ona totiž byla jakousi tmelitelkou vztahů. Pak ale bohužel zemřela. Po její smrti to začalo být s tchánem ještě horší. Už tu nebyl nikdo, kdo by tlumil jeho nálady a výstřelky. Stal se z něj žlučovitý dědek, s nikým se nesnese a my to odnášíme asi nejvíc. Tchyni jsem měla ráda, byla to

Vnučka Barborka za mnou chodila ráda. Moc mi pomáhala. Já se ale nechala zaslepit negativním myšlením svého okolí a zachovala se k ní ošklivě. Myslím, že k tomu, co se mi stalo, hodně přispěla skutečnost, že jsem dlouho bydlela a žila sama. Člověk, který je starý a sám, je nakloněný tomu být nedůvěřivý a podezřívavý. Dlouho jsem byla soběstačná, ale nedávno se po jedné úporné nemoci, kterou jse

Když vám někdo neustále připomíná vaši „údajnou“ vinu, začnete se vinni cítit, i když jste nic neudělali. A zoufalství vás tak nikdy neopustí. Právě běží můj nejoblíbenější seriál v televizi. Hlavní hrdina zrovna řeší dramatickou situaci, když se ozve to známé: „Boženóóó…“ Všechno se ve mně vzepře. Co zase chce? Proč právě teď! Určitě to dělá naschvál, abych se nemohla koukat. Jeho nenávist vůč

Na tom, že se člověk zamiluje, není nic špatného ani divného. Když přitom ale vědomě ubližuje druhým, může nakonec dojít k tragédii. Pavel se těžce zvedá ze sedadla. Jsme v jednací síni vrchního soudu, a právě nás vyzvali, abychom se postavili. Bude vynesen rozsudek. Můj zeť mě přímo hypnotizuje pohledem. Zoufale na mně visí a mám strach, že se zhroutí. Nakonec by vůbec nebylo divu. Po tom všem

Vídala jsem ji alespoň jednou týdně, když jsem u ní nakupovala čerstvou zeleninu. Z usměvavé paní se mi před očima měnila v trosku. Její smutné oči mi nedaly spát! Byla to taková milá a usměvavá paní, vždy ochotná. Na tržiště jezdila prodávat, co sama vypěstovala. Bydlela na vesnici za městem a měla malé hospodářství po rodičích. Chodila jsem na trh speciálně kvůli její čerstvé zelenině. Měla j

Manžela jsem si vyvzdorovala proti všem. Moc toho dnes lituji! Kdybych poslechla, nikdy bych si ho nevzala. Jenže já si myslela, že mi ho závidí! Bohužel, svého manžela miluji i dnes stejně jako na začátku! I když je mnoho lidí přesvědčených, že manželství je zabijákem lásky, kterou nahradí jen stereotyp a šeď všedních dní, já věřila v opak. Možná i proto se můj manžel právě teď stěhuje k milen