S mužem jsme toužili po šťastné rodině. Oba jsme pocházeli z vyrovnaného prostředí, kde každý pomáhal každému. Náš syn s dcerou se ale nejenže nemuseli, ti dva si šli přímo po krku... Považovali nás za ideální pár. Každý se za námi otočil. Dokonce nás často fotografovali. Už ve škole jsme viseli spolu na nástěnce, byla to jakási školní akce, fotograf se rozhlédl a bez rozmýšlení vybral ze všech ž

Nevěřila jsem svým uším! Táta mi na chalupě svěřil ošklivé tajemství. Tenhle kostlivec měl raději zůstat zavřený ve skříni. K otci jsem vždycky vzhlížela jako k nějakému božstvu. Připadal mi dokonalý. Jakživa jsem nepoznala muže, který by se mu vyrovnal. Zpravidla mu nesahali ani po kotníky. Táta byl pro mě bůh. Oceňovala jsem, jaký mi s mámou připravili domov, jak krásné a nezapomenutelné bylo

Byla jsem ráda, když mě moje sestra, s kterou jsem se moc nevídala, pozvala na večeři. Prý si konečně hezky popovídáme! Nenapadlo mě, co má za lubem. Moje sestra byla jen o rok starší, ale blízké jsme si nebyly nikdy. Spíš vzdálené mnoho světelných let! Ani podoba nenapovídá, že bychom byly příbuzné, natož sestry. Ona malá a černovlasá, já vysoká blondýna. Byla upovídaná, zatímco já zamlklá. Ve

Se sestrou jsme měly vždy skvělý vztah. Samozřejmě, v pubertě se občas objevily šarvátky. Nikdy to ale nevygradovalo tak, jako když zemřela maminka. Moje sestra Ivana je o pět let starší. Když jsem se narodila, byla nadšená. Měla mě prý za svoje miminko, které hýčkala, chlubila se s ním, hrála si se mnou. Když jsme byly obě školou povinné, někdy jsem jí byla přítěží, ale bylo to samozřejmě tako

Jeníkovi je sedm a letos nás zaskočil svým přáním. Žádný dárek pod stromeček nechce! Máme si prý šetřit raději na důchod! Odkud to má? Je nejstarší z našich vnoučků a loňské Vánoce pochopil, že s Ježíškem to je jen taková pohádka. O tom, co si pod stromeček přeje, nikomu neřekl. Dárek si přál jen v duchu, což by prý Ježíškovi mělo stačit, aby přání splnil. Jenže tím pádem jeho vysněný dárek

Když ji syn přivedl domů, do oka jsme si nepadly. Namyšlená intelektuálka! Doma má binec a do prachu by se dalo malovat. Vánoce jsou podle ní přežitek. Vždycky jsme si jako rodina zakládali na tradicích. Vánoční čas je jich plný. A tak jsem doufala, že tomu bude i u mého syna. Těšila jsem se, že si náš jediný syn Hynek najde ženu, se kterou budeme společně péct cukroví a povídat si o tom, jak n

Někdy mám pocit, že jsem se zbláznila. Hrozně se s bojím o naše jediné dítě a hlídám ho jako oko v hlavě. Manžel naší Bětce dokonce „napíchl“ mobil. S manželem jsme spolu dvacet let. Chtěli jsme mít velkou rodinu, ale bohužel, nebylo nám přáno. Po několika potratech, a když už jsme to málem vzdali, se mi podařilo, byť za cenu několikaměsíčního pobytu v nemocnici, porodit zdravou dceru. Pojmenoval

Náš Kubíček strašně naléhal, abychom mu pořídili pejska. Sliboval, že se o něj bude starat. Bohužel to tak teď nevypadá. Já se ale rozhodla být důsledná. Kuba si pejska strašně přál a prosil, kudy chodil. Mluvili jsme o tom s ním několik dnů, nejen já jako babička, ale také dcera se zetěm. Nakonec nás přesvědčil a my mu k Vánocům koupili štěňátko. Je roztomilé a živé, pořád pobíhá a něco okusuje,

Měli by mít radost, že se jejich dcera konečně zamilovala a je šťastná. Oni ale jen láteří a vyhrožují vším možným. Jejich nastávající zeť jim není po chuti! Naše vnučka je už odmalička taková svéhlavička paličatá. Už ve školce diskutovala s paní učitelkou a na základní škole to s ní taky nebylo k vydržení. Dcera pořád lomila rukama. „Co z té holky bude?“ ptala se, ale odpovědi se nedočkala. Vn

Když si přivedla svého nastávajícího naše dcera, hned jsme si s ním padli do noty! Když si pak přivedl nevěstu syn, věřili jsme, že zapadne stejně dobře. Na první pohled vypadala Pavlova Karolína úplně normálně. Milá a příjemná holka, zhodnotili jsme ji s manželem Jirkou. Do svatby jsme ji viděli jen párkrát, ale nic zlého jsme nečekali. „Mami, tati, musím vám něco říct,“ soukal ze sebe Pavel,