Děti mi už dávno odrostly a obě odešly z domu. Před dvěma lety nám vstoupila do života nemoc, která nás naučila hodně o sobě navzájem. Začalo to telefonátem od Lucie. Hlas měla tichý. „Mami, můžu přijet na víkend? Sama.“ Přijela bledá, s kruhy pod očima. Sedla si ke stolu a řekla: „Mám rakovinu. Na vaječnících.“ Seděly jsme do rána, plakala mi na rameni. Já jsem se snažila být silná, ale uvnitř

Možná jsem už kapánek starší dáma, ale paměť mi pořád dobře slouží. Ráda vzpomínám na doby, kdy byly moje děti malé, a vůbec nejraději s nimi po boku. Žiju v malém domku na okraji vesnice, kde jsem se narodila a kde jsem vychovala i své děti. Rodina se mi časem rozrostla. S mužem jsme měli celkem pět dětí. Tři syny a dvě dcery. Díky nim teď mám spoustu vnoučat a pravnoučat. Den jako malovaný

Když se sestře narodily děti, hlídala jsem je a vychovávala hlavně já. Vyrůstaly s mými dětmi a já všem měřila stejně. Teď o mně šíří pomluvy a lži. Moje sestra Sabina si budovala celý život kariéru. Už v dětství byla jako mladší protežovaná, zatímco všechny povinnosti ležely na mně. Já se musela postarat o barák a babičku, sestra se vydala studovat vysokou školu. Taky jsem chtěla studovat, ale

Vnoučata jsem podle snachy jen kazila a ničila jim zdraví špatným jídlem. Našla jsem ale způsob, jak to jejich dětství přece jen trochu osladit. Snacha Kamila je posedlá zdravou výživou. Vzpomínám si, jak k nám před lety poprvé přišla na nedělní oběd. Odmítla si dát moji vyhlášenou svíčkovou. Ke knedlíčkové polévce také jen přičichla, oklepala se a pak snědla pár lžic čistého vývaru. To mě mělo

V naší rodině se moc nepilo, sklenku vína jsme si dávali jen výjimečně. Proč tedy moje dcera tak snadno propadla démonu jménem alkohol? Petra bývala odjakživa příkladná dcera. Byla slušná, dobře vychovaná, ve škole dosahovala pěkných výsledků a učitelé ji chválili. Snažili jsme se jí předat správné hodnoty, vést ji k poctivosti, odpovědnosti a úctě k sobě samé. Věřila jsem, že jsme jí dali pevn

Můj syn Vladimír si dlouho nemohl najít partnerku. Tehdy jsem se modlila, aby se konečně zamiloval. Dnes toho pošetilého přání skoro lituji. Jeho mladší sourozenci už dávno měli vlastní rodiny, ale Vladimír se stále jen potloukal po klubech a barech, aby balil holky na jednu noc. Pak se konečně zamiloval! A velmi brzy začal mluvit o svatbě. Každý úplně jiný S Julií jsem se seznámila až po

Celý život byla moje maminka ženou, kterou všichni nazývali hodnou paní Alenkou. Nebyla jsem proto vůbec připravená na změnu v jejím chování. Maminka učila v mateřské školce, zpívala v kostele, pekla buchty pro sousedy, vždycky měla čas vyslechnout kohokoliv, kdo to potřeboval. Uměla pohladit, obejmout i povzbudit, nás doma, ale také úplně cizí lidi. Když jsem byla malá, říkala mi: „Lucko, n

Hledím do okna a dívám se na ulici, kde kdysi běhával můj syn. Jeho potomci si tu moc nepohráli. Snacha to nechtěla. Když byla vnoučata malá, brala jsem je občas na hřiště. Pekla jsem jim buchty a učila je zalévat rajčata na zahradě. Smála se se mnou. Byla jsem pro ně babička, která má čas. Pak se jejich svět změnil. Začala chodit do školy. Té lepší. Snacha to chtěla. Radka, tak se jmenuje, ke

Je mi sedmdesát a čím jsem starší, tím víc se vracím do domu svého dětství. Mého falešného dětství. Vrací se mi pach toho domu. Studená podlaha, dveře do kuchyně, které jsem otevírala opatrně, abych na sebe zbytečně neupozornila. Už jako malá jsem věděla, že tam jsem nějak navíc. Otec měl přísný pohled, ale myslela jsem, že to tak prostě má. Když přišel z práce, sestra mu běžela naproti. Zvedl

Fungujeme den po dni. S nadějí. Se strachem. S láskou. A já si říkám, že když tohle přežijeme, tak už nás se sestrou nic nerozdělí. Nikdy. Byl to obyčejný večer, když mi Lucka volala z práce. Hlas měla unavený, trochu chraplavý, ale smála se, jak vždycky, když se snažila něco zlehčit. „Víš, já jsem dneska málem usnula u počítače. Asi jsem jen přepracovaná,“ prohodila jakoby nic. Protože jsem sv