Těšila jsme se na hlídání vnoučat, na procházky a čtení pohádek. Snacha se ale bála, že budu cpát děti sladkostmi a tak jsem je směla vídat pouze v její přítomnosti! Byla vždycky hodná a milá. Usměvavou tvář orámovanou světlými kudrnami. Vypadala jako andílek. Jenže, hned po narození mojí první vnučky Andulky se moje snacha změnila v pěknou dračici! Nic jí nebylo po chuti, všechno musela být bio

Prožít téměř půl století s jedním člověkem nebývá nejlehčí. Já měla moc hezké manželství, ale překazila mi ho manželova nemoc. Už ani nevěděl, jak se jmenuje! Za padesát let člověk si už člověk o tom druhém žádné iluze nedělá. Zná ho lépe, než svoje boty!. Manžel byl můj první a také jediný muž, které jsem kdy poznala a milovala. Hned po střední jsme se vzali, nebylo nám ani dvacet. Mého Vaška če

Byla jsem sestře vděčná, že se o naši maminku starala až do konce jejího života. Nečinila tak nezištně a nechala si přepsat její byt, zahradu i pole. Nedědila jsem vůbec nic! Moje odplata byla krutá. Připravila jsem ji o manžela! Děkovala jsem jí snad denně. Za to, že naši hodně starou maminku navštěvuje a vozí ji k lékaři. Sestra totiž bydlela hned vedle ní, ale já dost daleko, až ve vedlejším m

Někdy přijde šok, který změní celý váš život, naprosto nečekaně. Chystala jsem se právě s rodinou k odjezdu na chatu. V tom se ozvalo zazvonění u dveří. Jakmile jsem otevřela, stála proti mně žena asi mého věku, kolem pětatřiceti. „Dobrý den, vy jste paní Čermáková?“ zeptala se. „Ano, co si přejete?“ považovala jsem návštěvnici za někoho, kdo obchází byty a něco prodává – pojistky, „výhodné“ zbo

Jako dvojčata jsme s Danou měly stejné nápady, stejné záliby i nápady. Také kluky jsme měly podobné, i když ne pokaždé. Měly jsme touhu mít děti, ale naše protějšky o ně nestály. Tak nás napadlo, že budeme svobodnými matkami. Svého rozhodnutí jsme nikdy nelitovaly. Odjakživa jsme my dvě byly dokonalá dvojčata. Jedna jsme se bez druhé neobešly a nerozdělila nás ani vysoká škola, kterou jsme každá

Když bilancuji na prahu šedesátky svůj dosavadní život, není na seznamu pozitiv sepsáno mnoho. Nejsem dítě štěstěny a příznivý osud mi taky nebyl nakloněn. Kdybych se měla rozepsat o neštěstích, ztrátách a prohrách, které mě životem provázely, daly by na knihu. Aspoň poslední kapitola by jako jediná byla zalitá sluncem a nakonec by příběh končil malým happyendem. Vnučky mám v péči Hlavními pos

Tomáš byl vždycky radikální. Buď všechno nebo nic, černá nebo bílá. Tenkrát před deseti lety se bláznivě zamiloval do Moniky. Nebylo nic jiného, než Monika. Skončil se svými koníčky, protože Monika zrovna měla jiné. Přestal se stýkat se svými kamarády, protože Monice nebyli dost dobří. „Jsou to blbci,“ říkala Monika. Skákal, jak jeho nová dívka pískala a nepřišlo mu na tom nic divného. Snažila j

Moje vnučka Eliška se narodila o sedm týdnů dříve, než byl plánovaný termín porodu. Vím, že Lenka si za to mohla částečně sama. Neposlouchala lékaře, že má v těhotenství ubrat se svým oblíbeným posilováním a hlavně s kouřením, které bylo jejím těžkým zlozvykem. Ačkoliv byla sportovkyně a sport a cigarety spolu nikdy nefungovaly, nikdy ji ani nenapadlo, že by mohla svou spotřebu cigaret omezit, na

Dva roky po svatbě mi došlo, že dokud budu mít za zády tchyni, nikdy nebude moje manželství šťastné. Dovolená ani zaplacený kurz jógy nepomohly. Tak jsem jí našla milence! Můj manžel je ten nejhodnější chlap pod sluncem. Měla jsem být šťastná, ale opak byl pravdou. Jeho maminka k nám totiž chodila denně, někdy i dvakrát! Prostě to bylo k nevydržení. Ne, že by byla zlá. Ale do všeho mluvila, u vše

Františkova hrdost trvala jen krátce. Poté, co zorganizoval svou životní ostudu, pohroužil se samou hanbou do trvalého mlčení. Když si můj František koupil jízdní kolo, věděla o tom celá ulice. Nebyli jsme moc při penězích a manžel škudlil hodně dlouho, než si na bicykl nastřádal a pak taky hodně dlouho čekal, než v obchodě v Praze na Karlově náměstí toho vysněného Favorita dostanou. Byla to do