Někdy mám pocit, že jsem se zbláznila. Hrozně se s bojím o naše jediné dítě a hlídám ho jako oko v hlavě. Manžel naší Bětce dokonce „napíchl“ mobil. S manželem jsme spolu dvacet let. Chtěli jsme mít velkou rodinu, ale bohužel, nebylo nám přáno. Po několika potratech, a když už jsme to málem vzdali, se mi podařilo, byť za cenu několikaměsíčního pobytu v nemocnici, porodit zdravou dceru. Pojmenoval

I když se naše Drahuše snaží sebevíc, podle zetě není nikdy nic dobře. Je to workoholik posedlý svou prací. A stejné nároky má i na dceru a své děti. Naše Drahuše je Rudolfova manželka 16 let. Mají dvě děti, třináctiletou Dominiku a osmiletého Davídka. Drahuše je velmi chytrá. Neoprašuje sice červený vysokoškolský diplom jako její muž, dokáže však všechno, co si usmyslí. Ráno vozí děti autem do n

Kuba byl můj nejmilovanější vnuk, o kterého jsem se hodně starala. Před třemi lety jsem si ho nastěhovala k sobě domů. Loni ale přišel o práci a chce, abych ho živila. Už tři roky žiji s vnukem ve společné domácnosti. Až dosud nebyl žádný problém, dobře jsme spolu vycházeli, byla jsem šťastná, že nemusím po smrti manžela opouštět byt, na který jsem byla zvyklá. Kubovi je dvaatřicet let a je bez

Své vnoučky prý kazím. Smím je vidět jen pod dohledem jejich matky. Narušuji totiž jejich stravovací režim. Našla jsem ale způsob, jak jim dětství trochu osladit. Nesmějí si dát buchtu, protože je upečená z bílé mouky a uvnitř se skrývají zákeřná povidla. Nesmím jim dát pribináček, protože se po něm tloustne, kravské mléko zahleňuje a je jedovaté. Přitom vnoučata se mohou po takovém jídle utlouct

Je hrozné, když nemáte tušení, kdo je váš otec. Nikomu bych to nepřála. Jenomže pravda, jak už to tak bývá, nakonec vyjde najevo. Trápilo mě, že nemám ponětí, kdo je můj táta. Máma to neustále zlehčovala, tvrdila, že si přece vystačíme samy, my dvě šikovné holky, a že je natolik schopná, aby mi tátu dokázala nahradit. Bylo hezké, že se tolik snaží, že nefňuká a zkouší být statečná, ale to, co ř

Dlouho jsem nemohla pochopit, proč neteře chodí do zvláštní školy. Bála jsem se, že se jedná o nějakou dědičnou dispozici. Vina byla ale jinde. Sestřiny děti pobývaly často u nás na venkově. Snad proto, že ve městě, kde bydlely se svou matkou a otcem, nebylo tolik přírody. Bývaly často nemocné, pořád nějaké chřipky, angíny a nepříjemné rýmy. Tak jezdily za mnou do jižních Čech, kde je vzduch či

Jsme vysílení z našeho Martínka. Je to s ním o nervy. Doufali jsme, že ho změní sourozenec. Opak je ale pravdou. Teď je navíc ještě zlý a agresivní! Na vnoučata jsme se s manželem moc těšili. Říkali jsme si, že s nimi budeme trávit co nejvíce času, počítali jsme s tím, že je budeme často hlídat. Ve svých představách jsme viděli klidně vnoučky tři. To zvládneme! Když byl náš nejstarší vnouček

Romana, má jediná dcera, uměla hodně věcí, ale najít si muže, který by ji skutečně miloval, nedokázala. Spokojila se s takovým, který se nám dnes snaží zničit život. Nikdy jsem se nechtěla plést dceři do života, ale když jsem viděla, jaké typy mužů si Romana vybírá, měla jsem pocit, že jí musím pomoct. Už její první kluk byl šlápnutím vedle, nepoznala, že jí lže, ani to, že nevěra je jeho denní

Loni na podzim jsme se rozhodli vyklidit podkroví v domě, který mi kdysi odkázal můj děda. Podkroví nám nakonec odkrylo jeden poklad. Ten dům postavil můj děda, a když jsme s manželem převzali hospodářství, nikdy jsme neměli čas prohrabat všechny ty krabice a truhly, co tam po mých předcích zůstaly. Teď, když už jsou děti dospělé a vnoučata dorůstají, jsme si řekli, že je čas udělat pořádek. Ne

Moje snacha je na první pohled ztělesněná křehkost. S těmi plavými vlasy a útlou postavou vypadá jako anděl. Ale zdání klame! Můj syn Šimon býval veselý kluk. Smál se tak nahlas, že se otřásaly tabulky v oknech. Dnes sedí u večeře, hledí do talíře a čeká na svolení, aby mohl promluvit. Změnila ho jeho žena Edita. S ní a Šimonem bydlím v jednom domě a Editě se to zjevně nelíbí. A ani mně ne. „Ši