Moje rodina
3 minuty čtení
Celý život jsem byla přesvědčená, že mé jediné dítě podědí jednou všechno, co mám. Pak se ale stalo něco, co můj názor změnilo.
Už mi táhlo na pětasedmdesát, když jsem si začala říkat, že to se mnou jde rychle z kopce. Udržovala jsem se do té doby v dobré kondici, protože jsem žila celý život na vesnici v domku se zahrádkou a snažila se být stále fyzicky aktivní. Měla jsem velkou zahradu, malý
4 minuty čtení
Vnuci mi říkají, že bych měla napsat, co se stalo za války. Ne proto, že to bylo tak jedinečné nebo zajímavé, ale proto, aby se na to nezapomnělo.
Před válkou jsme bydleli v malém domku. Tatínek František pracoval jako strojník v továrně, maminka Marie šila a starala se o nás tři děti, mě, staršího bratra Honzu a mladší sestřičku Věrušku. Měli jsme zahrádku, slepice a psa. Vzpomínám si na neděl
3 minuty čtení
Když se mě někdo zeptá, jaký mám vztah se svou jedinou dcerou, diplomaticky odpovídám, že hezký. Ale to není až tak pravda.
Mnozí si představují, že dcera je pro mámu ta nejbližší přítelkyně, se kterou pije kávu a probírá život. Jenže v případě mém a mé dcery je to trochu nebo spíš hodně jiné.
Obě dvě jsme stejné
Simoně je pětatřicet. Je to úspěšná, moderní žena, manažerka, která má všech
3 minuty čtení
Mámě a tátovi to společně klapalo. Byli jsme krásná rodina. Ani ve snu by mě nenapadlo, že táta není můj vlastní. Až jednou mi přišel záhadný dopis.
Obdivovala jsem své rodiče, jak jim to spolu krásně fungovalo. V mých očích to byl dokonalý pár. Nikdy mě nenapadlo, že je něco špatně. Byla jsem celá po mamince, povahou i podobou.
Už jsem byla zvyklá na řeči okolí k mému otci, které zněly asi
2 minuty čtení
Tehdy jsme netušili, jaké nebezpečí se může na internetu skrývat. Naše Anička byla také příliš důvěřivá. Naletěla podlému spolužákovi.
Na základní škole měla vnučka vyznamenání, a tak nebylo překvapující, když se dostala na gymnázium. Co se týče kluků, měla ale Anička problémy. Celé hodiny trávila u počítače. Byla vlk samotář, takový duch třídy, a ti přitahují šikanu… Jednoho večera jsem začala
5 minut čtení
Některé věci člověk udělá proto, že je přesvědčený, že jiné řešení neexistuje. Dnes vím, že jsem měla volit jinak.
Bylo mi dvaadvacet, když jsem se rozhodla, že svého syna nechám vychovat někým jiným. Nebyla jsem připravená být matkou. Jeho otec utekl ještě dřív, než se malý narodil, a já neměla peníze, práci ani vlastní bydlení. Rodiče mi tehdy řekli, že dítě nemůžu vychovávat sama. Tvrdili, ž
2 minuty čtení
Rok od roku to bylo horší. Rádi jsme si brali vnoučata na prázdniny, ale to jejich mlčení a koukání do mobilu nás s mužem dohánělo k šílenství.
Máme dvě dcery a díky nim čtyři vnoučata, které nadevše milujeme. Pepíkovi je dvanáct, Tondovi deset, Rozárce osm a nejmladšímu Jáchymovi sedm. Vždy jsme rádi, když k nám přijedou všichni najednou, protože si říkáme, že se více vyblbnou a hlavně si k so
3 minuty čtení
Když se Amálka narodila, viděla jsem se v ní. Byla celá já, když jsem byla malá. Trápilo mě ale, že bydlí daleko, že si ke mně nevytvoří blízký vztah.
Dlouho jsem si vnučku neužila. Syn s rodinou bydleli příliš daleko, přijížděli za mnou tak třikrát do roka. Zoufala jsem si, protože čas běžel a mně bylo jasné, že si Amálka ke mně nevytvoří vztah jako k milované babičce. Proto jsem se nabízela s
5 minut čtení
Nedělní obědy u nás mají obvykle pevný řád. Sejdeme se celá rodina a máme hovězí vývar, omáčku s knedlíkem. K tomu posloucháme chytré řeči mého milého zeťáka Igora.
Igor pracuje v mezinárodní firmě a má neochvějný pocit, že se celý svět, včetně přírody, dá řídit přes tabulky a mobilní aplikace. „Maminko, ta vaše zahrada je čistá ekonomická ztráta,“ spustil a namáčel knedlík do omáčky. „Vezměte
4 minuty čtení
Kdysi jsem se nepohodla se synem a přestali jsme se vídat. Že mám vnuka, jsem věděla, ale znala jsem ho jenom z fotek, ale osobně jsem ho neznala.
Je to už dávno, co jsem svého syna naposled objala. Žije v Anglii, založil si tam rodinu a domů nejezdí. Občas jsme si psali a někdy i telefonovali, ale mezi námi kdysi vyrostla zeď, kterou nedokázal překonat ani čas. A já moc dobře věděla, proč to t
Nenechte si ujít další zajímavé články
enigmaplus.cz
Proč se nám někdy zdá o člověku, na kterého jsme roky nemysleli?
Už dávno jsme na něj zapomněli. Nemáme jeho číslo, nevíme, kde dnes žije, a možná si na něj přes den nevzpomeneme ani jednou. Pak ale přijde noc a najednou stojí ve snu přímo před námi. Bývalý spolužá
epochalnisvet.cz
Oko – do těla okno
I tak lze přizpůsobit známou parafrázi. Při zkoumání očního pozadí totiž lékař dokáže vyčíst vážná onemocnění. Pomocí speciální metody, při které vám lékař bezbolestně rozšíří zornici, může posoudit rozsah nemocí, jako jsou cukrovka, ateroskleróza nebo vysoký krevní tlak. Pohled až na sítnici Oftalmolog během odborného vyšetření nejprve zornice vyšetřovaných očí takzvaně rozkape. Skrze
historyplus.cz
Rudolf II. & Leopold Pasovský: Prahl biskup po císařské koruně?
Alchymista se chápe kusu šatstva, který údajně patřil arcivévodovi Matyášovi. Všemožnými způsoby ho ničí a cupuje. Jeho pomatený zaměstnavatel, císař Rudolf II., věří, že tímto způsobem i jeho sok v boji o moc dojde zkázy. Ve své touze po pomstě je ochoten uvěřit čemukoli a komukoli… Časy, kdy císař Rudolf II. (1552–1612) jevil zájem
skutecnepribehy.cz
Začali jsme si kvůli mamince
Věčně jsme se se sousedem hádali. Naposled kvůli břečťanu, který přerostl na jeho zahradu. Řval a choval se jako hulvát. Zase jsme se s tím chlápkem odvedle pohádali. Stříhal břečťan, můj břečťan, který přerostl zeď a plazil se po jeho. Stříhal ho však velice neurvale. To jsem si nemohla nechat líbit. „Stříhejte prosím opatrně,“ žádala jsem ho, ale
iluxus.cz
Mühle-Glashütte odhalilo potápěčské hodinky Sportivo podřízené opravdové funkčnosti
Hodinky s přízviskem „potápěčské" mají jeden drobný problém. Většina jejich majitelů se potápí maximálně pro klíče na dně hotelového bazénu. Mühle-Glashütte Sportivo Power Dive se tím ale nenechaly od
epochanacestach.cz
Dýňový ráj na Farmě Vraňany láká na podzimní dobrodružství
Na tisíce nejrůznějších odstínů oranžové, dýně nejrůznějších tvarů, vůně podzimních specialit a bohatý program, který zabaví děti i rodiče. Pokud hledáte příjemný říjnový výlet kousek od Prahy, Farma Vraňany se na celý měsíc promění v Dýňový ráj. Dýně jsou tady doslova všude. Malé, obrovské, kulaté, protáhlé i roztodivně tvarované vytvářejí kulisy, ve kterých se člověk
rezidenceonline.cz
Soulad podle harmonie zlatého řezu
Vznosné křivky rezidence Habitação Áurea v regionu Amarante na severu Pyrenejského poloostrova vytvořily díky dané koncepci prostor s přirozenou rovnováhou, otevřený krajině, světlu i modernímu rodinnému životu. Neutrální barevná paleta a přírodní textury, jež byly použity v dokonalém souladu, přispívají ke klidné a sofistikované atmosféře, zatímco architektonické prvky, jako je prosklená terasa a stropy v
nejsemsama.cz
Zvěřinový koláč
Udělejte si koláč ze zvěřiny, je to naprostá lahůdka. Ingredience: ● 500 g jeleního masa na guláš ● 100 g slaniny ● 150 g cibule ● 200 g kořenové zeleniny ● 60 g rajského protlaku ● 80 g švestkových povidel ● 60 g zavařených brusinek ● 150 ml červeného vína ● sádlo ● divoké koření ● 5 kuliček jalovce ● sůl Na těsto: ● 500 g hladké mouky ● 160 g másla ● 2 velká vejce Postup: Cibuli a zeleninu nakrájejte, opečte na sádle,
21stoleti.cz
Úspěšná záchrana lemura korunkatého na ostrově Nosy Ankao
Na privátně vlastněném ostrově Nosy Ankao, rozprostírající se severovýchodně od pobřeží Madagaskaru, se odehrává příběh, který začal jako odvážný ochranářský experiment. Dnes, téměř o deset let pozděj
nasehvezdy.cz
Zavrhly Rolins manželovy děti?
Tak růžové to nebude? Už pár dní plní média snové svatební fotografie zpěvačky Dary Rolins (53) a exfotbalisty Pavla Nedvěda (54). Pomalu ale vylézají kostlivci ze skříně. Už to nejsou jen zvěsti o m
tisicereceptu.cz
Borůvkové lívance, jak je má rád zpěvák Justin Timberlake
Někdo to rád sladké – a tenhle známý zpěvák a herec velmi rád posnídá lívanečky s borůvkami. O linii se bát nemusí, protože se mj. věnuje například golfu. Potřebujete 200 g hladké mouky 2 lžíce
epochaplus.cz
Neuvěřitelný příběh z ostrova Brač: Kočka lovící chobotnici zažehla občanské nepokoje!
Ve 30. letech minulého století docházelo u pobřeží ostrova Brač v Jaderském moři (na území tehdejšího Království Jugoslávie) k velmi dramatickým událostem. Jak se k bračské obci Sutivan přiblížil linkový parník ze Splitu, místní obyvatelé na něj házeli kameny. Proč? Za všechno mohla jedna hladová kočka a prchající chobotnice. Na počátku byla jen ostrá slova, ale později vše