S Kamilem jsme byli manželé třicet let. Myslela jsem si, že je nám dobře a jsme šťastní. Jednoho dne se ale všechno změnilo. Pochopila jsem, že i když někoho známe dlouhá léta a máme ho rádi, tak o něm zdaleka všechno nevíme. I když jsme přesvědčeni o tom, že ho známe dokonale. S některými lidmi zkrátka žijeme dlouhá léta pod jednou střechou a netušíme, že ve své minulosti mají strašné tajemstv

Po rozvodu jsme si šli s bývalým manželem každý vlastní cestou. Roky plynuly a já si na svůj nový život zvykla. Šťastná jsem ale nebyla. Před lety jsem se provdala za svoji první lásku. Byla jsem přesvědčená o tom, že nám to s Milošem vydrží. Když se ale dopustil několika nevěr, rozhodla jsem se rozvést. Oba jsme si našli partnery a žili nové životy. Čas ale ukázal, že to byla chyba. Loni na Vá

Po smrti manžela se mi zhroutil svět. Únik jsem v hledala v knížkách. A právě knížky mi jednoho dne přivedly do života spřízněnou duši. Nemohla jsem si přát lepšího manžela, než byl Petr. Seznámili jsme se náhodou během studií, když mě kamarádky přesvědčily, abych šla na večírek. Obvykle jsem si s vrstevníky nerozuměla – připadali mi hluční a dětinští. Petr byl jiný. Jako jediný do sebe nelil a

Bylo stylové zamilovat se, zrovna když se blížil nejkrásnější měsíc v roce. Ale ke svatbě, kterou jsem si tak přála, vedla ještě dlouhá cesta. Nějak jsem neměla na kluky štěstí. Byla jsem tichá a neprůbojná, spíš taková šedivá myška, na rozdíl od kamarádek, které oslňovaly vodopády zlatých či rusých vlasů a energickou povahou. Moji rodiče, a zejména babička, která u nás bydlela, těžce nesli, že

Bude to už skoro čtyřicet let, co jsem se zamilovala až po uši a prožila lásku se vším, co k ní patří. V jednom se to ale přece jenom lišilo… V životě se občas najdou jednovaječná dvojčata, která jsou na první pohled k nerozeznání. Někdy mají stejnou i povahu, jindy se liší. Nicméně, pokud se z jedním z nich zapletete, jak si můžete být jistá, že je to stále jeden a tentýž muž, který vám vyznáv

S Markem jsem se rozhodla založit rodinu, i když to žádná velká láska nebyla. Ale pak jsem ho viděla v porodnici s naší malou dcerkou a něco se změnilo. Když jsem poznala Marka, věděla jsem, že je to ten pravý parťák do života. Byl to čestný, upřímný a spolehlivý muž a skvěle jsme si spolu rozuměli. Přestože jsem do něj nebyla bláznivě zamilovaná, toužila jsem s ním zahnízdit. Nečekala jsem, že

Chodili jsme spolu do školy, ale pak nás život rozdělil. Vypadalo to, že tenhle vlak už jel a že už ho nedohoním, ale osud rozhodl jinak, S Alešem jsme na gymplu žertovali, že na sebe možná zbudeme – a pak že se vezmeme. Nikdy jsme spolu nechodili a ani žádné společné zájmy jsme neměli. Já jsem byla spíš taková zasněná, ležící v knihách, on velký sportovec a idol dívek. Líbil se mi, to ano. Líb

Muže jsem si přestávala vážit do doby, než jsem o něj málem přišla. Stačí málo a člověk pochopí, co pro něj ten druhý znamená. Lubor už mi pár posledních let lezl krkem. Přestávala jsem věřit v naše manželství a občas mě napadalo, jaké by to bylo, kdybychom se rozvedli. Pak se všechno kvůli jeho nemoci změnilo a já si uvědomila, že o něj nechci přijít. Nebude lepší rozvod? Když jsem slyše

S manželem jsme spolu byli dvacátým rokem. Když začal pracovat jako řidič mezinárodní dopravy, začala se z našeho vztahu pomalu vytrácet vášeň. V patře pod námi bydlela stará paní, která odešla do domu pro seniory. „To jsem zvědavá, kdo tam bude bydlet nový,“ pomyslela jsem si v duchu. Za nějaký čas, vracela jsem se zrovna z práce, mi v domovních dveřích dával přednost sympatický muž, kterého j

Po manželově smrti pro mě nastalo truchlivé období, trvalo nekonečně dlouho. Myslela jsem, že to tak bude už napořád, ale mýlila jsem se. Manžel byl o dvacet let starší. Rodiče a kamarádky mě varovali, abych si o tolik staršího muže nebrala, že to nedopadne dobře. V jistém ohledu měli pravdu. Můj muž, když mi bylo padesát, zemřel. Neměli jsme děti, žili jsme jeden pro druhého, byli jsme si v