S mým synem Pavlem jsme byli vždycky sami dva. Byl mým celým světem a já se mu snažila být nejen matkou, ale i nejlepším přítelem. Naše pouto bylo léta zcela neotřesitelné. I během jeho studií na vysoké škole jsme si volali téměř denně. Byla jsem na něj pyšná a věřila, že náš vztah překoná cokoliv. Nikdy jsem nečekala, že nás čeká otřepaný příběh o nenávisti mezi snachou a matkou. Byla jsem

Celé dětství jsem si myslela, že mě máma nemá ráda. Po letech jsem pochopila, že někdy člověk neumí dát lásku jen proto, že jí sám měl tak málo. Telefon zazvonil právě ve chvíli, kdy jsem uklízela po večeři. Číslo jsem neznala. „Vaše maminka je v nemocnici,“ ozvalo se na druhém konci. Na okamžik jsem oněměla. Tolik let jsme spolu téměř nepromluvily. Od chvíle, kdy jsem utekla do Prahy, jsem

Větší nemehlo, než je partner naší Elišky, neexistuje. Je to takový ňouma, že by mu ten slavný herec Pierre Richard ve svých rolích mohl závidět. Nechápu, proč se s ním nerozejde. Moje vnučka Eliška je jedináček, a to je vždycky diagnóza. Takový člověk si dá jen stěží poradit, má svou hlavu a občas se zbytečně žene do strašného nebezpečí svou paličatostí. Na straně druhé se zase dokáže na někoh

Svého syna jsem rozmazlila, vím to. Stal se z něj lenoch a zdálo se, že bude navždy sám. Až se našla žena, která našeho Honzu rozhýbala k životu. Náš syn Honza už byl starý mládenec! Proti ženským nikdy nic neměl, několikrát to vypadalo nadějně, že klapne svatba, jenže každá potenciální nevěsta nakonec cukla. Syn byl totiž prototyp líného Honzy na peci. Nebrala jsem vážně, když mi to říkal manž

Když mi děti navrhly, abych se přestěhovala blíž k nim, připadalo mi to jako krásná představa. Jenže to si neuvědomíte, jak si budete připadat cizí. Byla jsem vdova, přátelé odcházeli a já zůstala v našem městečku skoro nejstarší. Na dům už jsem neměla síly. Proto mi děti řekly, ať se přestěhuji blíže k nim, do většího města. Zdálo se to pěkné. Konečně se budeme vídat častěji, povídat si a nebu

Když se narodil můj mladší bratr, rodiče byli šťastní. Jenže jejich radost netrvala dlouho. Lékaři brzy zjistili, že nikdy nebude jako ostatní děti. Ortel lékařů byl nekompromisní. V podstatě pomyslně říkal: „Váš chlapec nikdy nebude samostatný, nebude chodit do běžné školy, nebude jednou bydlet sám ani si nezaloží vlastní rodinu.“ Potřeboval pomoc při každé maličkosti a bylo jasné, že ji bu

Manželství mé maminky bylo velmi nešťastné. Nechápu, jak to mohla s naším tátou tak dlouho vydržet, nechápala to ani její vlastní matka a mnoho našich známých. Můj život nebyl nijak růžový. Prostě se mi nevydařil. Máma, ta byla milá, pracovitá, starostlivá. Zato otec, to byl, jak to říct, prostě takový hulvát. Nevážil si naší mámy, ani nás, přestože jsme nezlobili a dobře se učili. Jak vypadal

Baculaté děti bývají terčem posměchu svých vrstevníků. Tak to bylo, je a bude. Můj syn o tom ví své. Nakonec se rozhodl, že všem vytře zrak. V rodině jsme všichni pěkně živení Moraváci, abych tak řekla. Vždy jsme si rádi dopřávali dobré jídlo, diety nám nic neříkaly. A je to nejen na mně, ale hlavně na mém muži, vidět. A náš syn Vašík se potatil. Celé dětství měl značnou nadváhu, za což se mu d

Jedny z nejtěžších chvil v životě matky jsou ty, kdy vaše dítě není šťastné a život mu dává zabrat. A je jedno, kolik je dítěti let, vždy rodiče potřebuje. Byla sobota ráno a já jsem právě vytahovala ze skříně starý modrý kabát po mamince, který jsem si chtěla trochu upravit, protože přišel zase do módy. V tu chvíli zazvonil telefon. Volala má dcera Katka, kterou jsme čekali i s rodinou na v

Byla jsem ta nejhorší tchyně na světě, intrikovala jsem, pomlouvala a popichovala vnučku! Mým cílem bylo rozbít synovi manželství. Krátce po svatbě mého jediného syna jsem došla k názoru, že snacha je ještě mnohem horší, než jsem si myslela. Náš Jakub měl maturitu na průmyslovce, zatímco Věra byla obyčejná prodavačka. Neměla žádný rozhled, číst knihy ji nebavilo, klasickou hudbu nesnášela, v di