Do detailů jsem si naplánovala, jak by moje a Milanova svatba měla vypadat. Jenže skutečnost pak byla úplně jiná. Každá žena odmala sní o své svatbě – alespoň se to říká. Já jsem taková nikdy nebyla. Tedy až do doby, co jsem začala svoji svatbu plánovat. S partnerem Milanem jsme se zasnoubili v říjnu poté, co jsme spolu už tři roky chodili a z toho dva žili pod jednou střechou. Chtěli jsme se b

Taťka mi v začátcích řízení pomáhal. Když usoudil, že už jsem zralá, abych jela sama, nabídl mi, abych pro něj jela na Moravu. Těšila jsem se, ale měla jsem z jízdy i trochu strach. Během jízdy jedním lesním úsekem mi pod kola málem skočila žena. Posléze jsem se dozvěděla, že na tom místě před časem jedna žena zemřela. Byl to blud? Řízení mě bavilo Už jako malou mě táta bral k sobě na klí

Už teď tuším, jak moc mě známí i sousedé pomluví. Ale já už prostě nemůžu, tak co mám jiného dělat... Mám trápit sebe a především manžela? Čekání na sanitku je vážně nekonečné. Můj manžel sedí na invalidním vozíku naprosto odevzdaně, bez jediného projevu nějaké emoce. Vím, že za to nemůže. Jeho nemoc ho do tohoto stavu dostala. Změnil se, je to docela jiný člověk, než jakým býval. Vtipný a v

Sestru jsme, rodiče i já sama, odmalička dost rozmazlovali. Nikdy se nechovala zrovna jako vzorná dcera a sestra. Teď to ale vypadá, že s ní budu muset vést válku o dům. Moje sestra Iva je o třináct let mladší než já. Dlouho jsem byla jedináček a sourozence jsem si marně přála. Na vrcholu blaha byli i rodiče, kteří už v dalšího potomka skoro nedoufali – a snad i proto našeho benjamínka od peřin

Vybrala jsem si špatně. Můj první kluk měl přítelkyně dvě, a mě si vzal jen proto, že jsem otěhotněla. Ta druhá ho za to proklela a já zažila opravdové peklo. Je to už přes třicet let, co jsem se vdávala. Nebylo to vyloženě z lásky, ale z nutnosti. Byla jsem totiž těhotná. V té době bylo nemyslitelné, aby žena, která čeká dítě, nebyla vdaná. Proto jsme se s Tondou vzali. Svatba byla spíše úředn

Byla jsem ještě malá, chodila jsem teprve do druhé třídy. Doma se dělo něco divného. Máma mě naložila do auta a odvezla k babičce a dědovi na samotu. Jelo se k babičce. Léto ještě ani pořádně nezačalo, v tu dobu jsem tam nejezdívala. Cosi se mi na tom nezdálo, ale jakmile jsem spatřila stavení na kraji lesa, pookřála jsem a na pochybnosti zapomněla. Vyběhla jsem z embéčka a babička se v té vteř

Syn si přivedl domů dívku, která se tvářila jako kytička. Něžná, laskavá, usměvavá. Ve skutečnosti to byla lstivá čarodějnice, co ničila druhým štěstí. Vždycky jsme si s manželem říkali, jakou dívku si náš jediný syn Václav přivede domů. Hlavně aby to nebyla nějaká satanistka v černém, co bude roznášet jen samé neštěstí a zkázu. Přesně takovou totiž měla za dceru naše sousedka. Holka to byla

První manžel byl stejný jako já. Pak ale přišel problém, který jsme neustáli. Můj druhý muž je můj opak. I přes neshody nám ale manželství vydrželo dodnes. Vyrostla jsem v rodině pohodářů. U nás doma byl klid, legrace a velká pohoda. Chodili jsme po výstavách, jezdili na výlety. Jediné, v čem byli rodiče důslední, byla škola. Proto jsem vystudovala vysokou školu, a brzy si našla manžela. Byl to

Otec byl agresivní alkoholik, který nás všechny bil. Své sourozence jsem bránila vlastním tělem. Matka nebyla schopná nic řešit. Nepamatuji si, že by mě otec někdy pohladil nebo řekl laskavé slovo. A stejně tak tomu bylo i u mých mladších sourozenců. Byli jsme rádi, když nebyl doma. Matka byla málomluvná, odměřená. Zlá ale rozhodně nebyla. Vstávala brzy ráno do práce a po práci chodila uklízet.

Vždycky jsem se smála vyvolávání duchů. Pak jsem se ale jednou nechala přesvědčit a na seanci šla. A tam si mě našla neklidná duše. Ze skupiny čtyř holek kamarádek jsem byla jediná, kdo měl o duchách pochyby. Vždycky, když pořádaly nějakou seanci, mě přemlouvaly, abych to s nimi zkusila, že nebudu litovat. Nakonec jsem souhlasila, že se k jednomu sezení připojím. Marcela navrhla, abychom se seš