O tom, že by byl na naší zahradě ukrytý poklad, neměl nikdo tušení. Během magické noci se mi ale zjevila žena a dala mi zlaté kapradí. Ten domeček na Moravě jsme měli celé generace. Vyrůstala v něm maminka i moje babička. Před patnácti lety to vypadalo, že jej můj strýc prodá. Zdědil jej a chtěl peníze. Něco mi říkalo, abych to stavení od něho koupila. Bylo to takové zvláštní vnuknutí, které

Byla to moje nejlepší kamarádka. Nechala jsem se hloupě přesvědčit, že budu s jejím klukem flirtovat. Dodnes toho hloupého nápadu lituji. Znaly jsme se od osmé třídy. Přistěhovala jsem se s rodiči a mladší sestrou Pavlínou z města na vesnici, a musela tam dokončit základní školu. Nebyla jsem z toho nadšená. Ve městě jsem měla spoustu kamarádek, zábavu, kina, toho všeho jsem se musela vzdát kvůl

Zapomněla jsem, že je Valpuržina noc a temné síly mají moc. Když jsem se vracela od dcery pozdě v noci, zvedl se prudký vítr a odnášel si mě. Musím přiznat, že moc nesleduji ani pranostiky, ani úplňky ani nějaké magické noci. Proto mi také před lety uniklo, že je Valpuržina noc. Čas, kdy nabývají čarodějné síly na své moci. Byla jsem racionální člověk a těmto věcem jsem se obvykle od srdce smál

Vysnila jsem si venkovský ráj, ve kterém nakonec opravdu žiju. A co je na tom nejkrásnější? Mám tu i láskyplnou společnost. Jako holka z města, která celé mládí strávila v panelákovém bytě, jsem měla jeden obyčejný sen. Snila jsem, že až se jednou provdám, postavíme si s manželem domek a usadíme se na venkově. Nebo si alespoň pořídíme chatku a na ní budeme trávit každý víkend. Vize to byla d

Vždycky jsem jí ty nádherné dlouhé vlasy záviděla. Každý kluk se za ní kvůli nim otočil. Musela jsem ji přesvědčit, aby se ostříhala. Její nádherné dlouhé vlasy fascinovaly každého. Už ve školce je měla až pod zadek. V obličeji nebyla Iveta žádná krasavice, také postavu neměla dokonalou, ale ty vlasy! Za nimi se musel otočit každý. Iveta měla proto kolem sebe mraky ctitelů, což jsem považova

Už je to patnáct let, co se nám Simonka ztratila. Možná že někde žije. Ale nikdo neví kde. Ten osudný den slavila Simonka páté narozeniny. Pozvali jsme jí všechny kamarády ze školky na zahradní party. Tehdy jsme bydleli na kraji města v pěkném domečku se zahradou. Vyšlo krásné počasí a já, ještě s mojí sestrou, jsme dětem připravily pohoštění, velký dort a spousta zábavy a legrace. Děti se p

Ten den jsem neměla ani kousek štěstí. Čím více jsem se snažila, tím zlomyslnější trapas mě čekal. A právě proto jsem to místo nakonec dostala. Byla jsem mladá samoživitelka. Kamarád mi dohodil místo, o které jsem moc stála. Když jsem se sešla s panem ředitelem, nabídl mi kávu. „Ano ráda,“ odpověděla jsem s koženým úsměvem. Pan ředitel zaúkoloval svoji asistentku a věnovali jsme se pohovoru.

Někdy se přihodí věci, které se zdají jako naprosto nemožné. Ale možné je zřejmě úplně všechno. My jsme toho důkazem. V cukrárně se s Jaruškou moc rády scházíme. Ani jedna z nás nemá zrovna postavu modelky, a tak si klidně můžeme dát ten dortík. Klidně i dva. Dnes už si totiž můžeme beztrestně osladit život. Ale dlouho tomu tak nebylo. Bylo to dlouhé, smutné období. Protože jsme se nějaký čas a

Lidské tragédie z minulosti mohou mít takovou sílu, že jejich ozvěna se přenese i do současnosti, kterou prožíváme. Příběh, se kterým jsem se vám rozhodla svěřit, mi před lety vyprávěla paní Karolína, známá na jedné dovolené. Docela mě tehdy vyděsil, a tak se o něj chci podělit. Na duchy nevěřila Ještě uvedu, že Karolína byla rozumná ženská, která nikdy nevěřila na žádné nadpřirozené věci

Když se v našem paneláku začaly střídat čím dál podivnější partaje, byli jsme nesví. Ovšem věčně opilý soused tomu všemu nasadil korunu. Málem nás všechny upálil! Do našeho paneláku jsem se nastěhovala po rozvodu. Byl to můj první vlastní byt, nově postavený, na okraji města, kousek od vodní nádrže. Poslední šance Když jsme s exmanželem řešili rozstěhování, pomohl mi soused, který byl sho