Dodnes se nenávidím za chvíli, kdy jsem souhlasila, že se bratr mého muže přistěhuje k nám. Ostatně, dům je dědictví po jejich rodičích! Když jsme měli s manželem Ondrou svatbu, šel mu za svědka jeho o kousek mladší bratr Jirka. Byli odmala nerozlučná dvojka. Jejich rodiče je měli pozdě, s o to větší láskou se o ně starali. Oba kluci vystudovali a Jirka po stáži v cizině získal ještě kontrakt n

Už jsem lásku nehledala. Můj život byl stereotyp. Vůbec by mě nenapadlo, že se najednou objeví nový vztah. A navíc s o tolik mladším mužem. Na muže jsem štěstí nikdy neměla. Manžel mě opustil, když bylo dceři Karolíně osm let. Našel si mladší, hezčí a bezdětnou. Byla jsem z toho tak špatná, že jsem nový vztah nehledala. O to větší kamarádky jsme byly s dcerou. Užívaly jsme si její dětství. C

Byla jsem vždycky plná energie, pracovala jsem a starala se o děti i statek. I v důchodu mám pořád síly na rozdávání, ale co s tím? Takové bylo moje dětství − brzy ráno vyskočit z postele, nakrmit zvířata, jít do školy, na kroužky, pak doma ještě zastat nějakou práci na zahradě a večery byly také akční. Doma bylo stále práce dost. Když jsem se vdala, manžel si stál u svého rýsovacího prkna,

Láska má opravdu různé podoby a někdy se docela zvrtne. Mé dceři se to právě děje a já mám velké obavy o své dva vnoučky. Veronika se tváří hrozně rozezleně a nervózně si přehazuje nohu přes nohu. „Já mu to nedaruju, já mu ukážu, ten bude koukat...“ Výhrůžky se neustále stupňují a narůstají do obludných rozměrů. Přitom takhle moje dcera nemluví o nikom jiném než o svém manželovi. O Mirkovi, kte

Nově otevřená prodejna na rohu naší ulice nabízela rybí pochoutky. Nejvíc mě ale zaujal prodavač. Byl mi neuvěřitelně podobný! Nemohla jsem si pomoc, do rybárny jsem chodila snad každý den. Ne kvůli rybám. Zkoumala jsem prodavače, který mě svým vzhledem doslova fascinoval. I on po mně tak nějak nesměle, a zároveň zvědavě pokukoval! Podobal se mi Když jsem navštívila prodejnu asi popáté, d

Táta ovdověl v pětapadesáti letech, mamka podlehla vážné nemoci. Štěstí bylo, že otec ještě chodil do práce a měl nás ‒ mě a mého přítele Štěpána, snažili jsme se ho držet nad vodou. Otec od smrti mámy nikam nechodil, znal jenom cestu do práce a domů. Stal se z něho morous. Přestal slavit své narozeniny, svátky, prý to pro něho už nemá smysl. Když toto trvalo asi čtyři roky, s přítelem jsme mu

O tom, že by nás mohlo být na tátovo dědictví víc, jsme neměli ani tušení. Najednou se ale zjevil cizí člověk, který tvrdil, že je náš bratr... Bylo to jako ze špatného filmu. Prožijete něco zlého, myslím tím smrt tatínka – a najednou se stane ještě něco dalšího, co vás dorazí. Nevěřila jsem vlastním uším, když na nás máma tu zprávu vyhrkla. Táta měl nemanželské dítě? Koukla jsem na sestru, jak

Nikdy by mě nenapadlo, že naši rodinu může něco rozházet. Zapomněla jsem ale, že závist dokáže být nekonečná. Znovu trpělivě čekám a nechávám vyzvánět telefon. Jenže můj starší bráška, který byl vždy mou oporou a mým ochráncem, se mnou nemluví. Hlavní vinu na našem rozkolu nese jeho chamtivá manželka. A dědictví, které mi byl čert dlužen. Vědět to, tak vše odmítnu. Stále spolu Mezi mnou,

Náhrdelník mé tety v sobě skrýval tajemství nešťastné lásky. Když jsem ho tehdy nesla do klenotnictví, netušila jsem, že tím nechám spravit nejen starý šperk, ale také dvě zlomená srdce. Moje teta měla náhrdelník, který se mi moc líbil. Bylo na něm umělecky provedené písmeno „M“, protože teta se jmenovala Miluše. Jednou, když jsem si jako holka s náhrdelníkem hrála, teta mi ho beze slov vzala a

Pokud už nemají rozum zralí lidé s životními zkušenostmi, musí ho mít alespoň jejich děti. Naši potomci nás o tom přesvědčili v praxi! Důvodem mého rozvodu s manželem, ke kterému došlo po dvaceti letech od svatby, nebyla ani nevěra, ani to, že by Michal pil nebo byl agresivní. Ani s penězi jsme problém neměli. Přestali jsme si ale rozumět. Tak se rozvedeme! Najednou jsme si oba připadali