Bylo mi osmnáct a na krku jsem měla maturitu. Zrovna v té době jsem potkala v bistru moc hezkého kluka. Byla to láska na první pohled.
Začínaly maturity a v rádiu hráli zasmušilou písničku Maturant od skupiny Katapult. Měla jsem přesně promyšlené a rozepsané, co všechno si musím během takzvaného svatého týdne nacpat do hlavy.
Bylo potřeba, abych denně vstávala v půl páté a spát chodila po půlnoci. Takhle jsem to měla zkrátka naplánované, jenomže všichni víme, kdy se pánbůh směje nejvíc – když plánujeme.
Těsně před začátkem svaťáku neboli svatého týdne jsem potkala v bistru, kam jsem zašla na kávu s kamarádkou, senzačního kluka. Neuvěřitelně mu to slušelo. Dovolil se, zdali si k nám smí přisednout.
My jsme samozřejmě souhlasily, neboť jsme každé dobrodružství vítaly. A mimoto se nám moc líbil. Byl i zábavný společník, chrlil jeden vtip za druhým.
K jezu
Kamarádka Anna musela brzy domů, drželi ji zkrátka. A tak jsme v bistru s Mírou osaměli.
Podle mého názoru se jednalo o lásku na první pohled, která probíhá tak, že se na toho druhého podíváte, šíleně se vám zamotá hlava, podklesnou pod vámi nohy, před očima se vám udělají červené jiskřičky a jste takříkajíc namydlení.
Fakticky nechápu, jak se mi něco takového mohlo stát týden před maturitou. Svět je nespravedlivý a zákon schválnosti nemilosrdný. Když mi Míra řekl: „Hele, přijdeš zítra k jezu?“ neodpověděla jsem, že ani za nic na světě, protože se musím učit.
Okamžitě, bez rozmýšlení jsem přikývla. Vstávala jsem podle plánu v půl páté, ale jen proto, abych se nalíčila a vykouzlila si senzační účes.
Hned dopoledne jsem místo toho, abych ležela v otázkách z matematiky, jak zněl plán, utíkala k jezu a vrhla se Mírovi do náruče. Přiznala jsem, že bych se měla učit k maturitě. „To zvládneš i bez toho, jsi bystrá holka,“ odpověděl a políbil mě.
Díky soucitu
Moje známky z přírodních věd, ale i dalších předmětů, bohužel nijak nenasvědčovaly, že bych byla bůhvíjak bystrá. A když se člověk, kterému nebylo shůry dáno, ještě k tomu vykašle na učení, může to skončit i katastrofou.
Tu noc před skládáním zkoušky z dospělosti jsem nespala a třásla se hrůzou. „Tohle nemůže skončit dobře,“ šeptala jsem si. Myslím, že jsem odmaturovala jen díky soucitu hodných lidí z komise.
Když viděli, jak jsem zelená a že se klepu jako lístek osiky, slitovali se. Touto cestou jim děkuji z celého srdce, stejně jako děkuji Mirkovi, že mě od té doby provází životem a že je to báječný muž, o kterého se mohu kdykoli opřít.
Jaroslava (68), Pelhřimovsko
