Odmala jsem měla krásné, dlouhé rovné vlasy. Nic mě nenutilo to měnit. Pak se stalo něco, co mě donutilo změnit účes. U nás ve městě je dobrých kadeřnic víc. Já ale od puberty chodila jen k jediné, k Janičce. Brala jsem ji už dávno jako svoji kamarádku. Také jsem se vždy těšila, jak jí vše vypovím, co nového je v mém, jinak poměrně běžném životě. Nenapadlo mě, že má důvěrná sdělení vykládá dál.

Se Štěpánem jsme měli krátce před svatbou, než se všechno zhroutilo. Jedno falešné nařčení stačilo k tomu, aby se nám změnily životní plány. V yrůstala jsem v době, kdy bylo běžné, že se dívky vdávaly i v osmnácti letech. Často to bylo proto, že „musely“, pro většinu z nich ale dávalo založení rodiny v takhle mladém věku smysl. Ne všechna manželství pak vydržela, i když se o to ovšem tenkrát li

Já to mám, a vždycky měla, tak trochu zamotané. Nevím proč se to vždycky nějak zašmodrchalo a já pak koukala, co se to děje. A za všechno platila. S Robertem jsme se poznali, když mi bylo třiatřicet. Vlastně byl stejně starý, a to se mojí mámě tenkrát nelíbilo. Prý má být chlap starší, tak jako to měla ona. Dobrých deset let, to je prý optimální. Sprcha Robert byl zábavný chlap, pořád se

Její tragická smrt mnou otřásla. Když mi bylo nejhůř, přišla za mnou ve snu, aby mi řekla tu úžasnou novinu, že se vrátí mezi nás. Měla jsem úžasnou sestru, kterou jsem moc milovala. Jmenovala se Jana. Byla starší o šest let. Po smrti maminky se o mě hodně starala. Díky ní jsem překonala nelehkou pubertu a rozchod se svou první láskou. Byly jsme zkrátka jedna duše. Na lásku štěstí neměla

Říká se, že boží mlýny melou, někdy to ale dlouho trvá. A cenu pak zaplatí i nevinní lidé. Kamarádka ve svých snech odhalila dávný zločin! Moje kamarádka Petra je hodně citlivou ženou. Má to tak odjakživa. Znám ji od svého mládí, byly jsme spolužačkami na gymnáziu. Tam se z nás staly nerozlučné kamarádky. A i když se pak naše cesty po střední škole rozešly, dál jsme se pravidelně vídaly a často

Jako školačka jsem nosila vlasy „na kluka“. Maminka s tatínkem mi nikdy nevysvětlili, proč jsem nemohla mít dlouhé vlasy jako moje ségra. Je fakt, že já byla vždycky taková dračice, skoro jako kluk. Přesto jsem se hned v první třídě zamilovala do modrookého blonďáčka. Netuším proč, ale modré oči ve mně odmalinka vyvolávají mírné závratě, prostě se mi na klucích, teď už na mužích, strašně líbí.

Navzdory nemoci si užívám života. Děti o mě vzorně pečují, takže si nemohu na nic stěžovat. Žiji si tak dobře, jako nikdy jindy! Na děti jsem byla sama a nemohla jsem je rozmazlovat. Zpětně si uvědomuji, jak moc jsem na ně byla tolikrát přísná. Mnohdy i zbytečně! Po dvou klucích se mi narodila vytoužená holčička a já myslela, jak skvělý život mě čeká. Hodný manžel, a pěkné bydlení v čerstvě pos

Moje kamarádka drtí svoji dceru a já myslím, že bych měla něco udělat. Nevím ale, jestli na to mám vůbec právo, a bojím se, že se to obrátí proti mně. Danina Eliška má za dva týdny termín porodu. Ale místo toho, aby se těšila, pláče. Moje kamarádka ji ničí. „Máš malý prsa, pochybuji, že budeš mít vůbec nějaké mléko,“ řekla jí i přede mnou. Úplně jsem se lekla. „To nemůžeš vědět,“ opáčila jsem a

Moje první, a já pevně doufám, že i poslední, svatba proběhla, až když mi bylo čtyřicet let. Na svou první lásku jsem si musela počkat. Již od základní školy jsem nenáviděla otázku: „Jsi do někoho zamilovaná?“ S oblibou mi ji pokládali nejen rodiče, ale už od dob dětských lásek se takhle hloupě ptala i každá kamarádka. Nechápala jsem, proč zrovna já bych se musela do někoho zamilovávat. Je to s

Vždy jsem si užívala život plnými doušky. Po rodině a dětech jsem nikdy netoužila. Najednou jsem ale zjistila, že mě všichni opustili a jsem sama. Mládí mi uteklo jako voda. Užívala jsem si každičký den naplno, měla jsem spoustu kamarádů, neřešila jsem budoucnost, manžela ani rodinu a děti. Všichni byli pryč A než jsem se nadála, zjistila jsem, že jsem najednou sama. Bez chlapa a bez dětí