Když je vám osmdesát, přestanete mít iluze, že tu budete navěky. Na druhou stranu má ale člověk pořád dost sil na to, aby se dokázal pořádně radovat z maličkostí. Mám za sebou jeden obyčejný život plný drobných starostí i radostí. Potkal mě však velký zázrak: sedm sourozenců. Jsme staří, ale pořád jsme, byť nás život rozesel do celého světa. Na mé osmdesátiny jsme se měli zase všichni sejít

Snacha se tvářila jako neviňátko, mně ale bylo jasné, že hraje levou. Elektřina mi nejde zásadně v době, kdy jsme spolu samy doma. Zase jsem si zalila šálek kávy studenou vodou. Vylila jsem tu blátivou břečku do záchodu, znova zapnula rychlovarnou konvici a ani ťuk. Bohužel už jsem věděla, odkud vítr vane! Chtěla jsem rozsvítit, ale nic. „Hergot!“ zaťala jsem bezmocně pěst a počítala v duchu do

Dokud jsem měla peníze, točilo se kolem mě mnoho přátel a celá rodina. Až když jsem o vše přišla, poznala jsem, kdo je skutečný přítel. Tatínek získal v restituci značný majetek. Jeho bratr už nežil, neměl rodinu, také babička s dědou už byli po smrti, a já byla jedináček. Široko daleko jediná, která to všechno zdědila. Jako dítě jsem měla všechno, protože jsem neměla sourozence. Jen spoustu

Petr byl vždy bystrý, úspěšný a plný energie. Jenže pak se začal pomalu měnit. A jednoho dne prostě zmizel. Petr byl obyčejný kluk. Zvídavý, inteligentní a cílevědomý. Už od mládí bylo jasné, že má velký potenciál a jednou si najde dobrou práci a bude se mít dobře. A přesně to se také stalo. Až mnohem později mi ale došlo, jak obrovský tlak na výkon může člověka postupně zlomit. Najednou se z n

Děti mi už dávno odrostly a obě odešly z domu. Před dvěma lety nám vstoupila do života nemoc, která nás naučila hodně o sobě navzájem. Začalo to telefonátem od Lucie. Hlas měla tichý. „Mami, můžu přijet na víkend? Sama.“ Přijela bledá, s kruhy pod očima. Sedla si ke stolu a řekla: „Mám rakovinu. Na vaječnících.“ Seděly jsme do rána, plakala mi na rameni. Já jsem se snažila být silná, ale uvnitř

Možná jsem už kapánek starší dáma, ale paměť mi pořád dobře slouží. Ráda vzpomínám na doby, kdy byly moje děti malé, a vůbec nejraději s nimi po boku. Žiju v malém domku na okraji vesnice, kde jsem se narodila a kde jsem vychovala i své děti. Rodina se mi časem rozrostla. S mužem jsme měli celkem pět dětí. Tři syny a dvě dcery. Díky nim teď mám spoustu vnoučat a pravnoučat. Den jako malovaný

Když se sestře narodily děti, hlídala jsem je a vychovávala hlavně já. Vyrůstaly s mými dětmi a já všem měřila stejně. Teď o mně šíří pomluvy a lži. Moje sestra Sabina si budovala celý život kariéru. Už v dětství byla jako mladší protežovaná, zatímco všechny povinnosti ležely na mně. Já se musela postarat o barák a babičku, sestra se vydala studovat vysokou školu. Taky jsem chtěla studovat, ale

Vnoučata jsem podle snachy jen kazila a ničila jim zdraví špatným jídlem. Našla jsem ale způsob, jak to jejich dětství přece jen trochu osladit. Snacha Kamila je posedlá zdravou výživou. Vzpomínám si, jak k nám před lety poprvé přišla na nedělní oběd. Odmítla si dát moji vyhlášenou svíčkovou. Ke knedlíčkové polévce také jen přičichla, oklepala se a pak snědla pár lžic čistého vývaru. To mě mělo

V naší rodině se moc nepilo, sklenku vína jsme si dávali jen výjimečně. Proč tedy moje dcera tak snadno propadla démonu jménem alkohol? Petra bývala odjakživa příkladná dcera. Byla slušná, dobře vychovaná, ve škole dosahovala pěkných výsledků a učitelé ji chválili. Snažili jsme se jí předat správné hodnoty, vést ji k poctivosti, odpovědnosti a úctě k sobě samé. Věřila jsem, že jsme jí dali pevn

Můj syn Vladimír si dlouho nemohl najít partnerku. Tehdy jsem se modlila, aby se konečně zamiloval. Dnes toho pošetilého přání skoro lituji. Jeho mladší sourozenci už dávno měli vlastní rodiny, ale Vladimír se stále jen potloukal po klubech a barech, aby balil holky na jednu noc. Pak se konečně zamiloval! A velmi brzy začal mluvit o svatbě. Každý úplně jiný S Julií jsem se seznámila až po