Moje rodina – 2. stránka – SkutečnéPříběhy.cz

Moje rodina

5 minut čtení

Do jiného stavu jsem přišla ani ne po roční známosti na konci prvního ročníku vysoké školy. Hned jsem to cítila a věděla jsem, že budeme mít Štěpánka. Ašťastný byl i budoucí tatínek Marek. Tím ovšem nadšení rodiny končilo. Moji rodiče, kterým v té době bylo 43 a 45 let, byli spíš na pokraji zhroucení než nadšeni. Matka kantorka dokonce utrousila: „U nás na učňáku se jako první vdávají ty nejošk

zobrazit více >>

Šátek jako rodinná štafeta

5 minut čtení

Jsem šťastná babička tří vnoučat, dvou holčiček a jednoho rošťáka. Chtěla bych pro ně být babičkou, jakou byla má babička mně. Samozřejmě že mě občas dohánějí k šílenství. Mé zvyky jsou pro ně staromódní. Nechápou, proč musí jíst polévku nebo proč mají vypnout mobil u stolu, když se obědvá. Ale jsem s nimi šťastná každou chvíli, kdy s nimi mohu být. Takové už nejsou Když pak odejdou domů

zobrazit více >>

Jak mě povinnosti babičky nakonec přece neminuly

3 minuty čtení

Měla jsem jediné dítě, a jak se říká: jedno dítě, žádné dítě. Navíc mi babičky hodně pomáhaly. Ty pravé starosti jsem poznala o dost později. Když se Jiřinka narodila, bylo mi dvacet let. Vzala jsem si kluka o dva roky staršího. Znali jsme se ze školy, bydlel také v naší vsi, a naše matky byly spolužačky a kamarádky. Měla jsem to hodně ulehčené. Obě se okamžitě začaly o svou první a jedinou

zobrazit více >>

Ztrácím ho a nevím, jak dál

5 minut čtení

Pozoruji zahradu, kterou jsme budovali přes třicet let. Jabloň se letos obsypala květy. Pohled nabízí tolik krásy, ale já cítím jen bolest v srdci. Nikdy bych nečekala, že se můj milovaný muž Petr, se kterým jsem prošla tolika životními bouřemi, tak změní. Vždycky to byl ten nejlaskavější člověk, kterého jsem znala. Staral se o mě i o naše dvě děti s takovou něhou, až jsem se někdy cítila provi

zobrazit více >>

Už se neuvidíme

2 minuty čtení

Já a moje sestra Marie jsme vyrůstaly jako dvě nerozlučné kamarádky. I když jsme byly každá jiná. Marie byla silná, sebevědomá, pořád věděla, co chce. Já byla tišší, spíš pozorovatelka, co se nechala životem vést. Čím jsme byly starší, tím víc jsme se začaly rozcházet. Marie měla potřebu mluvit mi do všeho. Koho si mám vzít, kde mám bydlet, jak mám vychovávat děti. A i když to možná myslela

zobrazit více >>

Tajemství našich rodičů mi vyrazilo dech

3 minuty čtení

Matěj od sousedů mi byl vždycky tak blízký, připomínal mi mého bratra Aleše. Byli si i podobní, hodně podobní. Pak jsem zjistila proč... S Alešem jsme měli hezký sourozenecký vztah. Byl to starší bratr, který mě chránil. Podle něj jsem posuzovala jiné kluky, navíc byl hodně podobný tátovi. Bydleli jsme v malé vesnici, kde se všichni dobře znají. Naši sousedé měli taky dvě děti. Věra byla o mnoh

zobrazit více >>

Syn se povedl po svém bláznivém otci

3 minuty čtení

To, že je můj muž recesista, mi bylo jasné už před svatbou, že ale z našeho syna vyroste podobné číslo, to jsem nečekala. Nikdy nevím, co je napadne! Evžena jsem si brala z lásky. Byl to obecní vtipálek, miloval kanadské žertíky, a někdy to hodně přeháněl. Měl kolem sebe partičku podobně založených floutků, byli dokonale sehraná banda. Pamatuji si, jak jsme se dali dohromady. Věděl, že chodím n

zobrazit více >>

Snacha je zákeřná! Bojuji s ní

5 minut čtení

Když se mi syn Honza ženil, měla jsem radost. S Martinou, která byla milá a inteligentní, chodil už celou věčnost. A já se těšila na velkou rodinu a na vnoučátka. Doufala jsem, že se s Martinou staneme dobrými přítelkyněmi, že budeme trávit čas společně a že mi ona bude jakousi dcerou, kterou jsem nikdy neměla. Ale čím dál víc jsem začala mít pocit, že něco není v pořádku. Že mezi námi není ta

zobrazit více >>

To je přece úplně normální

4 minuty čtení

Někdy mi přijde, že jsme se narodili s úkolem stát se rodiči svých rodičů. Vždyť život je takový smutný, nevyhnutelný cyklus. Když jsem byla mladší, nikdy jsem si neuměla představit, že se jednou budeme muset postarat o rodiče, kteří nám celý život dávali vše. Teď se situace obrátila a je na nás, postarat se o ně. Spolehlivá rodina Moje sestra Jana a bratr Petr jsou moje nejbližší rodina.

zobrazit více >>

Díky naší vnučce jsme dnes lepšími lidmi

2 minuty čtení

Začalo to lahví vína po večeři, najednou z toho byly dvě, tři... Neuvědomili jsme si, že se řítíme do problému. Pak nám osud nastavil zrcadlo. Když jsme měli malé děti, s manželem jsme moc nepili. Jenže jak čas šel, dcera i syn dospěli, vylétli z hnízda, pořídili si vlastní rodiny. Možná jsme se tak trochu nudili, nevím, ale najednou nám každý večer stála na stole u televize lahvinka vína, pak

zobrazit více >>

‹ PŘEDCHOZÍ

DALŠÍ ›