Při vycházce na hřbitov jsem uviděla stát u zdi muže v letecké uniformě. Když mi švagr řekl, o koho se jedná, nemohla jsem tomu uvěřit. Už jsem za svůj život slyšela a četla mnoho strašidelných příběhů. Někdy jsem si přála něco takového zažít na vlastní kůži. Přála jsem si to tak moc, až se mi to jednoho dne splnilo. Stalo se to před lety na dovolené s manželem. Zamířili jsme do severních Čech.

Těšila jsem se na odpolední toulání lesem. Náhle se ale setmělo a já ztratila orientační smysl. Pak jsem v dálce spatřila bílé světlo… Před pár lety jsem si udělala výlet do hor. Mám ráda přírodu a turistiku a tentokrát jsem si pro své výlety vybrala Šumavu. Život mi visel na vlásku Jenže jsem v tamějším lese zabloudila a záhy jsem se ocitla ve smrtelném nebezpečí. Pak jsem naštěstí v dál

Do schránky mi chodily zamilované básně. Myslela jsem si, že si někdo dělá legraci. Pak jsem ale zažila strašidelnou chvilku. Dostala jsem novou práci jako hospodářka na střední škole. Mám ráda školní prostředí a moc jsem se těšila na novou výzvu. Ráda se také potkávám s novými lidmi a buduji nové vztahy. Čím komplikovanější, tím lepší, jsem už taková. Hloupý vtípek? Učitelský sbor byl ve

Chci se svěřit s něčím, o čem se moc nemluví. Ne proto, že by to byla tak výjimečná situace, ale protože je nepohodlná a nepříjemná pro všechny. Můj starší bratr leží po mrtvici v léčebně dlouhodobě nemocných. Nedokáže mluvit, vydává jen nesrozumitelné zvuky, pravá ruka ho neposlouchá a většinu času jen spí. Rehabilitace mu nepomáhá, možná se už jen nechce snažit. Sedím u něj a přemýšlím, ja

Nedávno diagnostikovali mé milované sestře Marii rakovinu, a i když lékaři dělají, co mohou, vím, že čas, který nám zbývá, se už bohužel krátí. Když sedím u její postele v nemocnici, vracejí se mi vzpomínky na všechno, co jsme spolu prožily. V těch chvílích mi tečou po tvářích slzy jako hrachy, i když vím, že bych teď měla být ta silná sestra... Byla jsem ta důležitá Marie je o pět let ml

Nechci vypadat jako matka, která si vychovala mamánka, ale ta ženská, která okupuje náš dům, v něm už nezůstane. Je tak vypočítavá! Syn Jarda, můj chlapeček, byl vždy moc hodný. Po maturitě sice uvažoval o vysoké ve velkém městě, ale když ho nevzali, našel si práci u nás a zůstal bydlet doma. Byla jsem už pět let vdovou, tak jsem to přivítala s nadšením. Sama bych náš velký barák nezvládla a mu

Veškeré seznamovací večery i dovolené selhaly. Vypadalo to, že zůstanu sama. Vše se změnilo, když jsme jely s Ančou na hory. Bylo mi dvaačtyřicet a ztratila jsem naději na vdavky. Veškeré sny o svatbě byly v tahu. Už je pozdě, říkala jsem si sklíčeně. Máma vyváděla psí kusy, pořád něco mlela o vnoučatech, už se to fakticky nedalo poslouchat. Jenomže všechny ty seznamovací akce, všelijaké seznam

Vypadalo to, že je moje láska ke spolužákovi Ondřejovi beznadějná, chodil totiž s jinou. Ale potom se stalo něco neočekávaného. Můj spolužák Ondřej, který se mi líbil už od konce druháku nebo od začátku třeťáku, nevím přesně, možná se mi líbil dokonce ještě dřív, si začal románek s vyzývavou spolužačkou, která se jmenovala Konečná. A to byla konečná i pro mě. Doma pořád vyzvídali, proč v jednom

Moje matka byla postrachem každého potenciálního zetě. Obě mé starší sestry s ní přerušily kontakt, aby zachránily manželství. Jen já ne! S naší maminkou to nikdy nebylo jednoduché. Tatínek byl typickým manželem pod pantoflem. Čas trávil raději v práci, než doma, nebo rychle zalezl do garáže a vrtal se v autě, kterému ve skutečnosti nic nebylo. Jen aby se s mámou nemusel věčně o něčem dohadovat

Koupili jsme dům i s kocourem. Měl se u nás jako v bavlnce. Když přišel jeho čas, překonal sám sebe a svůj strach, abych ho ještě naposledy pohladila. S novým domkem, který jsme si koupili, jsme „zdědili“ i malého kocourka Macíka. Původní majitelé nám řekli, že tady kocour žije už řadu let a jen stěží by si zvykal na jiné prostředí. Je velmi skromný – vděčný za svůj koutek v komoře na nářadí, p