Bylo stylové zamilovat se, zrovna když se blížil nejkrásnější měsíc v roce. Ale ke svatbě, kterou jsem si tak přála, vedla ještě dlouhá cesta. Nějak jsem neměla na kluky štěstí. Byla jsem tichá a neprůbojná, spíš taková šedivá myška, na rozdíl od kamarádek, které oslňovaly vodopády zlatých či rusých vlasů a energickou povahou. Moji rodiče, a zejména babička, která u nás bydlela, těžce nesli, že

Bude to už skoro čtyřicet let, co jsem se zamilovala až po uši a prožila lásku se vším, co k ní patří. V jednom se to ale přece jenom lišilo… V životě se občas najdou jednovaječná dvojčata, která jsou na první pohled k nerozeznání. Někdy mají stejnou i povahu, jindy se liší. Nicméně, pokud se z jedním z nich zapletete, jak si můžete být jistá, že je to stále jeden a tentýž muž, který vám vyznáv

S Markem jsem se rozhodla založit rodinu, i když to žádná velká láska nebyla. Ale pak jsem ho viděla v porodnici s naší malou dcerkou a něco se změnilo. Když jsem poznala Marka, věděla jsem, že je to ten pravý parťák do života. Byl to čestný, upřímný a spolehlivý muž a skvěle jsme si spolu rozuměli. Přestože jsem do něj nebyla bláznivě zamilovaná, toužila jsem s ním zahnízdit. Nečekala jsem, že

Chodili jsme spolu do školy, ale pak nás život rozdělil. Vypadalo to, že tenhle vlak už jel a že už ho nedohoním, ale osud rozhodl jinak, S Alešem jsme na gymplu žertovali, že na sebe možná zbudeme – a pak že se vezmeme. Nikdy jsme spolu nechodili a ani žádné společné zájmy jsme neměli. Já jsem byla spíš taková zasněná, ležící v knihách, on velký sportovec a idol dívek. Líbil se mi, to ano. Líb

Muže jsem si přestávala vážit do doby, než jsem o něj málem přišla. Stačí málo a člověk pochopí, co pro něj ten druhý znamená. Lubor už mi pár posledních let lezl krkem. Přestávala jsem věřit v naše manželství a občas mě napadalo, jaké by to bylo, kdybychom se rozvedli. Pak se všechno kvůli jeho nemoci změnilo a já si uvědomila, že o něj nechci přijít. Nebude lepší rozvod? Když jsem slyše

S manželem jsme spolu byli dvacátým rokem. Když začal pracovat jako řidič mezinárodní dopravy, začala se z našeho vztahu pomalu vytrácet vášeň. V patře pod námi bydlela stará paní, která odešla do domu pro seniory. „To jsem zvědavá, kdo tam bude bydlet nový,“ pomyslela jsem si v duchu. Za nějaký čas, vracela jsem se zrovna z práce, mi v domovních dveřích dával přednost sympatický muž, kterého j

Po manželově smrti pro mě nastalo truchlivé období, trvalo nekonečně dlouho. Myslela jsem, že to tak bude už napořád, ale mýlila jsem se. Manžel byl o dvacet let starší. Rodiče a kamarádky mě varovali, abych si o tolik staršího muže nebrala, že to nedopadne dobře. V jistém ohledu měli pravdu. Můj muž, když mi bylo padesát, zemřel. Neměli jsme děti, žili jsme jeden pro druhého, byli jsme si v

Se smrtí mého milovaného Pavla jsem se nemohla dlouho smířit. Až jednoho večera, kdy jsem na něj vzpomínala, se přihodilo něco nečekaného. Manžel před časem prohrál boj s nemocí. Byl láskou mého života. Smířila jsem se s tím, že dožiji sama. Nikoho jiného jsem k sobě nechtěla. Ukázalo se však, že mě měl Pavel tak moc rád, že nedokázal opustit náš svět. S Pavlem jsem strávila téměř čtyřicet let.

Když mi bylo dvacet pět let, postihla mě tragédie. Jela jsem jako robot a nemyslela jsem, že mě potká ještě něco krásného. Když jsem před třemi lety slavila své padesáté narozeniny, trochu jsem bilancovala svůj život. V jednom jsem měla a mám jasno – mám vedle sebe opravdu výjimečného člověka. Chlapa, který mě vždycky podržel a sdílel se mnou těžký osud. Nikdy jsem nebyla moc sentimentální, ale

S Lubošem jsme se znali odjakživa. Výborně jsme si rozuměli a chtěli jsme se vzít. Jenomže on byl až příliš atraktivní, moc se líbil holkám. Byla jsem přesvědčena o tom, že Luboš je největší láska mého života. Ale už několikrát jsem si vzpomněla na cikánku, kterou jsem potkala na pouti, když mi bylo čtrnáct. Nechtěla jsem, aby mi věštila z dlaně, i když mi to tak vehementně nabízela. Popadla mo