Přibližně ve stejnou dobu před rokem jsem si myslela, že mě čeká nejhorší období. Hned po Novém roce jsem ale získala práci, byt a zamilovala jsem se. Někdy mohou být začátky šťastnější, než si myslíme. Když skončil předminulý rok, byla jsem bez práce, po rozchodu a neměla jsem ani kde bydlet. Čekala jsem katastrofu. Jenže hned v lednu se začalo všechno obracet k lepšímu. Našla jsem si skvělou

Do nového kolegy v práci jsem se zakoukala hned první den. Jenže jsem ve vztazích neuměla chodit a bála jsem se ho oslovit… S Danou jsme byly zaměstnané v účtárně jednoho velkého výrobního podniku. Měly jsme dost rozdílnou povahu. Dana žila poměrně pestrým osobním životem a střídala muže v dost rychlém tempu, já jsem byla, co se týkalo navazování známostí, nerozhodná a neschopná. Když nastoupil

Po smrti maminky se začaly v jejím bytě dít zvláštní věci. Mně se dařilo skvěle, zato Franta prožíval peklo. Nesměl se na mě ani křivě podívat. Od chvíle, co jsme se s mým mužem Frantou přestěhovali po smrti maminky do jejího bytu, dějí se nám podivné věci. První záhada, která se mi stala, přišla asi dva týdny po nastěhování. Odehrálo se to v noci, úplněk nebyl, spíše novoluní. Manžel Franta mě

Zradilo mě srdíčko, skončila jsem v nemocnici s náběhem na infarkt. Krátce nato jsem měla podivný sen, mluvil o pokladu ukrytém v zahradě. Před několika lety jsem se dostala do těžké situace. Odešel ode mě manžel. Celý svět se mi zhroutil. V noci jsem nemohla spát a tlak mi vylétl až do oblak. Ani dcera a vnuci mě nedokázali rozptýlit. Jednoho dne jsem zkolabovala. Lékaři říkali, že to byl nábě

Našich krocanů se bálo celé okolí. Střežili náš dům i zahradu lépe než kdejaký hlídací pes. Nakonec dokázali zpacifikovat i zloděje. Z krocanů jsem měla jako dítě velkou hrůzu. Vzít si na sebe cokoli červeného byl hazard se životem. Krocany na našem dvorku doháněla červená barva k nepříčetnosti. Koho ovšem tato zvířata milovala, byla naše maminka. Tu vítali krocani z dálky hlasitým hudrování

Když už si chce člověk hrát v cizině na honoraci, měl by trochu umět jazyky. Takhle jsme si užili navíc i pořádný adrenalin. Přesto nám ta komedie v divadelních kostýmech stála za to! Když nám známí vyprávěli s velkým nadšením, jak si užívali vyhlášený karneval v italských Benátkách, záviděli jsme jim. Já i můj manžel Josef jsme totiž v našem malém městečku nadšenými ochotníky. To je prostě váš

Myslela jsem si, že jsme nejlepší kamarádky – ovšem jen do té doby než se do mě Martina zamilovala. Chtěla, abych zůstala navždy s ní. Nechtěla jsem se po vysoké škole vracet domů do malého města, kde jsem neměla takové příležitosti jako v Praze. Už během studií jsem si našla skvělou brigádu a byla jsem tak přesvědčivá, že si mě chtěli ponechat natrvalo. Dostala jsem od nich nabídku práce, kter

Říká se, že ten, kdo uteče smrti, se dožije dlouhého věku. U mého dědy se to staré pořekadlo opravdu naplnilo. Usnul na stráni a málem umrzl. Stalo se to před mnoha lety. Náš děda Matěj tehdy unikl jen o vlásek smrti. Byl vždy hodně společenský, alkoholu se nevyhýbal, žádný suchý únor by dnes určitě nedržel. Zvládl toho vypít opravdu hodně, nikdy mu ale nebylo špatně a i po lahvince slivovice l

Když mi můj spolužák vyznal na plese lásku, zaskočilo mě to a vyděsilo. Nebyl to zrovna třídní krasavec, s tím jsem musela něco udělat. Na maturitním plese mi řekl, že mě miluje. Koukala jsem jako blázen. Proč se mi stávají takové věci? Celou dobu jsem očekávala, že mi lásku vyzná krasavec Homola, kluk štíhlý jako břízka, s očima barvy jarní oblohy, a teď tohle! „Od druháku,“ zakoktával se Kejh

Vzpomínky na maturitní ples nemám zrovna veselé. Hned v úvodu ke mně přistoupil můj spolužák Oldřich a pověděl mi zlou novinu. V mládí jsem protancovala nejedny střevíčky, ale ples, o kterém chci vyprávět, jsem skoro celý proplakala. Přitom jsem se tolik těšila! Vzala jsem si šaty s volány a červenými puntíky, k nim stříbrné střevíce a do vlasů stříbrnou stuhu, aby to korespondovalo. Byla jsem