Moje rodina – 2. stránka – SkutečnéPříběhy.cz

Moje rodina

Můj vánoční podvod zachránil naši rodinu

3 minuty čtení

Byla jsem pořád ještě malá holka, a rozchod rodičů mě bolestně zasáhl. Navíc si k hádkám vybrali zrovna Vánoce, a to se přece nedělá. Vánoce nejsou jen svátky klidu, míru, pohody, čas odpouštění, dobrých skutků a rozjímání. Někdy dokážou i pořádně potrápit, nemám pravdu? Občas se ukazuje, že Vánoce mohou být i časem krizí, hádek a rozchodů. To mi k mému žalu předvedli mí rodiče, když mi bylo čt

zobrazit více >>

O tak vážných věcech se nemá žertovat!

3 minuty čtení

Dcera na mě ušila stejnou boudu jako já kdysi na svou mámu. Skočila jsem jí taky na špek. Na rozdíl ode mě se osud nenaplnil. A možná nikdy nenaplní. Moje máma mě varovala! Když jsem si našla chlapce, hrozně se bála toho, že nedokončím učiliště, protože my mladí jsme nerozumní a já určitě otěhotním. No, nepletla se. Dodělávala jsem závěrečné zkoušky už s outěžkem. Možná proto jsem se i já pozdě

zobrazit více >>

Všichni spolu jsme u jednoho stolu…

5 minut čtení

Vánoce pro mě nejsou jen svátky klidu, ale je to splnění všech mých přání, která si plníme jen v kruhu rodiny, kdy zapomínáme na všechna naše trápení. Už z dětství mám Vánoce spojené s vůní cukroví, františků i prskavek. Vzpomínky se mi vryly do paměti jako teplé objetí. Když zavřu oči, cítím skořici z perníčků, vanilku z rohlíčků, hřebíček ze svařáku a jehličí ze stromečku, který jsme s tatínk

zobrazit více >>

Sestra mi krade bezostyšně děti

4 minuty čtení

Nikdy by mě nenapadlo, že by se mi něco takového mohlo stát. Že vlastní krev se mi postaví do cesty a bude mi chtít vzít mé děti. Dlouho jsem si nalhávala, že přeháním. Ale teď už vím, že to není domněnka. Je to zrada. Tichá, promyšlená a o to horší. Jsme každá jiná Měla jsem se sestrou vždy zvláštní vztah. Byla mladší, živější, uměla se prosadit. Já byla ta opatrnější, co všechno nejdřív

zobrazit více >>

Rodina je štěstí, ale i bolest

5 minut čtení

Mám tři děti, pět vnuků, pravnuka, a přesto jsem někdy sama jako kůl v plotě. Rodina – někdy jen prázdné slovo, které ale bodá jako trn. Můj muž Václav mi zemřel před patnácti lety na infarkt, když kosil trávník. Padl do trávy a už nevstal. Tehdy mi bylo teprve pětašedesát. Povedené dětičky Jeho smrt mě zdrtila, protože byla tak nečekaná, tak náhlá. Navíc Václav byl velký sportovec. Jezdi

zobrazit více >>

Nedám se zastrašit ani náhodou!

5 minut čtení

Bydlím v domku po rodičích na okraji městečka, kde se všichni známe a kde jsem prožila celý život. Tedy zatím… O ten domek projevil zájem synovec. Miluji svoji zahrádku s růžemi, které sázela ještě máma. Nikdy jsem neměla děti, jen sestru, která zemřela před deseti lety. Zůstal po ní Petr, můj synovec, který vystudoval práva. Dnes žije v Praze, má vlastní firmu, drahé auto a na míru ušitý oblek

zobrazit více >>

Na Štědrý den jsem zjistila, kdo je můj táta

3 minuty čtení

Bylo, přesně tak, jak se to dělává, prostřeno i pro náhodného hladového pocestného. A jeho místo protentokrát nezůstalo prázdné. Neměla jsem tušení, kdo je můj otec. V tomhle případě byla máma jako umanutá. Přitom jinak to byla rozumná ženská, chápavá, láskyplná, ale jakmile zaznělo slovo táta, začala se chovat jako nějaká hysterka. Už od dětství mi vysvětlovala, že táta byl neuvěřitelný padouc

zobrazit více >>

Dcera se mnou už nepromluví

5 minut čtení

Nikdy jsem si nemyslela, že přijde den, kdy si s dcerou nebudu mít co říct. Věřila jsem, že i kdyby se cokoli pokazilo, mezi námi zůstane vazba. Alespoň ten neviditelný most, který nás kdysi spojoval od prvního nadechnutí. Ne, ani ten nevydržel. Čas umí stavět bariéry, které nejsou vidět, ale zato se dají cítit v celém těle. Nepřišlo to ze dne na den. Nezachytila jsem žádný konkrétní okamžik, k

zobrazit více >>

Museli jsme napravit své děti

4 minuty čtení

S mým manželem jsme spolu už čtyřicet sedm let. Bydlíme v malém domku s kouzelnou zahrádkou plnou růží. Náš dům je plný věcí. Starých fotek, knížek i hrnců po babičce. A taky plný lidí. Našich dětí. Tří dospěláků. A pořád je máme na krku. Nejstarší je povaleč Nejstarší je Petr. Čtyřicet dva let. Když mu bylo dvacet, přišel domů s tím, že utekl z vysoké: „Škola mě nebaví. Chci cestovat.“ O

zobrazit více >>

Loni jsem dostala ten nejhezčí vánoční dárek

2 minuty čtení

Brala jsem ji jako svou vnučku, celé dětství jsem ji hlídala. Pak se někam odstěhovala. Po deseti letech mi ale kdosi zazvonil u dveří. První krůček udělala Markétka u mě doma. Její rodiče, mí mladí sousedé, na ni neměli moc času, byli hodně zaneprázdnění, a já byla taková jejich babička na hlídání. Ty jejich bydlely příliš daleko. Markétka byla více u mě než doma. Mé vlastní děti, dva synové,

zobrazit více >>

‹ PŘEDCHOZÍ

DALŠÍ ›